Stále nejasný Brexit: Mantinely a šance pro pojistitele

Pro pojistitele se sídlem ve Spojeném království, kteří uzavřeli přeshraničně pojistnou smlouvu například s německým pojistníkem, vzniká v každém případě potřeba reagovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda vystoupení bude s dohodou, nebo bez dohody. Otázkou je pouze, kolik času zbývá na adaptaci na nové regulatorní rámcové podmínky.

V současné době provozují britští pojistitelé přeshraniční pojišťovací činnost např. v Německu na bázi principu jediné licence (či evropského pasu) dle Čl. 15 odst. 1 směrnice 2009/138/ES Solventnost II.  V tomto ustanovení je zhruba upraveno, že (udělené) povolení je platné pro celé Společenství, přičemž se vztahuje také na právo usazování a volný pohyb služeb. Jestliže tedy získá britský pojistitel příslušné povolení od domovského orgánu dohledu, může působit v jiných členských státech EU přeshraničně, tj. zakládat pobočky nebo využívat svobodu dočasného poskytování služeb.

Mohlo by vás zajímat: Jak dopadne Brexit? Dohoda, či tvrdý odchod?

Postup při přijetí dohody o vystoupení

Pokud by byla přijata dohoda o vystoupení podle návrhu ze 14. 11. 2018, tak by platilo od 29. 3. 2019 do 31. 12. 2020 přechodné období, které může být prodlouženo pouze na základě konsensu a toliko jedenkrát. V tomto přechodném období by Spojené království nebylo sice zastoupeno v institucích EU a nebylo zapojeno do tvorby politik EU, nicméně v ostatních otázkách by mělo nadále práva a povinnosti členského státu EU. 

V pojišťovnictví by v přechodném období nadále platila zejména směrnice Solventnost II a na ní navázaná nařízení a jiné právní akty EU. To znamená, že britské národní právo by muselo do konce přechodného období respektovat evropské právo a také činnost EIOPA by se nadále týkala i Spojeného království. Tím pádem by britští pojistitelé mohli být po celé přechodné období např. v Německu činní na základě svobody usazování a svobody dočasného poskytování služeb. Mohli by tudíž realizovat prodlužování pojistných smluv, uzavírat nové pojistné smlouvy, provádět správu pojištění a likvidaci pojistných událostí.

Mohlo by vás zajímat: Směrnice IDD a její transpozice z hlediska dohledu pojišťoven

Dohoda o vystoupení, respektive její návrh, obsahuje takzvaná záchytná ustanovení, jež by vstoupila v platnost, pokud by se obě strany – Spojené království a EU – do konce přechodného období nedohodly na nové regulaci vzájemných hospodářských vztahů. Tato ustanovení jsou však omezena na pohyb zboží a neobsahují žádná ulehčení ohledně přeshraničního poskytování služeb. Britští pojistitelé by byli tudíž po skončení přechodného období pokládáni za pojistitele ze třetí země. Potřebovali by proto podle Čl. 162 odst. 1 směrnice Solventnost II získat v každém členském státě EU, v němž by chtěli působit, povolení pro provozování pojišťovací činnosti jako pobočka ze třetí země.

Postup při nepřijetí dohody o vystoupení

Jestliže dojednaná dohoda o vystoupení ztroskotá, bude pro pojišťovnictví platit právní situace, jako v případě skončení přechodného období předpokládaného dohodou. Doposud zveřejněné dokumenty EU neobsahují ustanovení o nějaké specifické ochraně pojistného kmene pro britské pojistitele, ani pro aktivní pojistný kmen u dlouhodobých závazků vyplývajících z už zaniklých pojistných smluv (jde např. o tzv. dlouhá rizika – pojištění odpovědnosti).

Britští pojistitelé by byli pokládáni po 29. 3. 2019 za pojistitele ze třetí země a v každém členském státě EU, v němž by chtěli podnikat, by museli požádat o zvláštní povolení. Samozřejmě, že v případě přechodného období by měli více času k realizaci potřebných opatření, aby v budoucnu vyhověli právním a dohledovým požadavkům v daném členském státě EU.

