Průzkum, který navazuje na obdobný celoevropský projekt z roku 2012, proběhl na podzim 2013 a zúčastnilo se ho přes 170 pojišťoven z 20 evropských zemí včetně České republiky a Slovenska. Průzkum potvrdil, že pojišťovny jsou dobře připraveny na výpočet finančních a kapitálových požadavků prvního pilíře a plní i většinu požadavků druhého pilíře, které se týkají systému řízení rizik a jejich vyhodnocování. Největším problémem však zůstává třetí pilíř, definující požadavky na reporting.
„Odklad účinnosti směrnice Solvency II na leden 2016 je pro pojišťovny dobrou zprávou. Velká většina z nich díky tomu věří, že požadavky nového regulačního rámce splní včas,“říká Pavel Riegger, vedoucí partner oddělení poradenství pro finanční instituce společnosti EY v ČR a ve střední Evropě. „Nicméně realistické posouzení aktuálního stavu připravenosti na zavedení Solvency II ukazuje, že některé z pojišťoven jsou připraveny méně, než předpokládaly. Řada z nich zavedení plánovaných opatření minimálně o rok odložila, což jim teď může působit problémy. Zatímco účinnějšímu řízení rizik věnují už nějakou dobu poměrně hodně pozornosti, na přípravě reportingu, dat a IT systémů je čeká ještě spousta práce.“
První pilíř hlásí téměř splněno, na druhém ještě bude nutné zapracovat
„Průzkum EY ukázal, že evropské pojišťovny jsou celkem dobře připraveny na všechny aspekty prvního pilíře. Nejlépe jsou na tom francouzské, nizozemské a italské pojišťovny, které již velkou část těchto požadavků plní, slabší výsledky v připravenosti na první pilíř vykazuje řecký, portugalský a středo- a východoevropský pojistný sektor. Nicméně připravenost pojišťoven v České republice na pilíř 1 středo- a východoevropský průměr převyšuje a blíží se úrovni zemí, které jsou s přípravami nejdále. Obecně o něco horší je situace ve druhém pilíři, kde 85 % respondentů průzkumu vidí prostor pro účinnější a efektivnější plnění stanovených požadavků,“ vysvětluje Tomáš Němec, partner oddělení auditu EY pro pojišťovací sektor.
„Pokud jde o vlastní vyhodnocení rizik a solventnosti (Own Risk and Solvency Assessment, ORSA), které je jednou z klíčových složek Solvency II, tady se míra připravenosti jednotlivých zemí velmi výrazně liší. Nejlépe jsou na tom opět Nizozemsko, Skandinávie a Velká Británie, jako méně připravené se hodnotí Řecko, Portugalsko a země střední a východní Evropy. Nicméně hodnocení připravenosti českých pojišťoven, které se účastnily průzkumu, je i v případě pilíře 2 výrazně lepší než středo- a východoevropský průměr,“dodává Pavel Riegger.
V plnění požadavků třetího pilíře jen minimální pokrok: podstatná část příprav pojišťovny teprve čeká. Přes tři čtvrtiny účastníků průzkumu přiznávají, že většinu požadavků týkajících se reportingu zatím neplní (to představuje ve srovnání s předchozím průzkumem, kdy takto odpovědělo 80 % respondentů, jen minimální zlepšení). Pavel Riegger k tomu podotýká: „Je vidět, že pojišťovny v přípravě na třetí pilíř během loňského roku pokročily jen velice málo, což lze vysvětlit i tím, že ještě donedávna nebylo jasné, jaké vlastně definitivní požadavky budou a odkdy je pojišťovny budou muset plnit. Teď je proto důležité zmobilizovat veškeré síly a přípravy ještě letos urychlit. I tak bude muset řada pojišťoven reporting za rok 2015 zpracovat z velké části ručně.“
Příprava dat a IT si vyžádá ještě hodně práce
Příprava dat a systémů pro účely třetího pilíře stále výrazně zaostává za prvními dvěma pilíři. Zatím jen čtvrtina oslovených pojišťoven má vybraný, resp. navržený informační systém pro plnění reportingových požadavků. Dvě třetiny respondentů připustily, že nemají data ani systémy, které by jim umožnily provádět interní vyhodnocení rizik a solventnosti ORSA na pravidelné bázi v souladu s reportingovými požadavky Solvency II.
„Pojišťovny program přípravy na Solvency II většinou zmrazily nebo přeřadily do běžné pracovní agendy, a tak není divu, že udělaly za poslední rok v přípravě dat a IT na požadavky jednotlivých pilířů jen minimální pokrok,“ říká Tomáš Němec. „Pokud mají stihnout stanovený termín, musí urychleně posoudit, co zbývá udělat, určit priority a nastavit efektivní řízení projektu.“
Dvě třetiny pojišťoven plánujících používání interního modelu věří, že budou mít interní model schválený včas. Díky dvouletému odkladu Solvency II pojišťovny získaly výrazně víc času na vývoj interního modelu, a tak většinou věří, že k datu účinnosti směrnice ho už budou mít schválený příslušným dohledovým orgánem. V průzkumu tento názor zastává 67 % dotázaných.
Podíl pojišťoven, které plánují využívat interní model (ať už úplný, nebo částečný), se oproti předchozímu průzkumu snížil. Tento trend je výraznější u částečných interních modelů. Naopak u pojišťoven vyvíjejících úplný interní model se jejich původní plány příliš nemění.
Nutná větší podpora ze strany regulatorních orgánů
Zatímco četnost kontaktů a výměnu informací s regulatorními orgány považují respondenti průzkumu většinou za dostatečnou, očekávali by větší podporu při interpretaci požadavků nové regulace (nespokojeno je 79 % respondentů). Také by uvítali kvalitnější zpětnou vazbu v rámci hodnocení přípravy na novou směrnici konkrétně v jejich pojišťovně (nespokojenost uvádí 75 % respondentů). Tyto názory patrně souvisejí s nedostatečným personálním zajištěním dohledových orgánů, které nemají pro nový regulační rámec dostatek odborného personálu. S tím koresponduje i fakt, že 61 % pojišťoven zahrnutých do průzkumu není plně spokojeno s velikostí týmů příslušného dohledového orgánu.
Ernst & Young
Komentáře
Přidat komentář