Postřehy Evy Gmentové: Paměť předků

Když jsem toto sdělení zaslechla od odborníka na slovo vzatého, opravdu mě překvapilo. Divočáci a vysoká zvěř jsou savci, tak jako lidé. Proč si tedy lidé nenesou v genech paměť předků jako zvířata? Proč děláme stále stejné chyby? Proč si nepamatujeme ponížení porobených národů a znova kloníme hlavy? Proč si nepamatujeme hrdost národa, který bojoval za svatou věc proti všem? Divoká zvěř si vyšlapuje stále stejnými cestami, přestože jim je člověk zničil, zoral nebo zastavěl. A my sotva trefíme domů.

My hlupáci měníme koryta řek a pak se při povodni divíme, že voda teče tudy, kudy tekla celá staletí. I voda má paměť, ne však člověk.  Naši předci stavěli svá obydlí na kopcích, chráněná ze všech stran. My svá obydlí stavíme blízko řek, ne-li v korytech řek bývalých, v záplavových územích, na sesuvných svazích, nechráněná před větrem. A pak se divíme, že nám obydlí vzala voda, odnesl vítr nebo poničil sesuv.  Jsme snad hloupější než divoká zvěř? Jsme snad nižšími tvory než divočáci? Proč si nenosíme ve své genetické informaci paměť předků? Proč děláme stejné chyby znovu a znovu?

Mohlo by vás zajímat: Luděk Menčík: Věřím na poctivou práci

Obávám se, že místo paměti předků nám je do genů zapsáno zapomínání. Zapomínáme na Mnichov, na ponížení, kterému nás vystavily okolní národy. Okolní velmoci, které si chtěly zachránit vlastní kůži, a tak nás předhodily lvům. Zapomínáme na padesátá léta, kdy se pořádal hon na ty, kdo měli víc než ostatní, na kulaky a buržoazii. Úspěch se v naší zemi stále neodpouští. Zapomínáme na noci, kdy se naší republikou přesouvala obrněná auta se srpem a kladivem a rušila nám nejen spaní. Zapomínáme nejen my, kdo jsme to prožili nebo nám o tom vyprávěli rodiče a prarodiče. Ani naše děti si tuhle paměť nenesou s sebou.

Je mi smutno z toho, že si lidé nejen neuchovali paměti svých předků, ale nepamatují si ani to, co se stalo před deseti nebo pěti lety. A možná ani to, co se stalo před rokem. Nejstarší bachyně jakožto kápo stáda by nikdy nepřipustila, aby nějaký zkorumpovaný a zdiskreditovaný vyvrhel chtěl udávat směr nebo dokonce velet. S lidmi je to jiné: my jsme tak hloupí a zaslepení, že klidně zapomeneme, že člověk, který kdysi musel zmizet z politické scény, protože porušil vše, co lze, teď najednou káže vodu, které se nikdy nenapil. Možná ani neví, jak chutná, ale kázat o ní umí.

Mohlo by vás zajímat: Jak se změní do budoucna profese aktuárů?

Je to absurdní představa, že divoká zvěř chodí více než 400 let chodníčky, které znali jejich předci. Jestli někdo z vás potkal v Praze na Vídeňské ulici stádo muflonů, kterým je úplně jedno, zda je tam silnice nebo nemocnice, pak možná uvěříte tvrzení vědců. Ale stále mi nejde na rozum, proč si nenese paměť svých předků člověk.  Proč stále dělá stejné chyby? Proč zapomíná? Proč je tak strašně zaslepený? Karel Čapek v třicátých letech říkal, že si český národ neumí vládnout, že demokracie není nic pro nás. Opravdu jsme si nic nepřinesli v paměti z té doby? Opravdu stále platí, že si neumíme vládnout? Ani se mi tomu nechce věřit, ale když se rozhlédnu kolem sebe a vidím zaslepenost lidí, nemůžu než konstatovat, že demokracie asi skutečně není nic pro nás.

Paradox je v tom, že jako divoká zvěř chodí po stejných cestách, my lidé opakujeme stejné chyby. Jestli paměť předků tkví v tom, že jsme nepoučitelní, pak je mi smutno, opravdu smutno. Protože jak řekl Albert Einstein: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znova a znova a očekávat různé výsledky“.

Ing. Eva Gmentová, LL.M.

Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění

Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance