Ještě před několika málo lety jsme o životním pojištění hovořili ve vysokoškolské výuce jako o makroekonomicky nejvýznamnějším druhu komerčního byznysu: pojištění na dožití se sjednaného věku bylo považováno za jednu z vhodných alternativ financování postaktivního věku a vzhledem k rostoucím obtížím státních penzijních systémů v populačně stárnoucích vyspělých ekonomikách prožívalo před krizí výrazný boom.
Mohlo by vás zajímat: Celé vydání Pojistného obzoru k přečtení ZDE
Pojištěnost stoupala, velikost a dynamika rezerv pojistného životních pojištění byla znakem finanční síly komerčních pojišťoven jako významných hráčů na finančních trzích. Co se za těch několik málo let tak výrazně změnilo, že v současné době spíše hovoříme o tom, že životní pojištění stagnuje a možná prožívá svůj neuralgický bod? Důvodů je celá řada, ale ten nejdůležitější spočívá ve stavu, v jakém se po poslední finanční a ekonomické krizi dlouhodobě nacházejí finanční trhy. Způsob řešení a následná terapie hlubokou krizí zasažených ekonomik významně přispěly k celkové ztrátě efektivnosti finančních trhů, což mělo zásadní vliv na lukrativnost zejména produktů kapitálového životního pojištění.
Nemotivující garantovaný výnos
V rámci tohoto produktu kolektované dočasně volné finanční prostředky klientů byly portfolio manažery tradičně investovány do konzervativních instrumentů finančního trhu. Ostatně důraz na bezpečnost hospodaření pojišťoven s těmito cizími zdroji byl vždy předmětem dohledu státních regulátorů. Poslední několikaleté období, ve kterém se výnosy konzervativních instrumentů pohybovaly na technické nule, změnilo některé determinanty trhu a posléze přinutilo regulátora českého pojistného trhu stanovit maximální hranici pro kalkulaci technické úrokové míry do historicky osvědčených produktů kapitálového životního pojištění. Tedy i pro garantovaný výnos z rezervotvorné složky produktu.
Garantovaný výnos kolem jednoho procenta se ovšem stal pro klienty nepříliš zajímavý a pojišťovny nakonec produkt raději stáhly ze své nabídky. Tento krok regulátora měl za cíl do budoucna znemožnit pojišťovnám v kalkulování výnosů pro klienty, které by neodpovídaly reálným poměrům na finančních trzích. Pojišťovny však měly a dosud mají ve svých životních kmenech starší pojistky s vyšší garantovanou výnosností, a to 3–4 %, kterou ovšem na současných finančních trzích nelze konzervativním investováním dosáhnout. V současnosti již není TÚM regulována, neboť její adekvátní výše je součástí pojišťovnou aplikovaného modelu Solvency II.
Mohlo by vás zajímat: IDD: Německý parlament změnil vládní návrh zákona
IŽP není pro každého
V posledních dvou dekádách pojišťovny nabízejí alternativní produkt investičního životního pojištění, v rámci jeho konstrukce si sami pojištění určují charakter instrumentu, do jakého mají být investovány jejich dočasně volné prostředky. Produkt touto svou konstrukcí byl původně určen jednak pro klienty mladších věkových ročníků, u nichž je předpoklad dlouhodobého setrvání v pojistném systému, a tudíž s ideou prosazení zákona velkých čísel při vzájemném vyrovnávání výkyvů v chování finančních trhů, jednak pro finančně nadprůměrně gramotné klienty, kteří tak dostávají možnost dosáhnout svou individuální investiční strategií lepších výnosových výsledků než portfolio manažer pojišťovny, to ovšem za cenu vyššího investičního rizika.
Následné problémy produktu byly způsobeny faktem, že nebyl nabízen jen výše uvedeným cílovým skupinám, ale byl prodáván plošně. Tedy převážně klientům, z nichž někteří netušili, že si kupují produkt, který je zavede na tenký led kapitálových trhů, a nikoliv produkt konzervativní povahy, jak je pro pojistné produkty obecně charakteristické. Odtud pramení značný počet stížností, eventuálně i žalob, souvisejících se skutečností, že produkt u části klientů hrubě nesplnil jejich očekávání, z nichž mnohé nejsou dodnes vyřešeny.
Mohlo by vás zajímat:Dobrá zpráva Allianz: Růst i propojištěnost se zvýší
Problémové provize
Tento alternativní produkt ovšem navíc trpí celkově nízkou efektivností finančních trhů, jeho tarifní konstrukci zatěžují vysoké poplatky a aktuálně i stále probíhající konflikt mezi pojistiteli a zprostředkovateli pojištění. Ti si v době klientského boomu vydobyli relativně vysoké provize za získávání investičního životního pojištění a nyní jen obtížně berou na vědomí, že atraktivita produktu pro klienty a koneckonců i pro pojistitele se podstatně změnila. Vysoké provize enormně zvyšují vstupní náklady a ekonomika pojištění se tak v prvých letech trvání pojištění dostává do vysoké ztráty, která se v dalším průběhu pojištění jen pomalu umazává.
