EIOPA chce sjednotit ochranu klientů při selhání pojišťovny

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) předložil Evropské komisi technické doporučení k minimálním společným standardům pro garanční systémy v pojišťovnictví, označované zkratkou IGS. Národní systémy se dnes výrazně liší rozsahem ochrany a v některých členských státech obdobný systém chybí. Rozdílné podmínky se mohou projevit zejména při přeshraničním působení pojišťoven. Pojišťovnictví podle EIOPA zůstává jediným významným segmentem retailových finančních služeb v EU, který nemá srovnatelnou minimální harmonizaci garančních systémů. V bankovnictví existují společná pravidla pro systémy pojištění vkladů a evropská legislativa upravuje také systémy pro odškodnění investorů.

Mohlo by vás zajímat: Finanční poradci sjednali ve 2Q 2026 produkty za téměř 80 miliard korun

Rozdíl mezi jednotným evropským trhem a ochranou klientů je patrný u přeshraničního pojištění. Pojišťovna může na základě licence působit v dalších státech EU, úroveň ochrany pojistníka při jejím selhání však nadále závisí na národních pravidlech. Podle Eurobarometru EIOPA z roku 2024 uvedlo 30 % respondentů, že pojištění od poskytovatele z jiného členského státu nesjednali kvůli nedůvěře nebo obavám z komplikací při případných problémech. EIOPA proto upozorňuje také na informování klientů. Pojistník podle orgánu nemůže být očekáván, že bude znát důsledky rozdílného režimu při sjednání pojistné smlouvy s domácí pojišťovnou nebo s pojišťovnou působící přeshraničně. Evropský orgán doporučuje zvážit jednoduché informace, ze kterých bude zřejmé, zda se na pojistnou smlouvu ochrana garančního systému vztahuje a v jakém rozsahu.

Česká republika se zároveň zařadila mezi pět zemí, ve kterých EIOPA nechala zkoumat vliv harmonizovaných garančních standardů na rozhodování spotřebitelů. Studie se uskutečnila také ve Francii, Německu, Španělsku a Švédsku. Výzkum sledoval chování klientů u pojištění domácnosti a u vybraných produktů zdravotního a životního pojištění.

Společná pravidla pro ochranu pojistníků

EIOPA doporučuje, aby minimální společná ochrana zahrnovala životní pojištění a vybraná neživotní pojištění, u kterých by selhání pojišťovny mohlo mít pro klienta významné finanční důsledky. Členské státy by si mohly rozsah ochrany dále rozšířit podle podmínek svého trhu. Garanční mechanismy spojené s povinným pojištěním odpovědnosti z provozu motorových vozidel do doporučení zahrnuty nejsou, protože tato oblast podléhá samostatnému evropskému režimu. Společné pravidlo by se mělo týkat také okamžiku aktivace garančního systému. EIOPA doporučuje, aby mohl být systém aktivován nejpozději v okamžiku, kdy pojišťovna nebo zajišťovna selhává nebo pravděpodobně selže a současně neexistuje reálná vyhlídka, že bude možné tomuto vývoji v přiměřené době zabránit. Tento okamžik navazuje na podmínky stanovené směrnicí IRRD.

EIOPA chce sjednotit také dobu, během níž mohou pojistníci uplatnit své pohledávky vůči garančnímu systému. Pro jejich vypořádání doporučuje stanovit maximální lhůtu, přičemž členské státy by mohly určit dobu kratší. Současná pravidla se mezi státy liší a v zemích, které mají pevnou lhůtu pro výplatu, se podle EIOPA pohybuje od několika týdnů až po tři roky. Ve většině těchto případů musí systém plnit do tří měsíců nebo dříve, případně lze lhůtu za stanovených podmínek prodloužit.

Mohlo by vás zajímat: Halali pojišťovna pokračuje v růstu a představuje novou obchodní ředitelku

Doporučení řeší rovněž postavení garančního systému v úpadkovém řízení. Po uhrazení pohledávky pojistníka garanční systém zpravidla vstupuje do jeho práv v rozsahu poskytnutého plnění a následně uplatňuje pohledávku vůči majetkové podstatě selhavší pojišťovny. EIOPA doporučuje, aby měla pohledávka garančního systému stejné pořadí jako pohledávky z pojištění podle varianty, kterou členský stát používá podle článku 275 směrnice Solventnost II.

Financování má zajistit dostupnou likviditu

EIOPA považuje za zásadní, aby garanční systém disponoval prostředky potřebnými v okamžiku selhání pojišťovny. Preferovaná varianta proto počítá s dostatečným financováním předem nebo s odpovídající provozní finanční rezervou. Jednotnou procentní cílovou úroveň pro celou EU EIOPA nenavrhuje a konkrétní nastavení ponechává členským státům podle charakteru jejich pojistného trhu. U dodatečných příspěvků vybíraných po vzniku potřeby financování doporučuje EIOPA zohledňovat aktuální podmínky na trhu. Příspěvky vybírané od zbývajících pojistitelů v období zvýšeného tlaku na sektor by mohly prohloubit problémy s finanční stabilitou. Garanční systém proto musí mít předem zajištěný přístup k likviditě, i když konkrétní forma tohoto zabezpečení může být v jednotlivých zemích rozdílná.

Technické doporučení úzce souvisí se směrnicí IRRD, která zavádí evropský rámec pro ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven a zajišťoven. Směrnice umožňuje členským státům za stanovených podmínek svěřit garančnímu systému některé funkce související s řešením krize. Jeho financování musí v takovém případě umožnit pokračování pojistných vztahů a vypořádání pohledávek z pojištění. Ministerstvo financí ČR v konzultačním materiálu k transpozici IRRD uvedlo, že za garanční systém v pojišťovnictví by mohl být v Česku považován garanční fond spravovaný Českou kanceláří pojistitelů, ovšem pouze pro omezený okruh pojistníků. Připravovaný mechanismus financování řešení krize má podle MF jiný účel, nemá charakter garančního systému v pojišťovnictví a ani jej nenahrazuje.

Mohlo by vás zajímat: Halali pojišťovna pokračuje v růstu a představuje novou obchodní ředitelku

IRRD musí členské státy převést do národního práva do 29. ledna 2027 a příslušná pravidla se začnou používat od 30. ledna 2027. Stejný termín 29. ledna 2027 stanoví směrnice Evropské komisi pro předložení zprávy Evropskému parlamentu a Radě, která má posoudit vhodnost minimálních společných standardů pro garanční systémy v pojišťovnictví. Pokud to výsledky posouzení odůvodní, může zprávu doprovázet legislativní návrh. Současné doporučení EIOPA je tak technickým podkladem pro další rozhodování Evropské komise. Případná evropská úprava by měla stanovit minimální úroveň ochrany pojistníků při selhání pojišťovny a současně zachovat možnost přizpůsobit fungování garančních systémů podmínkám jednotlivých členských států.