„Pojišťovny by měly projekt řídit. Měl by jít napříč firmou. Zatím Solvency II zaměstnává jen risk manažery a pojistné matematiky,“ konstatoval Veselý. Realizace projektu se táhne již několik let a hrozí, že se v průběhu tak dlouhé doby „rozplizne“ do neurčita a v mnoha případech nebude projekt vnímán jako přidaná hodnota pro firmu.
„Pojišťovny mají možnost komunikovat zavedení Solvency II jako nepříjemnou povinnost, nebo mají možnost nastavit věci jinak, nově – tak, aby to dávalo smysl,“ zdůraznil Veselý.
Na kolik Solvency II přijde
Přípravy na zavedení Solvency II přišly v západní Evropě za poslední tři až čtyři roky na 0,2 až 0,5 % hrubého předepsaného pojistného. Menší pojišťovny to stálo víc, než ty velké.
Pojišťovny, které jsou součástí velkých nadnárodních pojišťovacích skupin tajně doufaly, že od svých matek dostanou všechno zařízené takříkajíc „na klíč“. Karel Veselý potvrdil, že tomu tak zdaleka není. Pokud jde o interakci se skupinovým projektem, většina deklarací se odehraje ve skupině, ale práce zbude na místní pojišťovnu.
Nepřeceňovat QIS5
Testy s tajuplným kódem OIS5, které měly prověřit připravenost českých pojišťoven za Solvency II, dopadly podle České asociace pojišťoven dobře. Testů se zúčastnila většina pojišťoven, konkrétní údaje z pochopitelných důvodů ČAP odmítla zveřejnit.
Vyhráno ovšem není. Jak zdůraznil Karel Veselý, QIS5 je pouhým kousíčkem skládačky, která dohromady tvoří Solvency II. Proces začíná datovými zdroji, následuje sběr dat (bude nutné dívat se i na kvalitu dat), následuje příprava dat pro výpočet a pak přichází výpočtová část, která by měla odhalit mimo jiné i nároky na kapitál a výši technických rezerv.
Tolik v kostce Solvency II. EU však do hry zavedla zcela novou dimenzi, a tou je ORSA.
Co je to ORSA
ORSA je vlastní posouzení rizik a solventnosti pojišťovny (Own Risk and Solvency Assessment – ORSA). Právě ORSA by měla zajistit řádnou analýzu rizik, výkonnost řízení rizik a kapitálovou potřebu a zohlednit budoucí plány pojistitele.
V minulosti byly solventností standardy vždy retrospektivní. Na základě minulých výsledovek se zjišťovalo, zda pojistitel na konci předcházejícího roku disponoval dostatečným množstvím kapitálu ke krytí rizik daného roku. Ve skutečnosti potřebují dohledové orgány, ale i samotní pojistitelé, vědět něco jiného – jestli má pojistitel dostatek budoucího kapitálu na budoucí rizika.
Dohled se proto rozhodl, že nechá na zástupcích managementu a představenstva, aby sami ohodnotili aktuální rizikovou pozici a kapitálové potřeby včetně výhledu do budoucnosti.
Pozor: pro ORSA nebude vydána žádná kuchařka (na rozdíl od Solvency II).
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář