O co ve stručnosti šlo? Zákazník si koupil mobilní telefon a k tomu i pojištění pro případ, že, jak se v reportáži říká, by „se telefon rozbil, nebo ho někdo ukradl“. Roční pojistné činilo zhruba osminu ceny telefonu (v reportáži se uvádí pojistné na 2 roky, tedy asi 26 %). Po nějakém čase si dal zákazník telefon jen tak halabala do kapsy, on mu vypadl a rozbil se. Obrátil se tedy na pojišťovnu, ovšem ta plnění poskytnout odmítla, protože se pojištění na tyto případy nevztahuje. Toť v kostce vše.
Podívejme se, jak bylo toto téma v reportáži zpracované. Už od prvního záběru dává moderátor divákovi najevo, co si má myslet. Tedy, že celé pojištění je k ničemu a že je předražené. Jako argument uvádí, že například u havarijního pojištění dělá dvouleté pojistné jen asi 6 % ceny vozu. Zákazník pak sděluje, že mu nikdo nedal podepsat žádnou pojistnou smlouvu a ani mu nikdo neukázal pojistné podmínky. Následuje monolog „nezávislého“ právníka, ve kterém sáhodlouze vysvětluje, jaké je pojištění nesmysl a že je daná pojišťovna nesolidní. Obzvláště silné povahy mají možnost zhlédnout tento „právní rozbor“ i na bonusovém videu.
Co v reportáži chybělo? Třeba úvaha nad tím, kdy je účelné sjednávat pojištění pro případ bagatelní škody, přičemž pojem „bagatelní škoda“ je samozřejmě relativní. Absolutní manipulací divákem je pak ono srovnání s havarijním pojištěním. Redaktor přitom pomíjí takový fakt, že například riziko krádeže je u mobilního telefonu výrazně vyšší, než u vozidla proti tomuto nebezpečí zabezpečeného. Čemuž logicky odpovídá i cena. A místo „pohoršením“ se nad „zákeřností“ pojistných podmínek, bych uvítala pár slov o tom, že pojišťovna plnit ve všech případech zkrátka nemůže. Určitě by se totiž řadě lidí líbilo si sjednat pojištění „na všechno“ a až by se objevil nový model telefonu, tak tím stávajícím třísknout o zem, a od pojišťovny si nechat zaplatit nový. V reportáži je také téměř ignorován fakt, že onen prodejce telefonů při nabízení pojištění zákazníka nedostatečně informoval. Vůbec ho totiž neseznámil s tím, co pojištění kryje, respektive na co se explicitně nevztahuje.
Z reportáže není bohužel možné získat dostatečně podrobné a nezkreslené informace o daném případu. Nicméně z ní plyne několik poučení. Předně by se pojišťovny měly více zajímat o to, kdo jejich pojištění nabízí a jak to dělá. Především v případě, že jejich distributor je „nepojišťovák“. Je jasné, že nejde kontrolovat každého prodejce telefonů (či čehokoliv jiného), ale minimálně lze sledovat, odkud se bere nejvíce nespokojených klientů. Také by nebylo od věci se zamyslet nad srozumitelností produktů pro koncového zákazníka. V „pranýřovaném“ případě zavdaly pojistné podmínky řadu záminek k ironickým a jízlivým poznámkám redaktora i onoho „nezávislého“ právníka. Ostatně o nutnosti zjednodušit používaný jazyk jsem tady psala nedávno.
Co dodat… Na tomto případu je možno nahlédnout, jak lze manipulovat divákem zamlčováním některých faktů, nebo naopak zdůrazňováním jiných. Redaktor si zkrátka vyhlédl pojišťovnu jako snadný cíl jak si do někoho kopnout. Tentokrát je možno rozpoznat, co všechno je manipulace. Jak jsou ale asi „objektivní“ reportáže, ve kterých „takyreportéři“ tepou někoho z jiného oboru. Ukazuje se také, že kvalita prodeje pojištění mimo zavedené „pojišťovácké struktury“, je často naprosto tragická. Groteskní na tom všem je, že podle připravované legislativy budou ovšem růst nároky především na „klasické pojišťováky“. Také máte pocit, že je něco špatně?
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář