Od ledna 2026 vstoupí v účinnost úpravy zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 56/2001 Sb., které otevírají cestu pro provoz automatizovaných vozidel úrovně 3 na českých komunikacích. Nové předpisy vycházejí z evropského rámce a přejímají definici automatizovaného vozidla přímo z evropských regulací. Nejde o skok do neznáma, ale o logické pokračování trendu, který již dnes přináší moderní asistenční systémy. Strategický dokument Ministerstva dopravy „Plán autonomní mobility“ proto klade důraz na bezpečnost, efektivitu provozu, vyšší dostupnost služeb i podporu průmyslu a start-upů, pro které autonomní mobilita představuje významnou příležitost.
Mohlo by vás zajímat: INSURANCE FORUM 2025: Autonomní technologie změní pravidla trhu
Jednou z nejzásadnějších změn je nové definování odpovědnosti, která představuje skutečný přelom v tom, jak se bude na silnici posuzovat vina a role jednotlivých aktérů. Pojem „řidič“ zůstává spojen s osobou sedící na sedadle řidiče, avšak v režimu automatizované jízdy může vůz plně ovládat systém. V okamžiku, kdy dojde k přestupku nebo nehodě způsobené vadnou funkcí systému, nebude řidič ani provozovatel postihován — odpovědnost se přesune k výrobci, případně ke správnímu posouzení Ministerstva dopravy.
Policie nově získá oprávnění ověřit, zda v daném okamžiku řídilo vozidlo samo, a registr vozidel ponese informaci o tom, zda je automobil vybaven schváleným automatizovaným systémem. Tím se vytváří pevný základ pro transparentní posouzení každé události: policie vyhodnotí veškeré podklady a správní orgán následně určí, kdo skutečně nese odpovědnost. Pokud se ukáže, že viníkem je „vozidlo“, řízení o přestupku se zastaví a věc se předává Ministerstvu dopravy k posouzení homologace a případného pochybení výrobce; pokud se prokáže zavinění řidiče, postupuje se podle stávajících pravidel zákona o silničním provozu. Tento systém by měl přinést nejen transparentní posuzování incidentů, ale také zvýší tlak na vysokou kvalitu technologií, důsledné testování a doložitelné datové záznamy, které se stanou základním kamenem každého objektivního vyšetřování.
Pravidla pro autonomní řízení současně jasně stanovují, že řidič musí zůstat ve střehu a být připraven převzít řízení na výzvu vozidla. Pokud by tak neučinil, zaniká výjimka z odpovědnosti. I nadále platí povinnost mít řidičské oprávnění, dodržování zákazu alkoholu a omezení manipulace s telefonem. Tato kombinace práv a povinností má vytvořit bezpečný přechod mezi klasickým řízením a automatizovanou jízdou.
Strategický rámec autonomní mobility zahrnuje i širší oblasti, jež nejsou na první pohled viditelné, ale mají zásadní význam na infrastrukturu, standardizaci, výzkum, inovace a na vzdělávání. Právě osvěta bude naprosto zásadní, protože veřejnost musí rozumět tomu, jak se automatizovaná vozidla chovají, co umějí a jaká jsou jejich omezení. Ministerstvo dopravy počítá s tím, že do konce roku 2025 vyhodnotí celý plán a aktualizuje jednotlivá opatření tak, aby odpovídala rychlému technologickému vývoji. Autonomní mobilita totiž není jednorázový projekt, ale dlouhodobý proces, jehož součástí bude řada dílčích změn — od úprav silnic až po budoucí modernizaci datových výměn mezi vozidly a státní správou.
Mohlo by vás zajímat: ČAP ke 3Q 2025: Náklady na pojistná plnění vzrostly meziročně o 5,1 %
Autonomní vozidla tedy zásadně mění to, jak bude pojišťovnictví pracovat s odpovědností a rizikem. Zatímco dnes stojí většina pojistných produktů na předpokladu, že primárním zdrojem rizika je řidič, v budoucnu bude stále častěji vstupovat do hry samotná technologie. Pojišťovny tak budou muset předefinovat rizikové modely, zpřesnit práci s daty a vytvořit nové produkty, které zohlední různé režimy řízení. Odpovědnost výrobců povede k poptávce po krytí technologických rizik a současně poroste význam záznamových zařízení, bez nichž nebude možné objektivně určit, zda viníkem je člověk, nebo systém. Autonomní mobilita tak pro pojišťovnictví není hrozbou, ale příležitostí — byť náročnou — která může otevřít prostor pro nové specializované produkty, přesnější ocenění rizika a celkově flexibilnější trh.
Otázkou však zůstává, jak si s těmito revolučními změnami poradí každodenní praxe — od likvidátorů přes makléře až po samotné klienty. Teprve realita prvních incidentů ukáže, zda jsou pravidla nastavena dostatečně jasně a zda dokáže celý trh využít potenciál autonomních technologií ve prospěch bezpečnější a předvídatelnější mobility. A nakonec je tu ještě jeden rozměr, o němž se zatím příliš nemluví: cena. První generace plně autonomních vozidel bude extrémně drahá a pro běžného smrtelníka prakticky nedostupná. Chvíli potrvá, než se tato technologie dostane z výstavních hal a firemních flotil do reálného života obyčejných řidičů.
Komentáře
Přidat komentář