Právník D.A.S. radí: Jak se počítá pracovní doba na pracovní cestě?

Toto cestování je pro Lucii sice zajímavé, nicméně zabírá spoustu času v dopravních prostředcích. Za poslední půlrok toho najezdila opravdu hodně, na kongres často jezdila z Prahy do Olomouce, Luhačovic nebo Brna, a tak ji jedna cesta zabrala vždy 2 až 4 hodiny jízdy. Často se ten samý den vracela domů, což ji vždy vyčerpalo natolik, že celé víkendy prospala.

Po kongresové sezóně se rozhodla, že požádá vedení o náhradu takto stráveného času – vždyť to všechno jsou ohromné přesčasy, které jí nikdo nezaplatí, a čas takto strávený na cestě jí nikdo nevrátí.

Zaměstnavatel jí však řekl, že to přesčasy nejsou a že tedy Lucie nemá žádný nárok na náhradu. Lucie se tedy rozhodla, že se poradí s právníkem – a kam jinam by se měla obrátit, než k D.A.S. pojišťovně právní ochrany, a.s., u které má sjednáno pojištění právní ochrany.

Právník D.A.S. pojišťovny právní ochrany, a.s. byl uveden do problému, bohužel však ne zcela mohl Lucii pomoci. Bezplatně (v rámci pojištění) jí vysvětlil, jak se počítá doba na pracovní cestě.

„Často se někteří zaměstnanci mylně domnívají, že veškerý čas strávený na pracovní cestě se považuje za odpracovanou dobu a za případný přesčas“, řekl hned v úvodu právník z pojišťovny D.A.S. a dále pokračoval v odborném výkladu...

Po dobu trvání pracovní cesty nevykonává zaměstnanec práci nepřetržitě. Část této doby tvoří samotné cestování, ať už autem či hromadnými dopravními prostředky, čekání, odpočinek. Tyto činnosti však nemohou být chápány jako výkon práce.

Řízení vozidla je považováno za výkon práce pouze tehdy, pokud má tuto činnost zaměstnanec uvedenu v pracovní smlouvě nebo dohodě o provedení práce.

Zákoník práce stanoví, že i v případě, že má zaměstnanec pružné rozvržení pracovní doby, musí zaměstnavatel pro účely pracovní cesty vymezit pracovní dobu pevně do směn. Od takto stanovené směny se pak odvíjí počítání doby, za kterou náleží mzda, popřípadě její náhrada – viz dále.

Čas strávený na samotné cestě – cestování, čekání a podobně se považuje po dobu trvání směny za překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou se mzda nekrátí. Je to logické, když se vychází z představy, že zaměstnavatel fakticky znemožňuje zaměstnanci vysláním na pracovní cestu vykonávat práci v pracovní směně.

Jestliže by v důsledku způsobu odměňování mzda zaměstnanci tímto způsobem ušla – typicky úkolová mzda, mzda závislá na tržbách, poskytne zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Samozřejmě shora uvedené nemá vliv na počítání cestovních náhrad, které náleží po celou dobu trvání pracovní cesty.

Aby jeho výklad Lucie zcela pochopila, vysvětlil jí tuto problematiku na 2 příkladech.

Příklad č. 1

Zaměstnanec má rozvrženu pracovní směnu následovně: 8:00 – 16:30

Pracovní cesta:

V právě posuzovaném případě tedy platí, že zaměstnanec nekoná práci přesčas. Přitom zaměstnanec dostane mzdu za 8 hodin práce.

Příklad č. 2

Zaměstnanec má rozvrženu pracovní směnu následovně: 8:00 – 16:30

V posuzovaném případě koná zaměstnanec práci přesčas v rozsahu 3 hodin.

Lucie ve své pracovní smlouvě nemá sjednáno řízení jako další druh práce, proto jí zaměstnavatel nemusí počítat náročné cestování za práci přesčas. Nicméně za výklad i vzorové příklady právníka z pojišťovny D.A.S. byla vděčná, kdyby neměla sjednáno pojištění právní ochrany, neměla by se na koho obrátit.

D.A.S. pojišťovna právní ochrany a.s.