První část rozhovoru si přečtěte ZDE.
Geopolitická rizika dnes patří k hlavním hybatelům globálního dění. Nemůžu se tak nezeptat, jak vnímáte poslední kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa?
Pozitivně to rozhodně nevnímám. Tyto kroky podle mého názoru dále oslabují předvídatelnost mezinárodního prostředí a narušují křehkou rovnováhu celého globálního systému. Do světového dění vnášejí trvalý prvek nejistoty a pocit, že se zásadní věci mohou změnit ze dne na den, bez jasného rámce a dlouhodobější logiky. Právě tuto nepředvídatelnost považuji za nejproblematičtější, protože komplikuje nejen politické rozhodování, ale i ekonomické plánování a řízení rizik. Často to působí dojmem, že klíčová prohlášení nebo kroky vznikají velmi impulzivně, někdy doslova ze dne na den, což zvyšuje nervozitu na trzích i mezi státy.
S určitou nadsázkou se dnes říká, že Evropa má relativní klid do odpoledních hodin, než se začnou objevovat zprávy ze Spojených států odpovídající jejich rannímu času. A pak už jen sledujeme, jakým směrem se vývoj znovu posune a jaké nové překvapení přinese. Z pohledu dlouhodobého vývoje je ale zřejmé jedno: svět, na jaký jsme byli po desetiletí zvyklí, se zásadně proměnil. Míra jistoty, stability a předvídatelnosti, na které byly postaveny politické i ekonomické vztahy, je pryč a je potřeba se smířit s tím, že návrat k tomuto uspořádání už není realistický.
Mohlo by vás zajímat: Jan Klíma: Malí a střední podnikatelé chtějí jednoduché, ale chytré pojištění
Mluví se dokonce o reinkarnaci letité Monroeovy doktríny a v důsledku toho k novému rozparcelování zón vlivu ve prospěch Ruska, Číny a Spojených států…
Pro menší státy, jako je Česká republika nebo řada dalších evropských zemí, to rozhodně není dobrá zpráva. Pokud by se svět skutečně posouval směrem k rozdělení sfér vlivu mezi několik velkých mocností, znamenalo by to návrat k logice, která je pro malé a středně velké státy velmi nevýhodná. Po poměrně dlouhém období, kdy mezinárodní vztahy stály především na principech práva, dohod a multilaterálních pravidel, by se znovu začalo prosazovat právo silnějšího. Takový vývoj by logicky oslabil postavení menších zemí, které nemají dostatečnou politickou, ekonomickou ani vojenskou váhu, aby si své zájmy dokázaly prosazovat samostatně. Právě pro ně je existence jasných pravidel, mezinárodních institucí a respekt k dohodám naprosto klíčová. Pokud by se tento rámec začal systematicky rozpadat, znamenalo by to vyšší míru nejistoty a menší možnost ovlivňovat vlastní budoucnost. Z tohoto pohledu jde o scénář, který je třeba brát velmi vážně a rozhodně ho nelze z českého pohledu považovat za pozitivní.
To zní až strašidelně…
Zní to tvrdě, ale bohužel je to realita. Nezbývá nám nic jiného než se této situaci přizpůsobit, naučit se v ní fungovat a hledat způsoby, jak v méně předvídatelném a méně bezpečném světě co nejlépe chránit své zájmy. Adaptace se v tomto kontextu stává nutností, nikoli volbou.
Porušování či obcházení mezinárodního práva nepochybně zvyšuje globální nejistotu. Ceny produktů, které se týkají tohoto vývoje, rostou. Může to mít nějaký zásadní dopad i na zajistný trh, který se v loňském roce jevil jako poměrně stabilní?
Ano, z dlouhodobého pohledu to dopad mít bezpochyby bude. Zajišťovny jsou totiž typickým příkladem skutečně globálních hráčů. Pojišťovny potřebují svá rizika přenášet dál, a právě prostřednictvím zajištění byl svět po dlouhá léta velmi úzce propojený. Rizika se přelévala mezi kontinenty, rozkládala se napříč trhy a celý systém tím získával vyšší míru odolnosti a vyváženosti. Pokud ale dochází k postupné izolaci jednotlivých částí světa, což dnes stále častěji vidíme, může se tento model začít narušovat. Je reálné, že se prostřednictvím právních či regulatorních omezení zkomplikuje, nebo dokonce znemožní působení evropských zajišťoven na některých trzích, například v Číně nebo ve Spojených státech.
