Před nedávnem proběhla našimi sdělovacími prostředky informace, že u nás má v současnosti vysokoškolské vzdělání asi 20 % lidí. Což je údajně málo, protože na západ od nás je podíl vysokoškoláků zhruba čtvrtinový. A že bychom se tedy měli snažit, aby tomu bylo u nás také tak.
Autoři těchto smělých plánů ovšem zapomínají na jednu věc. Totiž, že podíl nadprůměrně, průměrně a podprůměrně intelektuálně vybavených lidí v populaci se v podstatě nemění a určuje jej známá Gaussova křivka. A tedy, že zvyšování podílu absolventů vysokých škol nelze za této situace udělat jiným způsobem než snižovat nároky na ně. Právě ze studentů, kteří by za „normálních okolností“ na úspěšné dokončení studia pravděpodobně neměli, se bude nejspíš rekrutovat stále více opisovatelů.
Mohlo by vás zajímat: Ohlédnutí za mundialem: Jak byli pojištěni hráči, týmy a pohár?
Ono to opisování je sice morálně zavrženíhodné a jde v podstatě o podvod, ale má i svá pozitiva. Opisovatele to totiž nutí alespoň k tomu, aby vyhledal nějaké zdroje, aby si je přečetl, aby se zamyslel na jejich relevantností a až teprve poté je vkopíroval do své práce. Ale pokrok nelze zastavit, a tak se začínají objevovat i pokročilejší metody tvorby závěrečných prací – diplomky „na klíč“.
Jak to funguje? „Student objednatel“ zadá „dodavateli“ zpracování své závěrečné práce včetně tématu a rozsahu. Pak si někde v klídku lebedí a čeká, jak se daná „firma“ s dílkem vypořádá. Zaplatí za to sice nějaký ten peníz, ale „dodavatel“ odpovídá za kvalitu diplomky, a hlavně za to, že práce nebude odnikud „obšlehnutá“. A pokud ano, tak že se na to nepřijde. Dá se očekávat, že služby těchto „firem“ budou asi čím dál žádanější. I když se asi neuplatní úplně všude. Na technických oborech, nebo třeba na medicíně to totiž moc nefunguje. Tam musí člověk ve své práci přeci jen nějakou invenci a fištrón prokázat. A to jde „dodavatelsky“ dost blbě.
Jak souvisí opisování s pojišťovnictvím? I v něm se opisuje o sto šest. Někdy se to bere docela z gruntu, čehož výsledkem jsou třeba pojistné podmínky, které obsahují nejen nápadně podobné formulace, ale dokonce i stejné hrubky. Ale i zde se opisování vyvíjí. Dříve stačilo vzít „papírový“ sazebník, pronásobit jej nějakým koeficientem, v pojistných podmínkách změnit název a adresu pojišťovny, škrtnout dvě výluky, které se stejně nikdy neuplatní, přidat jedno krytí, které se využije jednou za uherský rok, to vše zabalit do nějakého pěkného obalu a dobře marketingově prodat.
Mohlo by vás zajímat: Produktová novinka! Na rakouském trhu lze krýt reputační rizika
Dnes, když „papírové“ sazebníky pomalu mizí, to už tak jednoduché není. Ale ono by to už asi ani dost dobře nešlo. Každá pojišťovna má svoji cenotvorbu založenou na trochu jiném principu a roubovat do ní odlišnou logiku, je někdy hodně obtížné, ne-li nemožné. A tak se vlastně nekopírují produkty jako takové, ale napodobují se jejich zvenčí viditelné vlastnosti, k nimž se vytváří vlastní „vnitřek“. Což vyžaduje přeci jen více mentálna, než prosté opisování.
Opisování, tak jak jsme jej znali doposud, zkrátka pomalu mizí. U studentů se transformuje do „dodavatelskému způsobu“ tvorby diplomových prací a s tím související postupné degradaci váhy vysokoškolského diplomu. V pojišťovnictví se opisování mění v inspirování se něčím nápadem a jeho následnému přetvoření. Ovšem vzhledem ke kvalitě absolventstva vysokých škol je na místě otázka, zda bude mít časem kdo přetvářet…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté korun
Komentáře
Přidat komentář