Legislativní změny ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě po 1. lednu 2019


			Legislativní změny ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě po 1. lednu 2019
13.5.2019 Téma

V září 2017 byl ve Sbírce zákonů pod č. 304/2017 Sb. vyhlášen zákon ze dne 16. srpna 2017, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Tato úprava se velmi zásadně dotýká mj. vnitrostátní silniční nákladní dopravy. V článku, který vyšel v odborném časopise Pojistný obzor, se k tomuto tématu dozvíte více. 


Pojistný obzor je k přečtení ZDE


Citace § 9a zákona č. 304/2017 Sb.:

Ustanovení o uzavření a provádění přepravní smlouvy, odpovědnosti dopravce, reklamaci a žalobě a o přepravě prováděné postupně několika dopravci obsažená v Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se použijí obdobně ve vnitrostátní silniční nákladní dopravě na smlouvu o přepravě věci, práva a povinnosti při přepravě věci, náhradu škody vzniklé při přepravě věci a na odpovědnost jednotlivých dopravců při přepravě věci, k jejímuž provedení se spojilo několik dopravců. 

Vyhláška č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě 

Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 5 

  1. Na přepravní smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se § 9a zákona č. 111/1994 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije.

Čl. VI 

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2017, s výjimkou ustanovení části první čl. I bodu 15 a čl. II bodu 5, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2019. 

Zákon byl vyhlášen 19. září 2017 ve Sbírce zákonů v částce 104 pod číslem 304/2017 Sb. (CMR).

Jednu ze zásadních úprav, která se významně dotýká stávajících pojistných smluv v režimu odpovědnosti za škodu silničního nákladního dopravce při vnitrostátních přepravách, představuje změna ve výši náhradové povinnosti dopravce z uzavřených přepravních smluv. K dalším významným změnám dochází v rozsahu liberačních důvodů, které jsou – díky širšímu rozsahu definovanému čl. 17 Úmluvy CMR oproti novému občanskému zákoníku – pozitivní změnou pro dopravce, a dále úpravy promlčecí lhůty, kdy dochází k prodloužení ze šesti měsíců dle nového občanského zákoníku na jeden rok. V případě úmyslu nebo hrubé nedbalosti je promlčecí doba tříletá.


Mohlo by vás zajímat: Německo: Pojištění pro případ péče s vysokým deficitem


Náhradová povinnost 

Náhradová povinnost do 31. prosince 2018: Dle občanského zákoníku (§ 2567) nahradí dopravce při ztrátě nebo zničení zásilky cenu, kterou zásilka měla v době, kdy ji převzal k přepravě. Dle čl. 23 Úmluvy CMR činí výše odpovědnosti dopravce maximálně 8,33 SDR za kilogram hrubé váhy zásilky, při aktuálním kurzu XDR tedy cca 260 Kč/btto kg.

Náhradová povinnost od 1. ledna 2019: Ve vnitrostátní přepravě je upravena zněním čl. 23 Úmluvy CMR. Výjimkou zůstávají nároky vůči dopravci, kvalifikované a prokázané, podle znění čl. 29 Úmluvy CMR (škody způsobené úmyslně). Dochází také k upřesnění způsobu stanovení hodnoty zásilky. Oproti ustanovení § 2567 odst. 1 občanského zákoníku, kde není zcela jasně uvedeno, v jakém místě je určena hodnota zásilky, je dle čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR vypočítána náhrada za škody z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě.


Mohlo by vás zajímat: Britské pojišťovny chtějí nulovou odpovědnost řidiče v plně autonomním autě


Porovnání výše náhrady v praxi 

Srovnání v tabulce 1 ilustruje, jak významný dopad má změna na účastníky přepravní smlouvy. Zejména majitel zásilky by měl zvážit důsledky s ohledem na zajištění svých nároků ze škod do plné výše, stejně jako před 1. lednem 2019, pokud se do té doby většinou spoléhal na kompenzaci škod z odpovědnostního režimu dopravce. Po sjednocení pravidel v režimu vnitrostátních přeprav odborná veřejnost a podnikatelé v dopravním sektoru volali již od počátku 90. let, jelikož v porovnání s konkurenčními dopravci, především německými a rakouskými dopravními firmami, byli čeští dopravci ručením do plné hodnoty vždy v nevýhodě.

Postoje k přijetí změny nejsou jednoznačné a ne každým byla přijata pozitivně. Zejména ze strany zákazníků je zaznamenáván spíše negativní přístup a prvotní nevůle cokoliv s dopravcem smluvně měnit. Ale to je dlouhodobý trend ve smyslu „za vše ručí a odpovídá dopravce“. Tento postoj může být bohužel v některých případech umocněn nabídkou inovovaných pojistných produktů, které sice řeší ručení dopravce ve vnitrostátních přepravách nadále do plné hodnoty, ale také celkově zatěžují opět a jen dopravce. Odpovědnost, v tomto případě za podnikatelské riziko, by na sebe měli být schopni částečně převzít majitelé zboží (příkazci), kteří by neměli suplovat rizika pojistitelná ve vlastní režii přenášením odpovědnosti na dopravce. Alternativy pojištění přepravních rizik jsou na pojistném trhu snadno dostupné v různých modifikacích a cenových rozpětích, majiteli zboží jsou však dlouhodobě bohužel nedostatečně využívaná, o čemž svědčí zmíněné delegování odpovědnosti na dopravce, potažmo zasílatele.