Přitom právě Evropa je domovem tří největších světových zajišťoven, takže jakékoli omezení jejich globálního dosahu by mělo širší dopady. Na jedné straně by se to mohlo projevit sníženou dostupností zajistné kapacity pro některé regiony, zejména pokud by došlo k tvrdším sankčním režimům nebo jiným restriktivním opatřením. To by se následně promítlo i do fungování lokálních pojistných trhů. Na straně druhé by taková omezení měla i přímý obchodní dopad na samotné evropské zajišťovny, které by přišly o možnost podílet se na obchodech na druhém konci světa. Zajišťovací trh by se tím stal méně propojeným, méně efektivním a v konečném důsledku i citlivějším na výkyvy a krizové situace.
A nemůže se třeba i stát, že tento vývoj by mohl evropský kontinent nastartovat?
Skutečně to vypadá, že vnější tlak začíná Evropu probouzet a vyvolávat určitou reakci, což by samo o sobě mohlo být pozitivní. Impulzy zvenčí často fungují jako katalyzátor změn, které by jinak přicházely mnohem pomaleji nebo vůbec. Je ale potřeba zopakovat, že mocenské soupeření, a v tomto kontextu nepochybně i soupeření vojenské, nepřináší světu jako takovému nic dobrého. Jde o vývoj, který zvyšuje napětí a nejistotu a který má dalekosáhlé dopady nejen politické, ale i ekonomické. Přesto se Evropa bude muset s touto realitou vyrovnat. Pokud nechce zůstat roztříštěná, slabá a odkázaná na rozhodování jiných, bude nucena hledat větší vnitřní soudržnost, schopnost prosazovat vlastní zájmy a převzít větší odpovědnost sama za sebe. V opačném případě by riskovala postupnou marginalizaci, což by pro ni bylo dlouhodobě velmi nebezpečné.
Tak třeba příští americký prezident bude spíše pozitivněji naladěný ke spolupráci a komunikaci…
To je otázka, na kterou dnes nemá jednoznačnou odpověď asi nikdo. Není totiž vůbec jisté, zda je současný vývoj dán primárně osobností konkrétního prezidenta, nebo zda jde o mnohem širší a hlubší procesy, které se v globální politice odehrávaly už delší dobu a my jsme je možná posledních deset let jen nechtěli vidět. Současná situace tak může být spíše vyústěním dlouhodobého trendu než náhlým zlomem. Je možné, že posun od světa založeného více na dohodách ke světu, kde začíná převládat silové pojetí politiky, byl do určité míry nevyhnutelný. A nyní se projevil naplno. Obrazně řečeno, kyvadlo se začíná vracet na opačnou stranu. Historická zkušenost nás přitom učí, že období relativního klidu a stability zpravidla netrvají příliš dlouho a střídají se s fázemi napětí a přerodů. Právě v takovém bodě se dnes podle mého názoru nacházíme.
O tématu týkajícím se umělé inteligence jsme si v minulosti častokrát povídali. Mohl byste podle vaší zkušenosti popsat oblast pojišťovnictví, kde tyto nástroje aktuálně přináší největší pozitivní změny? A naopak – kde je podle vás stále na místě opatrnost?
Za poslední rok se oblast umělé inteligence v pojišťovnictví posunula velmi výrazně dopředu, což je vidět i v praxi českých pojišťoven. Největší konkrétní přínos dnes jednoznačně vidím v likvidaci pojistných událostí. Řada pojišťoven už tato řešení reálně používá a mají přímý dopad na rychlost zpracování škod i na celkovou efektivitu celého procesu. Významnou roli hraje umělá inteligence také při odhalování pojistných podvodů. Právě zde se naplno uplatňuje její schopnost pracovat s velkým objemem dat a identifikovat nestandardní vzorce chování, které by člověk jen obtížně zachytil. Postupně se prosazuje i v oblasti underwritingu, kde slouží jako analytická podpora při hodnocení rizik a poskytuje kvalitnější podklady pro rozhodování specialistů.
