Jako principiální problém se ukazuje stále přetrvávající přílišné svázání pojistného s cenou vozidla a tedy přeneseně s jeho stářím. To má svoje opodstatnění jen u totálních škod, ať už z důvodu havárie nebo odcizení, nikoliv však u škod spočívající v částečném poškození vozu, byť z jakékoliv příčiny. Zatímco například riziko toho, že řidič s vozidlem havaruje, se v závislosti na stáří vozu příliš nemění, a i náklady na opravu jsou zhruba stejné, dost podstatně se liší výše pojistného. V případě havárie je přitom nejrizikovějším faktorem řidič a jeho způsob jízdy a nikoliv stáří vozu (nebrzdící vraky držící pohromadě jen zázrakem nebývají havarijně pojištěny). A ani u ostatních příčin škod (např. živly, nebo zvěř) není vliv stáří vozu zásadní. U vandalismu to asi úplně neplatí. Existují totiž narušení jedinci, kterým působí mnohem větší uspokojení rozbít světla a urazit zrcátka u nějaké pořádné nové „káry“, než u běžného vozu. I přes tuto výjimku by to však nesporně chtělo přikládat větší váhu takovým faktorům, jako jsou ceny náhradních dílů a práce mechaniků v servisech.
Teoreticky se zdá být vše jasné. Není nic jednodušší než změnit způsob určování výše pojistného. Potřebná data jsou k dispozici a změna to není zas až tak složitá, takže proč ne. Ve finále by to vedlo k tomu, že by se cenově přiblížilo pojištění nového a staršího vozu. Ideálně tak, že by se u novějších vozů pojistné zachovalo a u starších by vzrostlo. A to je právě kámen úrazu, který posouvá toto řešení do kategorie sci-fi. Nelze totiž zapomínat ani na „tržní zvyklosti“ a očekávání klientů. V nich byla po léta budována představa, že havarijní pojištění u nových vozidel je „mnohem dražší“ než u těch starších. To dokonce vedlo až tak daleko, že při koupi nového vozu odkládají někteří sjednání havarijka na pozdější dobu. Existují dokonce případy, kdy takovému „vyčkávajícímu“ majiteli mezitím jeho auto ukradli.
Havarijní pojištění se tak dostalo do začarovaného kruhu. Na jedné straně je zřejmé, že stávající tvorba sazeb pojistného není úplně ideální a říká si o poměrně radikální změnu. Na druhé straně ovšem zvýšení cen pro starší vozy nebude znamenat nic jiného, než zmenšení zájmu o toto pojištění ze strany jejich majitelů. A to sebou přinese pochopitelně nepopulární pokles trhu a snížení produkce. Takže se do toho nikdo moc nepožene. To, že tím zároveň dojde k ozdravění kmene a ten by mohl třeba i nějakou tu korunu vydělat, nedokáže „estetické vady“ v podobě poklesu objemu pojistného v současné atmosféře na trhu nejspíš vyvážit. Možná bychom si ale mohli připomenout, proč vlastně to pojištění děláme – pro zisk, nebo pro velikost pojistného kmene?
Kateřina Lhotská
expert pro pojišťovací sektor
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář