Sloupek Kateřiny Lhotské: Proč právě cestovní kanceláře?

15.8.2016 Komentáře

Trochu stranou hlavního zájmu byla v listopadu loňského roku přijata evropským parlamentem nová směrnice upravující „ochranu“ spotřebitele v případě, že cestovní kancelář zkrachuje. Kromě jiného se v ní stanoví, že by měl zákazník cestovky dostat zpět vše, co za neuskutečněný zájezd zaplatil.

Směrnice sice výslovně nestanoví, že by tato problematika měla být řešena formou povinného pojištění cestovních kanceláří, ovšem je zřejmé, že se to pojišťoven týkat bude. I proto se zdá, že nekonečné diskuze, které jsme na toto téma absolvovali poměrně nedávno, nebyly ani zdaleka poslední.

Směrnice stanoví povinnost nahradit náklady za služby, které nebyly poskytnuty klientům cestovní kanceláře v souvislosti s její platební neschopností. Jde v podstatě o dvě oblasti. Jednak o náklady související s návratem klientů domů, pokud už na zájezd odjeli, a jednak o náhradu toho, co zaplatili za zájezd, který se kvůli krachu cestovky vůbec neuskutečnil. Zatímco první část úpravy se zdá být smysluplnou, ta druhá je velmi diskutabilní a kontroverzní.

Pro klienty je krach „jejich“ cestovky nepochybně nepříjemná situace, ale není to žádná tragédie. Pokud ještě nestihli odjet, tak je asi nejvíc trápí zklamání z neuskutečnění cesty. Místo, aby dovolenou trávili třeba u moře, musí se spokojit s ježděním na kole po našich luzích a hájích, sbíráním hub a koupáním v rybníku. Nebo spíš v aquaparku. Kdyby všechna „příkoří“ byla tak strašná, to by se nám žilo.

V životě lidském je přitom celá řada „příležitostí“, jak kvůli něčímu úpadku přijít o mnohem víc peněz, než o pár desítek tisíc za neuskutečněný zájezd. Třeba klienti zkrachovalého developera mohou přijít i o milióny zaplacené na zálohách na výstavbu svého domu nebo bytu. A nepomůže jim obvykle vůbec nic. Čekají je zpravidla jen nekonečné soudní tahanice, na jejichž konci budou lehčí o další peníze za právníky. Pro řadu z nich to přitom znamená konec snu o vlastním bydlení. Proč tedy nikdo neochraňuje je? Proč nemají developeři podobnou povinnost pojistit se pro případ krachu, jako cestovní kanceláře?

Nejspíš to souvisí s „masovostí“ toho kterého odvětví. Procento lidí, kteří si kupují zájezdy je totiž výrazně vyšší než procento těch, kteří si pořizují nemovitost. Nerozhoduje tedy výše jednotlivé ztráty, ale počet lidí ztrátou poškozených. Tedy počet voličů. Jinak řečeno snaha o to, aby klienti zkrachovalých cestovek dostali zpět vše, co zaplatili za neuskutečněný zájezd, je jen obyčejný populismus…

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny