Tyto idlišnosti neumožní dosáhnout sladění vždy a zcela. Proto bude vyhodnocení finančních dopadů odlišností v obou metodách (zda jsou rozdíly materiální) a rozhodnutí o rozsahu harmonizace důležitým krokem v implementačních programech pojišťoven.
Řada rozdílů vyplývá z odlišné míry specifikace obou legislativ, kdy zatímco první pilíř Solvency II obsahuje řadu konkrétních pravidel, IFRS17 řeší především principy výpočtů a vykazování a dává pojišťovnám méně konkrétních instrukcí pro jejich výpočty.
Mohlo by vás zajímat: Co přináší pojišťovnám IFRS 9 a IFRS 17?
Diskontní sazba
Jedním z příkladů rozdílů mezi prvním pilířem Solvency II a IFRS17 je stanovení diskontní sazby. Dle IFRS 17 musí pojišťovny k diskontování pojistných závazků, u kterých se nepředpokládá, že budou vypořádány v příštích 12 měsících, použít sazbu, která zohledňuje charakteristiky očekávaných budoucích finančních toků. A to na základě top-down nebo bottom-up přístupu.
Podle Solvency II se zpravidla k diskontování používají explicitní výnosové křivky stanovené a publikované Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA). Ty však z principu nemohou zohledňovat charakteristiky finančních toků konkrétní pojišťovny.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Kvadratura „přetáčecího“ kruhu...
Riziková přirážka
Podle IFRS 17 musí pojišťovny pro pojistné závazky použít (v případě nefinančních rizik) explicitní rizikovou přirážku (Risk Adjustment). Konkrétní metoda výpočtu této přirážky předepsána není. I když sladění s metodou Cost of Capital, kterou pojišťovny často volí pro výpočet rizikové marže (Risk Margin) podle Solvency II, je podle IFRS 17 teoreticky možné, mají pojišťovny možnost zvolit jinou metodu.
Důvodem mohou být například odlišné požadavky na granularitu vykázání rizikové přirážky v příloze dle IFRS 17 podle jednotlivých produktových skupin, které může být při použití metody Cost of Capital velmi obtížně realizovatelné.
Vedle odlišné požadované granularity vykazování dle IFRS17 oproti Solvency II, zde navíc existuje požadavek pro oddělené vykazování nevýhodných smluv (tzv. onerous contracts).
Mohlo by vás zajímat: Tohle není videohra! Zajišťovny brojí proti epidemiím
Smluvní servisní přirážka
IFRS 17 dále zavádí tzv. smluvní servisní přirážku (Contractual Service Margin). Po dobu platnosti pojistné smlouvy mají pojišťovny povinnost počítat, vykazovat a postupně umořovat očekávané budoucí zisky plynoucí z dané smlouvy. Avšak případná ztráta na nevýhodných smlouvách musí být vykázána ihned v okamžiku uzavření smlouvy. Nic podobného jako smluvní servisní přirážka v Solvency II není.
Shrnutí základních rozdílů mezi Solvency II a standardem IFRS17
*) IFRS17 neupravuje, obvykle ocenění v amortizované hodnotě podle ostatních IAS/IFRS standardů
Alper Sevinç
Senior Consultant, KPMG Česká republika
Viktor Brůžek
Manager, KPMG Česká republika
Komentáře
Přidat komentář