Finanční zajištění k náhradě nákladů ekologické újmy – 2. díl


			Finanční zajištění k náhradě nákladů ekologické újmy – 2. díl
3.9.2012 Rizika

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě je účinný již od srpna 2008 a původci ekologické újmy ukládá velmi nepříjemné břemeno povinnosti nést náklady obnovy určitých složek životního prostředí do původního stavu. S účinností od 1. ledna 2013 navíc zákon požaduje, aby provozovatelé určitých specifických průmyslových činností měli sjednáno tzv. finanční zajištění pro jimi způsobenou ekologickou újmu.

O detailech tohoto zákona jsme si povídali s Petrem Panským z advokátní kanceláře Norton Rose.

V prvním díle jsme rozebrali, co to vlastně je ekologická újma, jaké rostliny a živočichy jsou chráněné a co jsou to tzv. nápravná opatření. Dnes bude řeč o finančním zajištění.


*Jak vysoké by takové zajištění mělo být a pro jaké firmy platí tato povinnost?

Zákon rozlišuje dva druhy provozovatelů. V první skupině jsou provozovatelé, kteří provádějí ‚kvalifikované činnosti‘, a tyto činnosti jsou uvedeny v příloze číslo 1 zmíněného zákona. Vždy jde o činnosti, které mají „vrozené“ riziko rozsáhlého poškození přírody, které může vést k zásadní devastaci velkých území nebo vážných zásahů do životního prostředí. Jde o chemičky, firmy, zabývající se odpadovým hospodářstvím nebo přepravou nebezpečných nákladů.

Na ně dopadá od 1. ledna 2013 povinnost prokázat, že mají finanční zajištění. Pokud by ho neměly, nesmějí činnost vykonávat.

Kontrola finančního zajištění spadá pod Českou inspekci životního prostředí.

Provozovatelé z první skupiny si sami provedou hodnocení rizik, které jim ukládá zákon a je dané nařízením vlády 295/2011 Sb. Provedou tzv. základní hodnocení rizika, a když riziko přesáhne určitou bodovou hranici, - konkrétně jde o 50 bodů, musí provést podrobné hodnocení rizika ekologické újmy.

Způsob provedení hodnocení je předepsaný v nařízení vlády. Pokud se na základě hodnocení ukáže, že provozovatel může způsobit ekologickou újmu, na jejíž nápravu budou muset být vynaloženy náklady nepřesahující 20 miliónů korun, nemusí mít finanční zajištění. Finanční zajištění dále nemusí mít provozovatel, který podle hodnocení sice může způsobit újmu vyšší než 20 mil. Kč, , ale současně s tím je registrován v programu EMAS, což je program systému environmentálního řízení a auditu, nebo jde o firmu, která má certifikovaný program enviromentálního řízení ISO 14 000.

A ještě jedna výjimka: finanční zajištění rovněž nemusí mít provozovatel, který vypouští odpadní látky, jež nejsou nebezpečné.


*A ta druhá skupina provozovatelů?

Jak jsem již uvedl, existuje druhá skupina provozovatelů, kteří sice neprovozují činnosti, uvedené v příloze 1 zákona, ale to neznamená, že by se na ně zákon č. 167/2008 Sb. nevztahoval.

Chci zdůraznit, že zákon se nevztahuje pouze na podnikatele nebo na výrobní podniky. Zákon se vztahuje na každého, kdo provozuje činnost, která má soustavnou provozní povahu a nemusí to dokonce být ani činnost vykonávaná za účelem dosažení zisku (tzn. podnikatelská). Může to třeba být fakultní nemocnice, která činnost neprovozuje za účelem dosažení zisku. Nicméně provozuje činnosti, které mohou ekologickou újmu způsobit. Rozhodující je, že provozuje soustavnou dlouhodobou hospodářskou, obchodní nebo podnikatelskou činnost, bez ohledu na to, zda je to osoba soukromého nebo veřejného práva.


*Co zákon považuje za finanční zajištění?

Může to být pojištění, ale nemusí to být nutně pojištění. Zákon a potažmo nařízení vlády stanoví jen obecné principy finančního zajištění.

Lze předpokládat, že ve střední a východní Evropě bude v tomto případě pojištění naprosto dominantní. Úloha pojišťoven bude primární. Ale v západní Evropě a v Americe se objevuje spousta jiných, alternativních nástrojů, jimiž lze toto riziko pokrýt.

Může jít o bankovní záruky, nebo tzv. Market - Based Instruments, nebo Alternative Risks Transfers. Nebo může jít také o kaptivní pojištění (tzn. pojištění u pojišťovny v holdingu, která pojišťuje pouze členy tohoto holdingu), nebo o samopojištění (provozovatel odloží určitý objem své disponibilní hotovosti kalkulovaný podle pojistně-matematických metod stranou na úhradu určených škod). Nebo může jít o Bank Bonds, což jsou specializované finanční produkty západních bank. Nebo o složení depozita.

Většinou však půjde o přenesení rizika na někoho jiného.


*Jakou úlohu sehraje v tomto případě Česká inspekce životního prostředí?

Česká inspekce životního pojištění bude posuzovat, zda finanční zajištění, jehož existenci povinná osoba doložila, splňuje kriteria stanovená zákonem a nařízením vlády. Zejména tedy bude zkoumat, zda je objem finančního zajištění adekvátní hrozící újmě vyjádřené v peněžních nákladech, které bude nutno vynaložit na nápravu této újmy. Dále bude posuzovat, jaké újmy na složkách životního prostředí by byly z finančního zajištění kryty (např. zda by z finančního zajištění byla kryta pouze újma na chráněných rostlinách a živočiších, nebo i újma na vodě a půdě). Zda se finanční zajištění vztahuje na všechny tři již zmiňované druhy nápravy – primární, doplňkovou a vyrovnávací. A zda jsou kryty náklady na preventivní opatření.

Zkoumat se bude také územní rozsah finančního zajištění, tzn. zda finanční zajištění bude krýt ekologickou újmu jen na území ČR nebo zda se vztahuje i na ekologickou újmu nastalou v sousedních státech. Posoudí se i případné výluky, které by omezovaly rozsah plnění.


*Poradí si s tím státní úředníci?

Státní úředníci jen porovnají požadavky na finanční zajištění definované v zákonu a v nařízení vlády s dokumenty o finančním zajištění, které předloží držitel zajištění. To není zas tak složitý úkol.


V příštím (třetím) pokračování se bude Petr Panský věnovat tomu, co se stane, když firmy nebudou mít finanční zajištění.

Petr Panský, Norton Rose v.o.s., advokátní kancelář

 

ACE Green - pojištění újmy na životním prostředí

Zdroj: DŠ

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články