Na tuto úlohu jsem si mimoděk vzpomněla, když jsem si před časem listovala v nové směrnici IDD. Je v ní, kromě jiného, totiž uveden požadavek na to, aby „distributoři pojištění nebyli odměňováni způsobem, který by byl v rozporu s jejich povinností jednat v nejlepším zájmu svých zákazníků.“ Snaha nějakým způsobem ochránit spotřebitele před neférovým jednáním zprostředkovatele motivovaného jen maximalizací provizní odměny se zdá být chvályhodná. Otázkou ovšem je praktická realizovatelnost tohoto záměru.
To, že provizní model odměňování zprostředkovatelů nutně nějaký „střet zájmů“ přináší, není přitom žádná novinka. Existuje nejspíš už od chvíle, kdy se moderní pojišťovnictví začalo formovat, což ostatně dokládá následující text zveřejněný profesorem Dr. Karlem Hermannem-Otavským v roce 1921 a odkazující na vyjádření E. v. Hercfelda z roku 1897. Tento text zmínil svým neopakovatelným způsobem na jedné své přednášce pan Vladimír Přikryl. Jde o úryvek z rozsáhlejšího materiálu zdůvodňující potřebu upravit práci tehdejších pojišťovacích agentů. Píše se v něm:
„…Předpisy těmito dotýká se látky velice choulostivé, otázek to, jež jsou přečasto podnětem sporů mezi stranami, týkajíce se právní účinnosti agentových jednání, ať právně zastupovacích, ať jen faktických, resp. právního významu jeho psychických vztahů (volních a znalostních) pro poměr smluvní. Hledíc k tomu byli od znalce pojišťovací prakse pojišťovnám nikterak nepříznivého označeni jednatelé pojišťovací jakožto nejdůležitější a nejnebezpečnější činitelé chorob v pathologii pojišťovací smlouvy. Netřeba to arci pojímati jako generalizující výrok na úkor stavu jednatelů, neboť nejde při této stránce „pathologie“ pojištění s užíváním jednatelů souvisí vesměs o důsledky zúmyslných jejich jednání. Arci však jest úkazem nesporným, že zvláště honorování služeb jednatelových provisemi z docílených jím pojištění jest způsobilým sváděti ho, není-li mužem pevných mravních zásad, k tomu, by snažil se získati zákazníky i na úkor solidního postupu. …“
Mohlo by vás zajímat: IDD: Německý parlament změnil vládní návrh zákona
Takže už v roce 1897 existovali na trhu „jednatelé pojišťovací“, kteří se chovali ke svému zákazníkovi slušně, a pak ti druzí. Přitom už celé jedno století se snaží různí regulátoři dosáhnout toho, aby se k zákazníkovi chovali slušně všichni. A výsledek? Zdá se, že v porovnání s rokem 1897 jsme žádný zázračný posun neudělali. Snad s výjimkou toho, že nyní se vedle mužů bez „pevných mravních zásad“ mohou zabývat zprostředkováním i ženy obdobných morálních kvalit.
Více než staleté neúspěchy při kultivaci trhu samozřejmě neznamenají, že bychom měli na tuto snahu rezignovat. Jen asi není tou správnou cestou další a další zpřísňování a utužování regulace. Ti poctiví nebudou díky ní poctivější, a jen je to vše bude víc a víc zatěžovat. A ty ostatní to z trhu nedostane. Celý problém je totiž především o lidech a o tom, jak „pevných mravních zásad“ jsou. Zatím se však ukazuje, že všechny dosavadní snahy kultivovat trh cestou jeho regulace byly takovým pokusem o kvadraturu kruhu…
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentářDokud bude zprostředkovatele platit pojišťovna boudou "přepojišťovači" na trhu
A nebyl by jednoduchým řešením přesun vyplácení provizí z pojišťovny na klienta? Ohlídat neexistenci finančních toků (jak už přímých, tak nepřímých) mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem by rozhodně byl menší problem než se spoustou jiných regulací snažit o zmiňovanou kvadraturu kruhu....