Sloupek Kateřiny Lhotské: Brexit, aneb dost bylo fňukání

Když tak sleduji diskuzi, která k tomuto tématu probíhá, docela se bavím. V jejím rámci se plno „expertů“ vyjadřuje zasvěceně o tom, k čemu brexit povede a jak to všechny zasáhne. Ať už pozitivně, nebo negativně. Jeho odpůrci vydávají každý výkyv nějakého ukazatele směrem dolů za jasný důkaz blížící se ekonomické katastrofy. A naopak zastánci pokládají všechny pohyby směrem vzhůru za důkaz toho, že ti první kecaj. Pro obě strany je přitom společné to, že vědí houbelec a že zarytě mlčí o následné korekci daného ukazatele.

Brexit je zkrátka hodnocen hodně ideologicky, a tak odhady budoucího vývoje vycházejí ze základní premisy „výsledek je dán, a teď jen zbývá doplnit k němu příběh“. A tak pokud předpovídají další vývoj eurooptimisté, tvrdí, že Britové páchají dobrovolnou sebevraždu. Pokud jde o prognózu euroskeptiků, tak Brity čeká budoucnost, kterou jim mohou všichni jen závidět. Ve skutečnosti bude pravda nejspíš někde uprostřed. Tedy žádná katastrofa, ani žádná selanka.

Mohlo by vás zajímat: Jiřina Nepalová: Investice do vzdělání je imperativ dneška

I já jsem samozřejmě ve svých úvahách ovlivněna svým viděním světa. Považuji se za proevropského eurospkeptika. Proevropská proto, že podporuji evropskou spolupráci a dává mi smysl, když se státy sdruží a vytvoří nějakou nadnárodní „servisní“ organizaci pomáhající jim tuto spolupráci procesně řídit. A euroskeptik jsem proto, že stávající EU rozhodně touto „servisní“ organizací není, ale molochem, který místo aby členským státům sloužil, tak vyžaduje, aby ony sloužily jemu. To je ostatně podle mého také jedním z hlavních důvodů odchodu Britů z EU. Takže pokud někdo hledá „viníky“ Brexitu, měl by se podívat taky do bruselských skleňáků.

V současné době se také hodně přetřásá otázka tvrdého Brexitu a „katastrofy“ kterou by to přineslo. Vyslovím kacířskou myšlenku. Možná, že je tvrdý Brexit to nejlepší, co by mohlo obě strany (EU i Brity) potkat. V současnosti je totiž „na stole“ dohoda, která až příliš připomíná „rozvod manželství ve zlém“ a jako taková místo, aby problémy řešila, jen stávající konzervuje a nové vytváří.

Jako by se Evropané dosud dostatečně nepoučili z toho, kam vedou „dohody“ v níž je jedna ze stran vzata hodně „u úst“. Totiž, že je to jen doutnající rozbuška problémů budoucích (a mnohem závažnějších). Ona „dohoda“ rozhodně není dobrým základem budoucích vztahů a to, že jejich vysokou úroveň potřebují jak „zbylí“ Evropané, tak Britové, je nabíledni.

Mohlo by vás zajímat: ČAP: Pojišťovny odhalily pojistné podvody v hodnotě 1,3 miliardy

Brexit bez dohody proti tomu naopak přináší šanci „začít znovu“ nezatíženi balastem minulosti a vzájemných křivd. Přičemž nikdo nepopírá, že by se to neobešlo bez hlubokých výkyvů a otřesů. Možná že právě toto nebezpečí odrazuje Brity, aby se touto cestou vydali. Za kanálem totiž čeká na svoji šanci Jeremy Corbyn, což je komouš, proti němuž jsou ti naši v čele se soudruhy Skálou a Semelovou je salonními tlachaly. A jako správný komouš vyznává heslo „čím hůř, tím líp“ a čeká na „revoluční situaci“. Nejspíš nikdo si ve skutečnosti nepřeje tvrdý Brexit tak vroucně jako právě on.

Brexit je zkrátka tady a teprve nyní se ukáže, co vlastně znamená. Zatím jsme totiž byli svědky jen teoretizování, fňukání eurooptimistů nad tím, jak Britové rozhodli „špatně“, spojené s výkřiky typu „počkejte, jak na to dojedete“ a nereálná očekávání euroskeptiků z toho, že nastane „ráj v Británii“. Ale jaká bude skutečnost a jestli brexit Britům prospěje, nebo ne, se nedozvíme dřív, než tak za pět deset let…

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny