Petr Jedlička: Výše škody na zdraví v POV stále roste

Jak se vyvíjí počet škod z povinného ručení v České republice? 

Pojišťovny ročně vyřídí více než čtvrt milionu škod z povinného ručení. Když se podíváme na vývoj v minulých letech, tak je zcela zřejmé, že počet škod nadále narůstá. V roce 2016 pak množství škodních událostí přesáhlo hranici 264 tisíců. 

Z této hodnoty pak bylo asi 11 tisíc škod se zdravotními nároky, což jsou asi 4 %. Na první pohled by se to zdálo jako přijatelné číslo, ale tento typ škod výrazně ovlivňují celkový závazek povinného ručení. To se samozřejmě odrazilo na výši vyplaceného pojistného plnění, které oproti roku 2015 vzrostlo o 1,3 miliardy korun na částku 12,9 miliardy korun. Je to stále ovlivněno novým občanským zákoníkem? 

NOZ v tom hraje opravdu klíčovou roli. V této chvíli můžeme pracovat s historií 3,5 ročníku od účinnosti jeho novelizace. Tím pádem máme k dispozici poměrně přesná data, a můžeme tak prezentovat detailní bilanci závazků ze škod na zdraví na jednotlivé typy nároků, které se v rámci škod na zdraví vyplácejí a které pojišťovny hradí. Z toho jasně vyplývá, že celkové navýšení závazků ze škod na zdraví před a po účinnosti NOZu vzrostlo o solidních 1,8 mld. Kč. 

Například náklady léčení dosahovaly před rokem 2014 částky 700 milionů korun, nyní se však tento závazek blíží jedné miliardě korun. Nebo, pokud se zaměříme na platbu renty v případě trvalých následků, tak se dostaneme aktuálně na částku téměř 1,3 miliardy korun, zatímco před zavedením nového zákoníku to byla jedna miliarda korun. Nejvyšší změna však postihla oblast odškodnění bolesti, kde před třemi lety dosahoval roční objem škod částky lehce pod 300 milionů korun a dnes je to přes 600 milionů korun. A tak bychom samozřejmě mohli pokračovat i u dalších typů nároků. 

A jak byste ohodnotil vývoj průměrné škody na zdraví? 

Pro ročník 2018 dosahuje výše průměrné škody na zdraví, která zahrnuje všechny pravidelně hrazené typy nároků materiální i imateriální újmy, hranice půl milionu korun. Škodní inflace je zde poměrně velmi výrazná a pohybuje se kolem 8 %. Je to způsobeno převážně faktem, že nároky za imateriální újmu, tedy odškodnění bolesti a za stižení společenského uplatnění, jsou v doporučující metodice Nejvyššího soudu navázány valorizací na vývoj průměrně mzdy. A ta aktuálně dynamicky roste, což se pak přímo projeví do škodní inflace. 

Mohlo by vás zajímat:Sloupek Kateřiny Lhotské: Říjnové postřehy

Čtenáře bude určitě zajímat, jaká je obecně průměrná cena produktu povinného ručení? 

Je velmi pozitivní, že máme k dispozici už i údaje, které jsou aktualizované o probíhající ročník 2017. Tou nejdůležitější zprávou je, že aktuální průměrné pojistné za celý trh, za všechny segmenty, za všechny tarifní skupiny a všechny druhy vozidel dosahuje částky 2764 Kč. Pokud to srovnáme s loňskými hodnotami, tak nám vychází pokles o 0,6 %. Když se zaměříme na vývoj ceny pro ty nejzajímavější segmenty, tak zjistíme, že u osobních vozidel fyzických osob, tedy u retailového klienta, nedošlo k žádné výrazné změně.

Mohlo by vás zajímat: Konference RISKfest: Pojištění odpovědnosti (1. díl)

Nejnižší hodnota byla v roce 2013 – 2936 korun. V následných letech tato hodnota stagnovala v rozmezí deseti korun kolem hranice tří tisíců korun, aby se aktuálně ustálila na částce 2998. Obdobný vývoj pak platí i pro firemní vozidla, kde v roce 2017 evidujeme průměrnou částku 3838 korun. To je oproti loňskému roku rozdíl pouhopouhých sedmi korun. Ještě se kupříkladu podívejme na segment tahačů návěsů, kde je aktuální průměr 45 668, a rizikovou kategorii mladí pojistníci do 30 let, která vykazuje průměr pro rok 2017 ve výši 4829 korun. 

Mohl byste popsat segmentační kritéria, podle kterých pojišťovny určují cenu povinného ručení?

 Každá jednotlivá pojišťovna si určuje svoji cenovou politiku sama, obecně ovšem můžeme uvést, že tradičními segmentačními kritérii jsou věk a bydliště pojistníka, systém bonus/malus, způsob užití vozidla, objem nebo výkon motoru. Zajímavý námět do budoucna představuje intenzifikace zohledňování ročního nájezdu i stylu jízdy. Podklady pro styl jízdy je vhodné čerpat např. z údajů o přestupkové historii, která by mohla v případě dostupnosti těchto dat rozšířit škodní historii používanou nyní pro systém bonus – malus.

Mohlo by vás zajímat: Počet osob nad 80 let se více než zdvojnásobil

Bude také zajímavé sledovat, jak se pojišťovny poperou s kritériem vybavenosti vozidel asistenčními systémy. Mám tím na mysli adaptivní tempomat, hlídání pruhů, hlídání mrtvých úhlů, noční vidění atd. Všechny tyto moderní technologie by samozřejmě měly riziko vzniku dopravní nehody redukovat, což by mělo určitě cenu produktu ovlivnit. 

Jaký je počet pojištěných vozidel? Předpokládám, že čísla setrvale rostou… 

Ano. Trendem je neustálý a významný růst. Kupříkladu v roce 2009 dosahoval počet pojištěných vozidel výše 6,5 milionů a dnes jsme na čísle 7,8 milionů. Mezi těmito osmi lety tak na našich silnicích přibylo cca 1,3 milionů pojištěných vozidel. A to je značný nárůst, který je po přepočtu na roční období poslední ročníky vychází na stabilní úrovni cca 3 %. Co však stabilní není, je růst předepsaného pojistného v rámci povinného ručení. V roce 2016 přepsané pojistné totiž rostlo o 3 %, což v podstatě kopírovalo počet nově pojištěných vozidel. V roce 2017 se dynamika zbrzdila a předepsané pojistné roste jen o 2,4 %.  To pak vede k již zmiňovanému poklesu průměrné ceny o 0,6 %. 

Jaké segmenty se nejvýrazněji podílejí na nepříznivé bilanci POV? 

Pokud se zaměříme na ty nejproblematičtější oblasti v rámci trhu povinného ručení, které určují nejvyšší technické ztráty, tak se dostaneme ke třem segmentům. Dva se týkají osobních vozidel, třetí segment se pak vztahuje na nákladní automobily. V rámci osobních aut platí, že nejhorší výsledky generují motoristé, kteří už v minulosti působili škodní události opakovaně, a k tomu se jim stávalo, že jejich pojistné smlouvy zanikaly kvůli neplacení pojistného. Když se konkrétně podíváme na osobní auta fyzických osob, tak můžeme detekovat cca půl milionu klientů, jejichž celkové pojistné dosahuje výše 1,7 miliardy korun. Nicméně celkové závazky a odvody do fondu zábrany škod, které jsou s nimi spojené, přesahují hranici 2 miliard korun. To způsobuje výraznou technickou ztrátu 17 %.

Mohlo by vás zajímat: Projekt NFVP: Problémy při využití Value at Risk v SII

Také u firemních osobních vozidel můžeme detekovat skupinu s nepříznivým minulým škodním průběhem, dále jde o problematické flotily, které mají pojištěno někdy až tisíce vozidel v rámci jedné pojistné smlouvy, anebo jde o vozidla pojištěná leasingovými společnostmi. Celkově u tohoto segmentu je roční pojistné 1,25 miliardy korun, nicméně závazky se blíží 1,5 miliardy korun. Ve výsledku se pak jedná o technickou ztrátu 19 %. Zdaleka nejvýrazněji je tato disproporce u nákladních vozidel a to zejména u velkých autoparků tahačů, které působí velké škody v zahraničí. U nich je roční pojistné ve výši 1,9 miliardy korun, celkově škody však dosahují hranice 2,7 miliardy korun. Technická ztráta je tak 42 %.

Mohlo by vás zajímat: Postřehy Evy Gmentové: Odpovědnost na hlavu postavená

Pokud pak všechny tyto segmenty sečteme, tak zjistíme, že pojistné je 4,9 miliardy korun a celkové závazky 6,2 miliardy korun. Celková technická ztráta je tak 27 % (1,3 mld. Kč.). A když se na to podíváme z hlediska počtu vozů, tak z portfolia 7,8 miliónů pojištěných vozidel v České republice těchto cca 900 tisíc problémových klientů způsobuje technickou ztrátu 1,3 miliardy korun. A to je velký zásah. 

Ještě také zmiňme, že výsledky povinného ručení u nově uzavíraných smluv jsou nepostačitelné už od roku 2013. V letech 2014–2017 technická ztráta u nově uzavíraných smluv hlavních skupin vozidel (osobní, nákladní traktory, tahače, autobusy) dosahuje hodnot mezi 10 % až 19 % pojistného. V absolutní výši technická ztráta z let 2014–2017 dosahuje 360–660 mil. Kč ročně. I to je nezanedbatelná částka.  

Má ČKP k dispozici i regionální statistiky? A pokud ano, kde se tedy můžeme nejčastěji setkat s nezodpovědnými, a tedy nepojištěnými řidiči? 

ČKP ročně řeší přibližně 2600 nepojištěných škod, což je cca 3,6 nepojištěné škody na každých 10 000 vozidel. Samozřejmě se to nedá paušalizovat a každý region z objektivních příčin vykazuje jinou míru této škodovosti. Když se však podíváme na ty největší „hříšníky“, tak nejhůře z našeho porovnání vychází okres Ústí nad Labem. Zde vzniká cca 9,2 nepojištěné škody na každých 10 000 vozidel, v tomto regionu je tedy riziko škody 2,6krát vyšší, než je republikový průměr.  

V pořadí dalšími okresy s touto negativní bilanci byly Chomutov (8,3), Děčín (7,8), Most (7) a Teplice (6,6). V těchto regionech dochází k opravdu významnému překročení celorepublikového průměru. Naopak nejzodpovědnější řidiči s nejmenším výskytem nepojištěných škod jsou k nalezení v okrese Pelhřimov, který má pozitivní bilanci cca 1,67 nepojištěné škody na každých 10 000 vozidel, následují okresy Třebíč (1,9), Jihlava (1,8), Vsetín (1,95), Žďár nad Sázavou (1,97).