Robert Kareš exkluzivně k nálezu Ústavního soudu


			Robert Kareš exkluzivně k nálezu Ústavního soudu
25.5.2017 Téma

Předseda představenstva Pojišťovny VZP Robert Kareš se ve svém komentáři ohlédl za konstatováním Ústavního soudu, které říká, že omezení práva cizinců bez trvalého pobytu či zaměstnání v České republice na bezplatnou zdravotní péči ze systému veřejného zdravotního pojištění není diskriminační.

Dne 24. 5. 2017 Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu Nálezem sp.zn. Pl. ÚS 2/15 o tom, že návrh na zrušení ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb., se zamítá. V řízení se jednalo o návrhy Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 na zrušení shora uvedených ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. 

K dané problematice je nutné uvést, že základním předpokladem pro vznik soukromého zdravotního pojištění cizinců ze zemí mimo Evropskou unii bylo a stále je nezatěžovat systém veřejného zdravotního pojištění. Proti tomuto postoji stojí zájmové skupiny osob zastávající názor, že víceméně všichni cizinci ze zemí mimo EU pobývající déle jak 3 měsíce v České republice by měli být automaticky účastni veřejného zdravotního pojištění. Tyto zájmové skupiny poté standardně prezentují nefunkčnost stávajícího systému na konkrétních příkladech. K těmto příkladům je třeba konstatovat, že se jedná o excesy, které se většinou týkají dětí. Otevřeně je třeba zmínit, že tyto případy se bohužel stávají (jako v každém jiném odvětví pojištění), avšak v naprosto minimálním rozsahu a nezřídka vinou právě nedostatečného pojištění z důvodu špatně sjednané smlouvy právě ze strany samotných cizinců.


Mohlo by vás zajímat: Ústavní soud: Cizinci nemají nárok na bezplatnou zdravotní péči


Systémově je třeba konstatovat, že soukromé zdravotní pojištění cizinců funguje a mnohdy poskytuje cizincům dokonce vyšší zdravotní péči než systém veřejného zdravotního pojištění. Tyto dva konkrétní případy, na základě kterých se uvedené soudy obrátily s návrhem na Ústavní soud, do tohoto kontextu zapadají. Jak pí. Karavan tak, pí. Bobkovou spojuje jméno stejného právního zástupce, jednoho z nejhlasitějších kritikům stávajícího systému soukromého zdravotního pojištění, který zastává jediné stanovisko, a sice paušální zahrnutí cizinců ze zemí mimo EU do systému veřejného zdravotního pojištění. 

Předmětné případy však nejsou ukázkou systémového nedostatku a ani excesy z tohoto systému, což mimo jiné potvrdil ve svém nálezu i Ústavní soud, který jasně uvedl, že oba podané návrhy nebrojí proti stávající podobě systému veřejného zdravotního pojištění, nýbrž zasazují se pouze o jeho modifikaci tak, aby do něj byly zahrnuty i takové případy, jako byly navrhujícími soudy projednávány, tj. kauzy pí. Karavan a pí. Bobkové. 


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Kybernetická laxnost a neposypaný chodník


Veřejné zdravotní pojištění funguje na principu celoživotní solidarity, jehož korektivem je mimo jiných i ustanovení § 3 zákona č. 48/1997 Sb, tedy ustanovení o vzniku, resp. zániku účasti na veřejném zdravotním pojištění. Oba případy spojuje, že nesplňovaly zákonné předpoklady k tomu, aby byly zahrnuty do systému veřejného zdravotního pojištění. Obě ženy pobývaly v ČR za účelem výkonu zaměstnání, které skončilo (u pí. Karavan nikoliv překvapivě, u pí. Bobkové soud vůbec neprováděl dokazování). 

Ani jedna z žen nereagovala na tuto situaci včas (alespoň to vyplývá z informací, které mám k dispozici), ale i za daných okolností se dané situace daly řešit, a to jak návratem do zemí původu, tak využitím komerčního pojištění cizinců, které lze sjednat i v průběhu těhotenství. Tyto závěry potvrdil i Ústavní soud, který jednoznačně konstatoval, že účast na systému veřejného zdravotního pojištění vyplývá přímo ze zákona, jenž stanoví okruh osob, které jsou na tomto systému účastny, jakož i podmínky vzniku a zániku účasti na veřejném zdravotním pojištění. Po dobu své účasti na tomto systému má osoba právo bezplatně čerpat zdravotní péči, která je z něj hrazena. 

Nesplňuje-li dotčená osoba zákonné podmínky účasti na veřejném zdravotním pojištění má možnost sjednat si smluvní pojištění u některé z komerčních zdravotních pojišťoven, nebo čerpanou zdravotní péči hradit přímo ze svých finančních prostředků. Ústavní soud také konstatoval, že České republice neplyne povinnost zajistit cizincům bezplatnou zdravotní péči, ale pouze respektovat a garantovat jejich právo na ochranu zdraví, a to i ve smyslu vytvoření systému dostupné zdravotní péče, k čemuž Česká republika také přijala adekvátní opatření.


Mohlo by vás zajímat: Nová hedvábná stezka: Jaká bude role pojišťoven?


Lze tedy shrnout, že Ústavní soud je názoru, že napadená zákonná úprava je ústavně konformní a obstojí i s čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, který zakazuje jakoukoliv diskriminaci.   

Byť to s uvedenou problematikou přímo nesouvisí, dovolil bych si ještě podívat se na věc z pohledu českého pojistného trhu. Někteří odpůrci soukromého zdravotního pojištění cizinců uvádí, že situace v České republice je v tomto ohledu atypická, a zaslechl jsem dokonce výrok, že ČR je jakýmsi posledním ostrůvkem amerického zdravotnictví v Evropě. To ale vůbec není pravda, respektive je to úplně naopak. Česká republika má jeden z nejméně rozvinutých systémů dobrovolného zdravotního pojištění zemí WHO, EU a EFTA ve výši pouhého 0,2% podílu na celkových výdajích na zdravotnictví (za ní je pouze Rumunsko, Moldávie, Kazachstán, Slovensko, Island a Albánie).


Mohlo by vás zajímat: Šéf Pojišťovny VZP: Povinné ručení chceme dělat slušně, férově a rozumně


Současně má ale Česká republika druhý největší rozsah veřejného zdravotního pojištění v rámci EU a EFTA. Náklady na zdravotní péči v České republice v rámci veřejného rozpočtu trvale rostou. Platba za státní pojištěnce trvale roste. Ekonomickou nevýhodnost zahrnutí dalších skupin cizinců do veřejného zdravotního pojištění jsem zmínil již mnohokrát, stejně tak riziko zvýšení atraktivity České republiky pro nekontrolovanou ekonomickou migraci. 

V neposlední řadě je třeba zmínit, že po poměrně dlouhou dobu rozhodovacího procesu (bylo podáno již v roce 2015) Ústavního soudu udělal systém soukromého zdravotního pojištění cizinců na základě impulzu ministerstev vnitra, financí a zdravotnictví takový posun, že mnoho uváděných argumentů proti tomu systému jsou již dávno neaktuální. 

Text nálezu Ústavního soudu je dostupný ZDE.

Robert Kareš
předseda představenstva Pojišťovny VZP

 

 

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články