Zaměstnanecké penzijní pojištění v EU: Potenciál versus realita

Ve zvláštní zprávě pod názvem „Další rozvoj doplňkového penzijního pojištění v EU“ Účetní dvůr konstatuje, že opatření EU nepřispívají účinně k posílení zaměstnaneckého penzijního pojištění a k prosazení panevropského osobního penzijního produktu. Účetní dvůr upozorňuje především na tu skutečnost, že dosavadní úsilí o přeshraniční rozšíření zaměstnaneckého penzijního pojištění nebylo úspěšné.

Mohlo by vás zajímat: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2024: Jak ČNB hodnotí distributory?

Souvisí to i s tím, že důchodové systémy v členských státech EU jsou velmi rozdílné. V průměru může důchodce počítat s penzí ve výši 61 % jeho posledního výdělku. Nejlepší zabezpečení je v Řecku s agregovaným náhradním poměrem[1] ve výši 84 % a nejhorší v Chorvatsku ve výši 35 %. Německo se nachází s náhradovým poměrem ve výši 49 % pod průměrem EU.  Pokud jde o zaměstnanecké penzijní pojištění, tak diference mezi jednotlivými členskými státy jsou též značné. V čele žebříčku je jasně Nizozemsko s aktivy ve výši 1,57 bilionu EUR. Následující Dánsko (s aktivy ve výši 745 mld. EUR), Švédsko (516 mld. EUR) a Německo (267 mld. EUR).

Celkový evropský trh zaměstnaneckého penzijního pojištění představuje aktiva ve výši 2,8 bilionu EUR, z nichž může mít prospěch zhruba 47 milionů čekatelů. Z výše uvedených údajů vyplývá, že Nizozemsko se podílí na celkových aktivech více než jednou polovinou. To potvrzuje, že postavení 2. pilíře důchodového systému v jednotlivých členských státech EU je velmi odlišné. V některých členských státech EU má naprosto bezvýznamné postavení nebo je dokonce až neznámé (Estonsko, Litva, Rumunsko, Česko, Maďarsko).

Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance Talk: U mikrofonu Martin Jelínek

Jeden z důvodů těchto rozdílů spočívá v tom, že důchodové systémy byly v jednotlivých členských státech EU budovány autonomně a z dnešního pohledu velmi odlišně. Liší se ovšem i poskytovatelé zaměstnaneckého penzijního pojištění. Může jít o specifické instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, nebo o životní pojistitele. V Belgii činí podíl životních pojistitelů na segmentu zaměstnaneckého penzijního pojištění 80 % a v Německu 75 %.

Úkolem Účetního dvora EU bylo vyhodnotit úsilí o zvýšení přeshraničních aktivit v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění. Za tím účelem byla totiž v roce 2016 vydána SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi.

Výsledkem je určitě rozčarování. Koncem roku 2023 bylo přeshraničně činných pouze 28 institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, které reprezentují toliko 0,4 % celkových aktiv. Většina z nich má sídlo v Belgii (15), která je na základě příznivějšího daňového režimu značně přitažlivá především pro nizozemské instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, které proto změnily sídlo. Účetní dvůr EU v této souvislosti poukazuje na další problém, a to že pro zaměstnanecké penzijní pojištění, resp. instituce provozující toto pojištění, neexistují v EU žádné jednotné daňové předpisy. V Německu mají sídlo pouze tři instituce, jež ve sledované oblasti působí přeshraničně. Kromě toho je překážkou rozvoje přeshraničního zaměstnaneckého penzijního pojištění též pracovní právo. Účetní dvůr proto navrhuje další hluboké reformy a rozšířené pravomoci pro orgán dohledu EIOPA.

Mohlo by vás zajímat: ČKP: Počet pojištěných vozidel přesáhl 9,6 milionu

Zvláštní role připadá v EU panevropskému osobnímu penzijnímu produktu (PEPP). Cílem je v tomto případě vytvořit dobrovolně uzavírané doplňkové penzijní pojištění, které by mohlo být při změně zaměstnání přenášeno přeshraničně na rozdíl od národních systémů zaměstnaneckého penzijního pojištění a soukromého zabezpečení na stáří. PEPP sice patří do 3. pilíře (soukromé penzijní pojištění, resp. zabezpečení na stáří), ale je přesto chápáno jako alternativa k zaměstnaneckému penzijnímu pojištění.

Právní základna pro PEPP vznikla v roce 2019 na základě přijetí NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1238 ze dne 20. června 2019 o panevropském osobním penzijním produktu (PEPP). Na toto nařízení navázalo NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2021/473 ze dne 18. prosince 2020, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238, pokud jde o regulační technické normy upřesňující požadavky na sdělení informací, na náklady a poplatky zahrnované do maximální výše nákladů a na techniky snižování rizik v souvislosti s panevropským osobním penzijním produktem, jež nabylo účinnosti 22. března 2022.

Evropská komise odhadovala tržní potenciál PEPP v oblasti aktiv na 700 mld. EUR. Ovšem tři roky po zavedení, resp. nabytí účinnosti výše zmíněných právních aktů, existuje pouze jediná nabídka PEPP, a to od slovenského poskytovatele.[2] V tomto případě ale spoří na stáří méně než 5 000 osob a spravovaný majetek je uváděn pod 12 mil. EUR. V samotné SR činí tržní podíl PEPP zhruba 0,1 %. Také proto končí článek slovy: „PEPP lze v jeho stávající formě pokládat za „zkrachovalý“.

Pokud jde o zaměstnanecké penze, tak článek ovšem neobsahuje zásadní sdělení, že Komise hodlá do konce roku 2025 předložit přezkum směrnice 2016/2341/EU, tj. že hodlá řešit stávající problémy v zaměstnaneckém penzijním pojištění. I u PEPP budou jistě brzy navrženy změny právní úpravy s ohledem na budování Unie úspor a investic.

[1] Jako náhradový poměr starobního důchodu se označuje poměr poslední vyplacené mzdy k prvnímu vyplacenému důchodu.
[2] Prvá spoločnosť, ktorá získala licenciu na jeho poskytovanie, je obchodník s cennými papiermi Finax. https:// www.europskydochodok.sk