Mohlo by vás zajímat: Swiss Re přichází s parametrickým pojištěním úrovně vody


Pro ad hoc přepravní smlouvy znamená změna náhradové povinnosti učinit ze strany dopravce jednoduchý informativní krok vůči zákazníkovi a seznámit ho s rozsahem odpovědnosti (samozřejmě písemnou formou). Naproti tomu u dlouhodobých a již běžících kontraktů je z časového hlediska potřeba delší prostor pro úpravu smluvních podmínek.

Ačkoliv je změna účinná již od ledna, stále existují dopravci, kteří podcenili včasnou přípravu. Díky absolutní připravenosti pojišťoven (a dá se říci, že byly dokonce krok napřed) lze na přechodná období využít jejich nabídku připojištění. K připojištění by měli dopravci přistupovat zodpovědně, neboť se nejedná o cestu, která by naplňovala účel aktuálně platné legislativy – sjednocení podmínek pro vnitrostátní přepravy. Dopravci a zasílatelé by tedy měli volit připojištění jen v krajních případech, kdy dostatečně včas nezajistili úpravu stávajících kontraktů, přepravních dokladů a nastavení procesních činností.

Pojišťovny sice nabízejí pojištění do plné hodnoty – ručení dle čl. 24 CMR, příp. ještě ručení dle čl. 26 CMR –, přesto zde zaznívá velké „ale“. Platnost ručení podle čl. 24 CMR je podmíněna uvedením hodnoty přímo do nákladního listu CMR (vzorový nákladní list CMR pro vnitrostátní přepravu již vydalo sdružení ČESMAD), což je z procesních a praktických důvodů v některých případech obtížně splnitelné. Současně musí být zaplacen příplatek k přepravnému. Pokud tyto podmínky dopravce, ani v případě uplatnění nároku u pojišťovny, neprokáže, pak pojistitel může namítnout porušení smluvních podmínek a nárok neuznat.

Změna však do jisté míry znamená významné plus i pro pojišťovny. Omezením náhradové povinnosti dopravce by tak logicky mělo dojít i ke snížení nákladů na škody uplatněné z vnitrostátních přeprav. To ovšem bude reálné, pokud se aktuálně nabízená připojištění (do plné hodnoty) nestanou standardním pojistitelným rizikem, jak jsou někdy, s opomíjením účelu nové legislativy, doporučována.


Čtěte také: Portál Právo pro všechny: Odpovědnost zaměstnance a dohoda o odpovědnosti


Je nepochopitelné, co vede dopravce k upozaďování legislativy, která je stoprocentně v jejich prospěch a kdy impulzem ke změně byla právě nerovnost podmínek se zahraničními dopravci. Ještě více překvapuje, že jejich přístup je podporován (doufejme, že nevědomě) upgradovanými pojistnými podmínkami pojišťoven, kdy se prezentace účelovosti předmětných podmínek zdá být poněkud zavádějící. Kombinací těchto skutečností spíše nastává zbytečná panika: směřujeme k chaosu a efekt změny rámce odpovědnosti dopravce se nám nějak vytrácí.

„Z praktického pohledu dopravců se jedná o pozitivní a dlouho očekávanou změnu v odpovědnosti za přepravovaný náklad, včetně zjednodušení legislativních pravidel,“ uvádí Ing. Helena Čechová, auditorka kvality nákladní dopravy. „Úmluva CMR dopravce ochraňuje především od někdy až předimenzovaných nároků zákazníků, obzvláště pak od nadhodnocené ceny za zboží, které zákazníci na dopravcích při náhradových povinnostech uplatňují.

Pokud dopravce v minulosti kombinoval přepravu vnitrostátní a mezinárodní, občas si u ‚vnitropřeprav‘ při uzavírání smluv neuvědomoval, že jeho odpovědnost se neodvíjí od váhového limitu, tak jak byl zvyklý z řešení škod při mezinárodních přepravách, nýbrž že odpovídá za náklad do plné hodnoty podle české legislativy! Jako příklad mohu uvést přepravu hotových vozidel ze závodu ŠKODA AUTO k českým dealerům: Poměrně často se stávalo, že u větších pojistných událostí měli zákazníci tendenci nárokovat po dopravci újmu za poškozené vozidlo v hodnotě ceníkových cen, včetně marží autosalonů a znehodnocení vozidel (někdy také nazýváno jako ‚morální újma‘). Také jsem se setkala s případy, kdy dopravce musel novému kupci financovat náhradní vůz, jelikož dealer dopravci sdělil, že když bylo nové vozidlo při přepravě jeho řidičem poškozeno, poškodil jméno jeho společnosti/dealerství, tudíž si uplatňoval i další náklady, které se škodou souvisely.


Mohlo by vás zajímat: Pojištění a fotbal patří k sobě! Zvláště v Bavorsku


Od 1. ledna 2019 české dopravce tato legislativní změna ochraňuje, a pokud si dopravce přímo se zákazníkem ve svých smlouvách dobrovolně a za úplatu ‚nadstandardní‘ přepravní podmínky neujedná (zmíněný čl. 24 Úmluvy CMR), každý dopravce tuto změnu uvítá. Pravidla mezinárodní Úmluvy CMR, která fungují již od roku 1956, jsou pro přepravu jasně definována a dopravcům známa.

Pokud dopravce vozí standardní zboží, jehož hodnota odpovídá přepočtu dle váhového limitu, jak se uvádí výše, hlavní dopad této změny pocítí především majitelé zboží, kteří musí zvážit určitá rizika, jež z nově stanovené náhradové povinnosti dopravce vyplývají. Klasická fráze ‚Ať to celé zaplatí dopravce‘ snad již přestane platit.“


Pojistný obzor je k přečtení ZDE


Pro Pojistný obzor
Ing. Martina Kollingerová
projekt manažer – přepravní rizika
OK GROUP

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články