Tradiční situace. Klientka České pojišťovny využila po autonehodě, kterou nezavinila, asistenční službu, která byla na místě nejdříve. Ta pak nechala auto odtáhnout a opravit. Autoservis, který po nehodě vozidlo opravil, vyfakturoval následně poškozené řidičce částku cca 30 000 Kč, odpovídající objektivizované škodě (jako kdyby bylo vozidlo opraveno s použitím originálních dílů a oprava provedena v autorizovaném servisu), reálně však provedl opravu méně kvalitně a s nižšími náklady.
Česká pojišťovna však odmítla zaplatit náklady ve výši, kterou vypočetl autoservis, a uznala škodu jen 18 000 Kč, tedy uhradila pouze náklady, odpovídající fakticky provedené a méně kvalitní opravě. Řidička následně přenechala pohledávku Nehodové službě, která se pustila s pojišťovnou do sporu o zbytek částky.
Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve žalobu zamítl s tím, že na opravu vozidla byly použity i neoriginální díly nižší hodnoty, proto nemohla pojištěnci vzniknout škoda v žalované výši. Odvolací Městský soud v Praze však prvostupňový rozsudek změnil tak, že pojišťovna musí Nehodové službě rozdílových cca 12 00 Kč zaplatit a nahradit náklady řízení.
Mohlo by vás zajímat: Takáful: Seznamte se s islámským pojištěním
Na stanovení výše škody podle odvolacího soudu nemá vliv, zda bylo vozidlo vůbec opravováno, zda byla oprava provedena kvalitně a kolik za ni poškozený zaplatil, případně zda vůbec platil. „Objektivizovaná“ škoda byla určena znaleckým posudkem, Česká pojišťovna však zaplatila pouze část, a proto jí byla uložena povinnost doplatit zbytek. K námitce parazitování „crashhunterské“ firmy na systému povinného ručení odvolací soud uvedl, že je možná pochopitelná z lidského hlediska, nemá však věcné opodstatnění. Česká pojišťovně se toto rozhodnutí logicky nelíbilo, a tak obrátila na Ústavní soud.
Ústavní soud následně zrušil rozhodnutí Městského soudu, protože dospěl k závěru, že odvolací soud porušil právo České pojišťovny na soudní ochranu (spravedlivý proces) tím, že se pouze formalisticky – nikoliv s citem pro podstatu souzené věci – vypořádal s námitkami pojišťovny ohledně nepoctivého a nemravného jednání Nehodové služby a současně zasáhl do práva podnikat.
„Povinné ručení má především chránit poškozené a není možné, aby z tohoto systému byly účelovým navyšováním nákladů čerpány finanční prostředky. Rozhodnutí ústavního soudu tak samozřejmě vítáme. Tímto rozhodnutím byl všem poskytovatelům podobných služeb vyslán jasný signál, že nikdo nesmí mít prospěch z nepoctivého nebo protiprávního jednání,“ řekla tisková mluvčí České pojišťovny Ivana Buriánková.
Mohlo by vás zajímat: Umělé oplodnění? Role zdravotní a komerční pojišťovny
Ústavní soud konstatoval, že dosahování zisku je smyslem podnikání, které zaslouží respekt a ochranu – nesmí se však dít parazitujícím a právo zneužívajícím způsobem. Ústavní soud má vážné pochybnosti o tom, zda podnikání „crashhunterské“ firmy bylo vedeno ve fair duchu, v souladu s dobrými mravy a minimálně tím se měl odvolací soud zabývat. Systém povinného ručení primárně chrání poškozené, potažmo i viníky nehod, nelze však připustit, aby byly účelovým navyšováním nákladů na odstraňování škod čerpány finanční prostředky, které by při poctivém jednání čerpány nebyly, což by nakonec mohlo jít k tíži všech pojistníků (nejen podnikatelů v oboru pojišťovnictví), neboť „povinné ručení by podražilo“.
Byla-li od zahájení opravy vozidla uměle navyšována její cena, aby odpovídala kvalitní a autorizované opravě, aniž by s tím byla řidička (navíc v postavení spotřebitelky, tedy slabší strany) srozuměna, a šlo pouze o maximalizaci příjmu autoservisu či vedlejší účastnice ze systému povinného ručení, pak lze mít pochybnosti o tom, zda je možné takovému jednání poskytnout právní ochranu, zda nejde o jednání nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Když arbitr nekoná
Ústavní soud také řekl, že ačkoliv jde v projednávané věci o bagatelní částku, kauza svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy České pojišťovny. S ohledem na četnost dopravních nehod se totiž problematika řešená v této kauze dotýká tisícovek poškozených, škůdců i řady pojišťoven.
„V případě pojištění osobních automobilů pojišťovny vyberou o 12 % pojistného méně, než zaplatí na škodách. Je proto nemyslitelné, aby pojišťovny akceptovaly umělé navyšování cen za opravy, které jsou motivovány vlastním obohacením autoservisů nebo odtahových společností na úkor pojišťoven i zákazníků,“ řekla tisková mluvčí České asociace pojišťoven Monika Bartlová.
„Lovci nehod neboli crashhunteři se bez přivolání objevují u havarovaných či porouchaných nepojízdných vozidel a vnucují zde vystresovaným řidičům své služby. Využívají nepřehledné situace na rušných silnicích, a než se řidiči stačí vzpamatovat z prvního šoku, začnou jim přivolávat odtah nepojízdného auta, nabízejí náhradní vozidlo a předraženu a často i nekvalitní opravu ve spřáteleném autoservisu. Proto pojišťovny a Česká kancelář pojistitelů provozují jednotnou Linku pomoci řidičům 1224, kde si motorista přivolá pomoc od své pojišťovny. Linka 1224 pokrývá celé území České republiky, funguje 12 měsíců v roce 24 hodin denně. Tato linka pomáhá řidičům zvládnout krizové situace a ubránit se lovcům nehod?“ doplnila mluvčí ČAP.
Mohlo by vás zajímat: Video: Řidič autobusu ve Frýdku-Místku mířil pod vlak
Ústavní soud se problematikou náhrady škody způsobené při dopravní nehodě zabýval opakovaně, vždy přitom zdůraznil princip plného odškodnění v maximální možné míře. Takovéto závěry byly učiněny za účelem ochrany poškozených jakožto slabších stran sporů. V nyní posuzované věci je však předmětem přezkumu spor mezi pojišťovnou a podnikatelským profesionálem a žádná ze stran tedy není tou „slabší“.
Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, jehož úkolem bude zejména z hlediska dobrých mravů znovu přezkoumat chování vedlejší účastnice, okolnosti opravy vozidla poškozené a postoupení pohledávky za stěžovatelkou. Ukáže-li se jednání autoservisu či vedlejší účastnice jako nepoctivé, nelze mu poskytnou právní ochranu.
Komentáře
Přidat komentář