Mohlo by vás zajímat: Evropský parlament podporuje nová pravidla bezpečnosti silničního provozu

Pro oblast zajištění by mohla Evropská komise jednostranně uznat podle Čl. 172 směrnice Solventnost II rovnocennost solventnostního režimu Spojeného království se solventnostním režimem EU, a tím osvobodit britské zajistitele od povinnosti získat povolení v příslušném členském státě EU.

Ovšem pro oblast primárního pojištění (prvopojištění) by pro takový krok byla podle Čl. 171 směrnice Solventnost II nezbytná dohoda mezi EU a Spojeným královstvím. Na nějaké krátkodobé řešení v tomto směru by prý britští pojistitelé neměli podle zveřejněného rozboru spoléhat. Za prvé není totiž žádný nárok na to, aby EU uznala rovnocennost solventnostních, resp. dohledových, systémů. Za druhé si EU bude chtít asi ponechat otázku rovnocennosti až na jednání se Spojeným královstvím o budoucí podobě vzájemných hospodářských vztahů.

Možnosti adaptace na nové regulatorní podmínky

Pro britské pojistitele, kteří provozují pojišťovací činnost např. v Německu, existují různé možnosti, jak se adaptovat na nové změněné regulatorní rámcové podmínky. Existující pobočky mohou požádat v souladu s německým zákonem o dohledu nad pojišťovnictvím o povolení činnosti jako pobočka ze třetí země. Takový přístup, tj. založení pobočky, lze uplatnit i v případě, jestliže je činnost provozována na základě svobody dočasného poskytování služeb. To by znamenalo převedení dosavadních aktivit na novou pobočku ze třetí země. V tomto případě je ale nutné počítat s tím, že povolovací proces trvá nějakou dobu a ta může být v „pobrexitové“ fázi značně odvislá od kapacity příslušného orgánu dohledu.

Alternativně by mohl britský pojistitel převést svůj pojistný kmen, pokud jde o rizika nacházející se např. v Německu, a to včetně tzv. dlouhých rizik z ukončených pojistných smluv, na jiného pojistitele se sídlem v EU. Tento jiný pojistitel může být i dceřinou nebo sesterskou společností britského pojistitele převádějícího pojistný kmen, ale to není nezbytné. Často se k tomu volí způsob převodu pojistného kmene podle britského práva, jehož účinky se podle Čl. 39 směrnice Solventnost II uznávají v jiných členských státech EU.

Mohlo by vás zajímat: Video: Kus ledu ze střechy dodávky rozbil sklo protijedoucího vozu

Možná je rovněž přeshraniční fúze kapitálových společností podle Čl. 118 směrnice 2017/1132/EU o některých aspektech práva evropských společností, v jejímž důsledku britský pojistitel zcela splyne s jiným pojistitelem se sídlem v EU. Za určitých předpokladů je též myslitelné převádět pojistné smlouvy na základě individuálně dohodnutého smluvního převodu se souhlasem příslušného pojistníka (pojištěné osoby) na nového pojistitele se sídlem v EU.

Každý z výše uvedených způsobů převodu má specifické přednosti a nevýhody. Například při použití britského práva si může britský pojistitel ponechat dílčí pojistný kmen, který se týká rizik ve Spojeném království a ve třetích zemích, a převod omezit na pojistné smlouvy s riziky nacházejícími se v EU27. Při fúzi může být převeden pouze celý pojistný kmen, což vyžaduje buď předchozí vyčištění kmene o rizika nacházející se ve Spojeném království, nebo ve třetích zemích, anebo založení poboček v těchto zemích přebírajícím pojistitelem se sídlem v EU.

Čtěte také: V roce 2018 odhalila Generali podvody za 128 milionů! Nejvíce za uplynulých 25 let

Převod může být proveden i jednotlivě, ale vzhledem k nutnosti mít souhlas pojistníka je to možné jen v málo případech. Při rozhodování britských pojistitelů bude nakonec velmi důležitý časový faktor.  Optimální by bylo, aby se převod pojistného kmene nebo přeshraniční fúze dohodly před 29. 3. 2019, nebo před ukončením přechodného období v případě přijetí dohody o vystoupení.

Tento přehled má naznačit, že evropské právo poskytuje mantinely a šance pro pojistitele, jak řešit režim Brexitu s dohodou či bez dohody. Dává určitou naději, že stávající nejistota by nemusela být tak velká, pokud by pojistitel jednal preventivně a proaktivně.