Paradoxní návrat ke kořenům
V důsledku souběhu nepříznivých faktorů pak tento produkt s průměrnou dobou trvání pojištění pouhých pět let přestal nabízet jeden z lídrů trhu – pojišťovna Allianz. Ostatní pojistitelé, mající produkt v nabídce, jej nadále sjednávají, i když rozhodující podíl nové produkce připadá na rizikové pojištění. Rezervotvorná složka pro případ dožití se sjednaného věku se prakticky nesjednává. Touto skutečností přestává obecně životní pojištění plnit úlohu alternativního nástroje financování postaktivního věku. S ohledem na fakt, že postaktivní financování v rámci státního penzijního systému se nám nedaří opakovaně reformovat, je to velmi negativní zjištění. Je však nutno zmínit, že vyšší příklon k nabídce rizikových životních produktů je svým způsobem návrat k základním kořenům kategorie pojištění – čelení riziku.
Všudypřítomná regulace
Poslední vývoj je z hlediska vlivu na další osud životního pojištění ambivalentní: pozitivním signálem jsou již nepřehlédnutelné růstové symptomy v některých národních ekonomikách, včetně té naší, a situace se tudíž začíná obracet k lepšímu i na finančních trzích. V této souvislosti se v odborné veřejnosti optimisticky hovoří o konci komprese výnosů. Největší optimisté dokonce začínají věřit v návrat na scénu kapitálového životního pojištění. Problémem však je, že pro světovou a národní ekonomiku nepříliš úspěšná dekáda zanechává pro finanční sektor jednu dosti výraznou negativní stránku – vysokou míru extenzivní regulace finančních trhů.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Ta globalizace…
Imperativem pro budoucnost tudíž zůstává kardinální otázka konformní regulace finančních trhů a také životního pojištění. Snad se již nemusíme obávat další eskalace antidiskriminačních snah, které by podobně jako svého času „gender“ ochromily principy konstrukce životních produktů, nicméně na stole jsou další regulatorní iniciativy: např. již schválené směrnice pro harmonizaci ochrany osobních údajů pro platební služby prostřednictvím standardizace regulace bank a nových poskytovatelů platebních služeb, kteří přicházejí na trh v důsledku digitální éry (PSD2).
Na hraně etiky
Etický problém spatřujeme v dilematu individualizovat pojistné např. v životním pojištění v případě rizik spojených s životním stylem klienta na straně jedné a člověku daných genetických dispozic na straně druhé. Tato podoba pojištění na míru může vyvolat další vlnu cenové diskriminace klientů, kdy se individualizované produkty pro určité skupiny lidí stanou méně dostupné. Vyšší ceny budou požadovány po klientech s vyšším rizikem nastání pojistné události a opačně. Tento trend představuje další výrazné oslabení vzájemnostního principu pojištění.
Mohlo by vás zajímat: HR krize. Co ovlivňuje produktivitu a odchody zaměstnanců?
Pozitivní faktor pak spatřujeme v preventivním působení k zdravému životnímu stylu. Mimořádně senzitivní otázkou pro blízkou budoucnost v pojišťovacím byznysu v tomto ohledu bude zlevnění, a tím i vyšší možnost využívání genetických testů a zodpovězení etické části této otázky pro tarifní segmentaci v životním pojištění. Těmito úvahami se dostáváme k otázce regulace a i k silnému tématu ochrany osobních dat. Každopádně nakládání s údaji o zdravotním stavu, které patří do kategorie citlivé osobní údaje, bude třeba uvést do souladu se směrnicí GDPR (General Data Protection Regulation), která začne v EU platit od května 2018.
Závěrem
Z výše uvedeného je zřejmé, že současný ústup produktů životního pojištění z předních pozic na našem pojistném trhu, a tudíž i potvrzení dominance neživotního pojištění, která je mezi vyspělými ekonomikami výjimečná, má více příčin. V době psaní tohoto příspěvku se životní pojištění nacházelo blízko neuralgického bodu. Odpověď na otázku, co z toho všeho vyplývá pro další vývoj životního pojištění, si zatím netroufáme zcela jednoznačně zodpovědět: zda bude i nadále stagnovat, nebo zda se začne pomalu, ale jistě vracet na ztracené pozice, necháváme na úsudku čtenářů.
Nový Pojistný obzor je k přečtení ZDE.
prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.; Vysoká škola finanční a správní
prof. Ing. Eva Ducháčková, CSc.; Vysoká škola ekonomická
Komentáře
Přidat komentář