Zajímavý příběh jedné odpovědnostní škody

Zmíněná firma dodává na další zpracování odpadové sklo, z něhož se pak vyrábí skleněné obaly - obvykle láhve. Skleněný odpad nejprve vytřídí speciální linka, zbylé sklo se pak nadrobno umele a poté se roztaví. „Teoreticky by se nemělo nic stát… Ale stalo se,“ konstatoval Guldán.

Veškeré suroviny se taví v peci při teplotě 1 600 stupňů celsia. Do pece se dají střepy a k nim se přidají ještě další přísady. Tekutá směs se pak dostává do dávkovacího zařízení, odkud po dávkách „kape“ do forem, které mají tvar láhve. Po zchladnutí se láhve vyjmou z formy, prohlédnou se, zda nemají vady a pokud ano, tak se chybné vyřadí.  Obvykle se vady nevyskytovaly ve velkém počtu. Až jednoho dne…

Skoro tři milióny vadných lahví

Chybička se vloudila. Jednoho dne se začaly v hotových lahvích objevovat malé chromitové kamínky. Bylo jich až 170 000 na tunu. Počítáno ještě jinak, na jednu láhev jich bylo 95. Později se tohle množství podařilo snížit na 20 až 30 kusů na jednu láhev.

„Pec se nedala zastavit a tak bylo vyrobeno přesně 2 838 195 vadných lahví,“ konstatoval Andrej Guldán a pokračoval: „Řeknete si, že něco takového je  jen vada na kráse, ale není tomu tak. Když se s takovou láhví sebeméně ťukne, okamžitě se rozbije. Vzniká v ní totiž mechanické pnutí,“ vysvětlil Guldán.

Hledání příčin

Hledání příčin, proč se kamínky ve skle začaly objevovat, připomínalo detektivku. Ověřovaly se veškeré příměsi, které do pece přicházejí společně se sklem, ověřovala se i všechna barviva. Pod zvětšovací sklo se dostal celý výrobní proces, který začínal dopravou skloviny k dávkovacímu zařízení, pokračoval dávkováním skleněných střepů do tvarovacího stroje, sledovalo se tvarování výrobků, proces jejich chlazení, kontroly i balení. Podrobně se zkoumaly i dodávky skla, jež firmy dodaly těsně před tím, než se začaly objevovat vady.

Ukázalo se, že obsah chromitových kamínků v lahvích se postupně snižoval v závislosti na tom, jak probíhalo doplňování nového materiálu.

Vadná vyzdívka

Šest dní trvalo, než se zjistila příčiny škody. V nové dodávce od firmy, která se zabývá likvidací odpadu a běžně dodávala sklo pro účely jeho zpracování na láhve, byly zjištěny kusy vyzdívky, které pocházely ze sklářské pece.

Odpad byl sice označený jako čisté sklo, přesto byl smíchaný se skleněnými střepy z domovního odpadu. Jedenáct dní po vzniku škody tak byla firma, která se zabývá likvidací odpadů a dodávala nekvalitní sklo, odhalena.

Pojištění odpovědnosti

„Společnost, která odebrala od stavební firmy střepy, obsahující vyzdívku jako nebezpečný odpad, určený k likvidaci, měla naštěstí pojištění odpovědnosti,“ vysvětlil Andrej Guldán.

Při podrobném posuzování celého případu kromě toho vyšla najevo i nedostatečná kontrola při přebírání skla pracovníky poškozené společnosti. Právě to umožnilo, aby se vyzdívka společně se sklem dostala až do tavicí pece.

Škoda, kterou utrpěl výrobce skleněných obalů, však mohla být uhrazena z pojištění odpovědnosti, kterou uzavřela společnost, zabývající se likvidací odpadu. Jak se stává tak často – i tady byl hlavním důvodem při vzniku odpovědnostní škody lidský faktor – nedostatečná kontrola.

DŠ