Ústavní soud vs. lovci nehod. Jde o nemorální byznys


			Ústavní soud vs. lovci nehod. Jde o nemorální byznys
28.2.2018 Téma, Pojištění aut

Ústavní soud vyhověl stížnosti České pojišťovny a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, který se týkal situace, kdy „crashhunterská“ firma Nehodová služba chtěla po pojišťovně soudně získat více peněz z povinného ručení řidičky, než pojišťovna uznala jako škodu na vozidle po nehodě. Ústavní soud postup nehodové služby označil jako nemorální parazitování na systému povinného ručení.

Tradiční situace. Klientka České pojišťovny využila po autonehodě, kterou nezavinila, asistenční službu, která byla na místě nejdříve. Ta pak nechala auto odtáhnout a opravit. Autoservis, který po nehodě vozidlo opravil, vyfakturoval následně poškozené řidičce částku cca 30 000 Kč, odpovídající objektivizované škodě (jako kdyby bylo vozidlo opraveno s použitím originálních dílů a oprava provedena v autorizovaném servisu), reálně však provedl opravu méně kvalitně a s nižšími náklady.

Česká pojišťovna však odmítla zaplatit náklady ve výši, kterou vypočetl autoservis, a uznala škodu jen 18 000 Kč, tedy uhradila pouze náklady, odpovídající fakticky provedené a méně kvalitní opravě. Řidička následně přenechala pohledávku Nehodové službě, která se pustila s pojišťovnou do sporu o zbytek částky.

Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve žalobu zamítl s tím, že na opravu vozidla byly použity i neoriginální díly nižší hodnoty, proto nemohla pojištěnci vzniknout škoda v žalované výši. Odvolací Městský soud v Praze však prvostupňový rozsudek změnil tak, že pojišťovna musí Nehodové službě rozdílových cca 12 00 Kč zaplatit a nahradit náklady řízení.


Mohlo by vás zajímat: Takáful: Seznamte se s islámským pojištěním


Na stanovení výše škody podle odvolacího soudu nemá vliv, zda bylo vozidlo vůbec opravováno, zda byla oprava provedena kvalitně a kolik za ni poškozený zaplatil, případně zda vůbec platil. „Objektivizovaná“ škoda byla určena znaleckým posudkem, Česká pojišťovna však zaplatila pouze část, a proto jí byla uložena povinnost doplatit zbytek. K námitce parazitování „crashhunterské“ firmy na systému povinného ručení odvolací soud uvedl, že je možná pochopitelná z lidského hlediska, nemá však věcné opodstatnění. Česká pojišťovně se toto rozhodnutí logicky nelíbilo, a tak obrátila na Ústavní soud.

Ústavní soud následně zrušil rozhodnutí Městského soudu, protože dospěl k závěru, že odvolací soud porušil právo České pojišťovny na soudní ochranu (spravedlivý proces) tím, že se pouze formalisticky – nikoliv s citem pro podstatu souzené věci – vypořádal s námitkami pojišťovny ohledně nepoctivého a nemravného jednání Nehodové služby a současně zasáhl do práva podnikat.

„Povinné ručení má především chránit poškozené a není možné, aby z tohoto systému byly účelovým navyšováním nákladů čerpány finanční prostředky. Rozhodnutí ústavního soudu tak samozřejmě vítáme. Tímto rozhodnutím byl všem poskytovatelům podobných služeb vyslán jasný signál, že nikdo nesmí mít prospěch z nepoctivého nebo protiprávního jednání,“ řekla tisková mluvčí České pojišťovny Ivana Buriánková.


Mohlo by vás zajímat: Umělé oplodnění? Role zdravotní a komerční pojišťovny


Ústavní soud konstatoval, že dosahování zisku je smyslem podnikání, které zaslouží respekt a ochranu – nesmí se však dít parazitujícím a právo zneužívajícím způsobem. Ústavní soud má vážné pochybnosti o tom, zda podnikání „crashhunterské“ firmy bylo vedeno ve fair duchu, v souladu s dobrými mravy a minimálně tím se měl odvolací soud zabývat. Systém povinného ručení primárně chrání poškozené, potažmo i viníky nehod, nelze však připustit, aby byly účelovým navyšováním nákladů na odstraňování škod čerpány finanční prostředky, které by při poctivém jednání čerpány nebyly, což by nakonec mohlo jít k tíži všech pojistníků (nejen podnikatelů v oboru pojišťovnictví), neboť „povinné ručení by podražilo“.

Byla-li od zahájení opravy vozidla uměle navyšována její cena, aby odpovídala kvalitní a autorizované opravě, aniž by s tím byla řidička (navíc v postavení spotřebitelky, tedy slabší strany) srozuměna, a šlo pouze o maximalizaci příjmu autoservisu či vedlejší účastnice ze systému povinného ručení, pak lze mít pochybnosti o tom, zda je možné takovému jednání poskytnout právní ochranu, zda nejde o jednání nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy.


Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Když arbitr nekoná


Ústavní soud také řekl, že ačkoliv jde v projednávané věci o bagatelní částku, kauza svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy České pojišťovny. S ohledem na četnost dopravních nehod se totiž problematika řešená v této kauze dotýká tisícovek poškozených, škůdců i řady pojišťoven.

„V případě pojištění osobních automobilů pojišťovny vyberou o 12 % pojistného méně, než zaplatí na škodách. Je proto nemyslitelné, aby pojišťovny akceptovaly umělé navyšování cen za opravy, které jsou motivovány vlastním obohacením autoservisů nebo odtahových společností na úkor pojišťoven i zákazníků,“ řekla tisková mluvčí České asociace pojišťoven Monika Bartlová.

„Lovci nehod neboli crashhunteři se bez přivolání objevují u havarovaných či porouchaných nepojízdných vozidel a vnucují zde vystresovaným řidičům své služby. Využívají nepřehledné situace na rušných silnicích, a než se řidiči stačí vzpamatovat z prvního šoku, začnou jim přivolávat odtah nepojízdného auta, nabízejí náhradní vozidlo a předraženu a často i nekvalitní opravu ve spřáteleném autoservisu. Proto pojišťovny a Česká kancelář pojistitelů provozují jednotnou Linku pomoci řidičům 1224, kde si motorista přivolá pomoc od své pojišťovny. Linka 1224 pokrývá celé území České republiky, funguje 12 měsíců v roce 24 hodin denně. Tato linka pomáhá řidičům zvládnout krizové situace a ubránit se lovcům nehod?“ doplnila mluvčí ČAP.


Mohlo by vás zajímat: Video: Řidič autobusu ve Frýdku-Místku mířil pod vlak


Ústavní soud se problematikou náhrady škody způsobené při dopravní nehodě zabýval opakovaně, vždy přitom zdůraznil princip plného odškodnění v maximální možné míře. Takovéto závěry byly učiněny za účelem ochrany poškozených jakožto slabších stran sporů. V nyní posuzované věci je však předmětem přezkumu spor mezi pojišťovnou a podnikatelským profesionálem a žádná ze stran tedy není tou „slabší“.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, jehož úkolem bude zejména z hlediska dobrých mravů znovu přezkoumat chování vedlejší účastnice, okolnosti opravy vozidla poškozené a postoupení pohledávky za stěžovatelkou. Ukáže-li se jednání autoservisu či vedlejší účastnice jako nepoctivé, nelze mu poskytnou právní ochranu.

Text nálezu Ústavního soudu ZDE

Zdroj: Ústavní soud, oPojištění.cz

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články