Zbývajících 115 mužů přežilo. Zpráva, zabývající se zkoumáním, proč a jak došlo ke katastrofě, je však nanejvýš poučná. Stejně jako v případě havárie v Černobylské atomové elektrárně i tady byl na vině lidský faktor. Je nejsmutnější, že chyba stála Jasona Andersona a všechny členy jeho týmu život. Jejich těla nebyla nikdy nalezena. Plošina hořela 36 hodin...
Ale pojďme pěkně popořádku.
První vážné varování
43 dní po původně stanoveném termínu připravuje specialista plošinu na uzavření odvrtu, který dokončili. Monitory ale ukazují neobvyklé hodnoty tlaku ve vrtu. Tlak klesá a stoupá. Vedoucí podmořského vrtu Chris Pleasant zodpovídal za podvodní systémy plošiny. Ale jeho směna končí a vedoucím noční směny je Jason Anderson. „S tím vrtem něco je. Posílá nám signály,“ říká Pleasant.
V kabině vrtařů provádějí Andersonovu tlakovou zkoušku. Opět snížili tlak ve vrtu a nyní jen čekají. Muž, který na všechno dohlíží, je Randy Isel. Andrsenova tlaková zkouška je hotová. Věří se, že vrt neprosakuje. Je to poslední Iselova směna na plošině. Byl povýšen a druhý den ráno má odletět. Bylo 21,10 hodin večer, když opustil dno plošiny.
Než odejde Randy Isel spát, zavolá si Andersona a ptá se na tlakovou zkoušku. Dozví se, že dopadla dobře. „Sledovali jsme to půl hodiny a nic neunikalo,“ tvrdí Anderson.
Isel si jde lehnout.
Na dolní palubě si prohlíží asistent Chrise Pleasanta obrazovky uzavřeného televizního okruhu. Najednou je vidět bahno. Valí se z vrtu do výšky 74 metrů. Aby posádka zabránila katastrofě, musí dostat vrt okamžitě pod kontrolu. Uzavře proto ventily a snaží se zabránit, aby z vrtu unikalo bahno a hořlavý plyn.
Ozývá se volání: Pošlete sem Randyho!
Brána pekla se otevřela
Situace se lidem vymkla z rukou. Vrt se otevřel. „Randy, potřebujeme tvou pomoc,“volají chlapi a ten odpovídá: „Hned tam budu.“
Je zdánlivě klidná noc. Fouká slabý větřík. Vysoce hořlavý metan kondenzuje na plošině. Stačí jiskra a všechno vzplane. Jamkile se plyn dostane do strojovny, dieselové motory zvýší otáčky a selžou. Hořící ropa stříká do výšky stovek metrů. Na palubě je 126 mužů. Tlačí se do záchraných člunů. Randy Isel mezi nimi není. Uvízl na palubě, pod něčím mu uvízla noha. Ale uvolnil ji. Na tváři přitom cítil kapky metanu.
Než Chris Pleasent odejde, pokusí se uhasit požár. Utíká, aby aktivoval nouzový odpojovací systém. Ten by měl uzavřít vrt na mořském dně a zabránit, aby unikala ropa a plyn. Jde o systém, který dokáže oddělit plošinu od vrtu. Je to jediný způsob, jak plošinu zachránit.
Stav nejvyšší nouze
My Day, My Day, tady je Deepwater Horizon. Máme tu nekontrolovatelný požár! Ropa a plyn dál unikají z vrtu a přiživují plameny. Nouzové odpojění nezabralo.
Většina zaměstnanců unikla díky záchranným člunům. Mezi posledními, kteří opouštějí plošinu, je Randy Isel. Posledních pár mužů skáče do moře před žhavými plameny z výšky 18 metrů. Všech 115 mužů, kteří se dostali z plošiny, přežili. Setkali se na dodavatelské lodi poblíž plošiny.
Jason Anderson a jeho tým nebyli nikdy nalezeni. Předpokládá se, že zahynuli ve chvíli, kdy výbuch roztrhl palubu ropné plošiny.
Deepwater Horizon hoří 36 hodin a pak se potopí. Ropa začne vytékat přímo do Mexického zálivu.
Ale svět chce vědět, jak mohlo plošinu s vynikajícími bezpečnostními záznamy během rutinní operace postihnout tak katastrofální neštěstí. Tým vyšetřovatelů svolal okamžitě po katastrofě prezident Obama, aby na tuto otázku dostal odpověď. Byla to lidská chyba, nebo chyba korporací, které chtěly urychlit práce na úkor bezpečnosti?
National Geografic Channel
Komentáře
Přidat komentář