Občas někteří na moje absurdní blbiny reagují „varováním“, že budu tak dlouho provokovat, až se toho někdo chytne a stane se z toho skutečnost. Musím těmto „kritikům“ dát za pravdu, protože na tom asi něco bude. Na svoji obranu uvádím, že na sobě pilně pracuji a některé myšlenky si nechávám z bezpečnostních důvodů pro sebe. Například jsem zatím příliš nevrtala do diskriminace žen v dostupnosti a nabídce služeb veřejných toalet. Je totiž na první pohled zjevné, že když se tvoří fronty jen přede dveřmi s panenkou a před těmi s panáčkem nikoliv, tak něco není v pořádku.
Ovšem obávám se toto téma otevřít, protože by se mohl najít někdo, kdo nepochopí nadsázku, předá to antidiskriminační expertům a ti to vyřeší úpravou pánských toalet tak, aby si fronty užili i muži. A o to, aby mne pánové v celé EU, přešlapující ve frontě na jeden jediný pisoár široko daleko, proklínali, vážně nestojím. Takže toto téma zařadím mezi ta, o kterých se nežertuje. Ostatně to, jak také mohou být lidé zmateni při konfrontaci s nadsázkou, nechť jest doloženo mojí osobní zkušeností z reakcí na můj aprílový sloupek. Byl založen na fiktivní zprávě o tom, že bude opět možno počítat pojistné podle pohlaví.
Mohlo by vás zajímat: Češi a finance: Polovina domácností nemá přehled o svých financích
Po jeho zveřejnění mne kontaktovalo několik lidí s prosbou o bližší informace. Docela mne to zaskočilo, protože jsem si myslela, že něco tak absurdního, jako že by úředníci EU a pan Juncker uznali svoji chybu, je dostatečným vodítkem pro rozpoznání fóru. Ale možná jsem to přehnala s tou fiktivní aktivistkou Andreou Procházka-Procházkovou, které jsem vložila „do úst“ takovou blbost, že to mohlo někoho zmást. Obdobných vyjádření kolem sebe totiž slyšíme celou řadu a na rozdíl od mé fikce jsou myšlena smrtelně vážně.
Lidé zkrátka postupně ztrácejí schopnost rozpoznat fiktivní blbost od té skutečné. Koho by třeba před pár lety napadlo, že se najde někdo, kdo zažaluje svoje rodiče za to, že ho přivedli na svět. A on se skutečně našel. Ten příběh je vynikajícím materiálem na absurdní komedii, nebo alespoň skeč ve stylu Monty Python. Ty nejspíš ani ve snu nenapadlo, že to, co oni před desetiletími pracně vymýšleli, bude jednou přinášet sám život. Další námět na kasovní trhák přinášejí ekologičtí antinatalisté odmítající přivádět na svět děti kvůli tomu, že by znečišťovaly planetu. Na komedii bych to ale neviděla. Spíš katastrofický film, v jehož závěru bude Země zachráněna tím, že celé lidstvo spáchá kolektivní sebevraždu.
Mohlo by vás zajímat: AXA ČR a SR 2018: Zisk skupiny vzrostl o 29 % na 725 milionů korun
To jsou jen ty nejkřiklavější případy z nedávné doby. On mezi ně nepochybně patří i zákaz počítat pojistné podle pohlaví. Pamatuju si na svoji reakci, když jsem před mnoha lety slyšela poprvé, že to někdo někde zmínil. Tenkrát jsem to považovala za kuriozitu a klepala si významně na čelo. Ale od roku 2012 si už neklepám, a když teď někde zaslechnu nějakou zmínku o tom, že diskriminační je vlastně i věk a zdravotní stav, tak mne jímá čirá hrůza. Protože pokud by se takový nápad ujal, tak to můžeme v životku rovnou zavřít.
To, že absurdit přibývá není podle mne ovšem dáno tím, že by se snad rodilo víc šílenců. Svoji roli v tom nejspíš sehrávají dva faktory. Jednak se dnes mají lidé až moc dobře, nemusí pracovat od slunka do slunka, mají roupy a taky spoustu času na vymýšlení nesmyslů. A druhak byli dříve takoví exoti známí jen lokálně a informace o jejich bludech se tak šířily mnohem pomaleji. Dnes ale stačí, aby nějaký pomatenec na jednom konci světa prohlásil, že třeba „žaluje vlády celého světa jako právní následníky předchozích generací lidí za vyhubení mamutů“ a už jsou toho zpravodajské weby plné. A politici celého světa se sjíždějí, aby odhlasovali odsuzující rezoluci a vymýšlejí, jak z toho tématu vytřískat prachy. To dříve by na takového člověka hodili síť, dostal by pár skotských střiků a byl by klid. A politici by utřeli...
Mohlo by vás zajímat: Na kole bez starostí. Co dělat, když způsobíte dopravní nehodu?
Ony se totiž takovéto případy řešily až do nedávna mnohem jednodušeji a přímočařeji. A musíme za to našim předkům poděkovat. Kdyby totiž třeba v 17. století v období třicetileté války lidem kolektivně hráblo a prohlásili, že míru bude dosaženo pouze tím, že se nebudou rodit děti, a tím pádem ani budoucí vojáci, tak tu možná ani dneska nejsme.
Naštěstí na podobné fantasmagorie nebyl čas. Byla bída, uživit sebe a rodinu nebyla žádná legrace a děti sice znamenaly hladové krky navíc, ale také jakous takous jistotu zabezpečení na stáří pro ty, kteří se ho dožili (holt žádná „Komise pro spravedlivé důchody“ nebyla). Takže by tenkrát nepochybně nějakého pacifistického antinatalistu hnali. Tak mne napadá... Jak my jsme vlastně přišli na to, že jsme intelektuálně výš než naši předkové?
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář