Sloupek Kateřiny Lhotské: Papežštější než papež


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Papežštější než papež

Stalo se vám někdy, že jste byli třeba v řeznictví, kupovali tam krkovičku na řízky, a když jste platili, tak vám řezník řekl, že díky vám právě vydělal třicet korun? Nestalo? A připadá vám to absurdní? No vždyť ono to taky absurdní je. Ale asi ne dost na to, aby o něčem podobném neuvažoval zákonodárce.

On o tom ovšem nepřemýšlí ve vztahu k řezníkům, ale k pojišťovacím zprostředkovatelům. Chce jim totiž nakázat, aby informovali zákazníka o výši své odměny. Tuto povinnost včlenil do návrhu nového distribučního zákona, kterým bude do našeho práva transponována směrnice IDD, a to nad rámec požadavků z ní vyplývajících. Tentokrát v tom tedy nemá prsty Brusel, ale tato „skvělá“ myšlenka se zrodila v hlavách tuzemských.

A jak má být informace o výši odměny konkrétně předána? V návrhu zákona je v příloze vzor dokumentu „Souhrnné vyjádření informací k rezervotvornému pojištění“. Ten obsahuje výčet různých složek pojistného, přičemž jedna je označena jako „…z čehož bude strženo na úhradu nákladů na sjednání pojištění (na odměnu prodejci)“. Podle toho má tedy tento řádek obsahovat jen to, co bude vyplaceno „prodejci“, a nikoliv už další náklady, které má při sjednání ať už samotný zprostředkovatel, nebo pojišťovna.


Mohlo by vás zajímat: ČNB vydala Zprávu o inflaci: Vše podle „plánu“


Tento návrh, pokud by byl schválen, s sebou přináší celou řadu praktických otázek. Například jak odměnu vyčíslit. Není to totiž jen obyčejná trojčlenka, ale může to být i poměrně složitý výpočet závislý na proměnných, jejichž hodnoty nejsou v okamžiku sjednání vůbec známy. Ale to je téma na několik dlouhých pojednání, a tak jej pro tentokrát ponechme stranou.

Zamysleme se však nad motivací tohoto kroku. Ta totiž není úplně jasná. V důvodové zprávě se píše něco o tom, že cílem je sdělit zákazníkovi, jaká část pojistného bude určena k investování. Toho ale lze dosáhnout i jinak než explicitním vyčíslením (jen) vybraných nákladových položek včetně odměny za zprostředkování. Respektive tato informace neřekne zákazníkovi o výši pojistného určeného k investováním prakticky nic. Takže toto zdůvodnění je jen prachobyčejná floskule.

Nicméně tento návrh popustil uzdu fantazie a kreativity. Zatímco totiž předpokládá, že by se povinnost zveřejňovat výši odměny týkala jen rezervotvorných pojištění (a odpovídá tomu i vzor příslušného dokumentu), ČNB netroškaří. Chce totiž, aby se zákazník dozvěděl, kolik činí odměna za zprostředkování vždy. Tedy bez ohledu na to, jaký produkt si zákazník sjednává. Jako by na ose Malá Strana – Na Příkopech soutěžili, kdo distributorům pojištění zasolí víc.


Mohlo by vás zajímat: Ladislav Burián: Drony jsou nezbytnou součástí naší práce


Pojišťovnictví se v každém případě dostává té „cti“ mít naprosto výsadní postavení. V žádném jiném oboru, dokonce ani v těch regulovaných, se totiž zákazník nedozví, kolik z toho, co zaplatí, náleží prodejci zboží nebo služby. Nebo snad sdělují třeba lékárníci pacientovi, kolik korun jim zůstane z ceny léku, který si u nich koupil?

Před časem jsem vyjádřila pocit, že naši slovenští kolegové museli tamním politikům udělat něco moc ošklivého, že po nich tak jdou. Ovšem tváří v tvář návrhu na povinnost zveřejňovat výši odměny se ukazuje, že si nemáme navzájem co závidět. To, co se připravuje, je totiž kandidát na titul „Legislativní zmetek roku“ a vzhledem k tomu, že nic podobného nepředepisuje ani IDD, tak i snahou být zase jednou o něco papežštější než papež…

Kateřina Lhotská

vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.

člen Finanční akademie Zlaté koruny

Komentáře

Přidat komentář

Je to jinak

Insider,  13. 9. 2017

Paní Lhotská se bohužel mýlí již ve východiscích svého příspěvku - těžko pak tedy může dojít k nějakému smysluplnému závěru. Daná informační povinnost nepožaduje žádné sdělení výše odměny. Požaduje pouze sdělení nákladů, které pojišťovna uplatňuje u IŽP/KŽP na pojistníkovi, přičemž je řečeno, že významnou částí těchto nákladů je mj. odměna toho, kdo pojištění prodává. Pojišťovny by namítly, že tuto informaci už klientovi dávají dnes (SUN), problém je však v tom, jak ji prezentují - tj. nikoli jako náklady klienta, ale jako náklady pojistitele. V takové situaci se nelze příliš divit tomu, že přepojišťování stále vesele kvete. Není tedy správné vinit MF, že si vymýšlí nějaký nový papír. MF jen reaguje na to, s čím si trh nebyl schopen poradit od již dávné chvíle, kdy se začaly prodávat první IŽPčka. A hledá způsob, jak dosáhnout toho, aby si ho klient nejen přečetl (délka a tabulkové zpracování), ale aspoň mu i trochu porozuměl (pojmosloví).

Související články