Naopak velká opatrnost je na místě tam, kde by měly algoritmy nahrazovat lidský úsudek. To se týká zejména rozhodování o přijetí do pojištění, především v životním pojištění, kde jsou tato rozhodnutí mimořádně citlivá. I proto tuto oblast rámuje evropská regulace v podobě AI Act, která klade důraz na zachování lidského dohledu. S rezervou je podle mého názoru nutné přistupovat i k využívání umělé inteligence při výkladu pojistných podmínek. Posouzení toho, zda je konkrétní situace krytá, bývá složité i pro zkušené právníky, a nelze tedy očekávat, že by v takových případech dokázala AI poskytovat jednoznačné a spolehlivé odpovědi. Zároveň je zřejmé, že umělá inteligence se stane trvalou součástí pojišťovnictví. Investice, které do této oblasti směřují ze strany největších technologických firem, jsou enormní a tempo vývoje vysoké. Trh se tak bude muset s těmito nástroji naučit pracovat způsobem, který přinese přínosy, aniž by oslaboval odpovědnost a kvalitu rozhodování.
Mohlo by vás zajímat: Rastislav Havran: Dlouhodobá péče je klíčovým tématem českého pojišťovnictví
Rychlý rozvoj umělé inteligence výrazně zasahuje i do oblasti ekologie a energetiky, kde jsou požadavky na zdroje a infrastrukturu mimořádně vysoké…
Energetická náročnost patří bezesporu mezi klíčová témata spojená s dalším rozvojem umělé inteligence. Nedávno jsem například zaznamenal úvahy jedné technologické společnosti o využití vyřazených jaderných ponorek, respektive jejich reaktorů, pro napájení serverových center. Tyto reaktory jsou totiž stále funkční a schopné vyrábět energii, zatímco samotná plavidla už dosloužila. Je zřejmé, že technologické firmy budou nuceny hledat nové a často velmi nekonvenční zdroje energie pro provoz rozsáhlých datových center. Hovoří se například o umisťování datových center do lokalit s dostupnou geotermální energií, typicky na Island. Z pohledu pojištění ale taková řešení nesou nemalá rizika, ať už jde o seismickou aktivitu nebo hrozbu sopečných erupcí, což z těchto oblastí činí problematické prostředí.
Je však nutné vidět i druhou stránku mince. Přínos umělé inteligence je dnes v celé řadě oblastí obrovský – od medicíny přes vědecký výzkum až po každodenní provoz firem. Mnoho lidí s těmito nástroji pracuje denně a jen těžko si dnes dokáže představit své fungování bez nich. Právě tento rozpor mezi enormními přínosy a rostoucími nároky na energii bude jedním z klíčových témat, se kterými se bude muset společnost v příštích letech vyrovnat.
Co se týče medicíny, léky na obezitu dnes v přímém přenosu mění oblast lidského zdraví. Lékaři jsou vesměs nadšení a specialisté na dlouhověkost s nadsázkou hovoří o nalezení příslovečného „elixíru života“. Jak tento trend vnímáte vy a jaký dopad to může mít na komerční pojištění?
Zatím to opravdu působí jako něco, do čeho se vkládají velké naděje, ale je podle mě na místě určité zdrženlivé očekávání. Jedna věc je, že tyto léky je zřejmě nutné užívat dlouhodobě, protože po jejich vysazení se váha může vracet. Druhá, neméně důležitá otázka je, že zatím neznáme jejich dlouhodobý dopad na lidský organismus a s tím je potřeba pracovat opatrně. Z pohledu pojišťoven hraje obezita dlouhodobě významnou roli. Hodnota BMI je jedním z parametrů, které vstupují do posuzování rizika v životním pojištění, protože se v minulosti opakovaně ukázala jako poměrně spolehlivý ukazatel možných zdravotních problémů.
Zda a jak rychle se ale tento nový medicínský trend promítne do pojistné praxe, je zatím otevřená otázka. Pojišťovny totiž vycházejí především z dlouhodobých dat, ať už jde o úmrtnostní tabulky nebo statistiky příčin nemocí, a na takové vyhodnocení je zatím příliš brzy. Přesto je tu nesporná naděje, že lidem, kteří dlouhodobě bojovali s obezitou a jejími dopady na cévní systém, klouby nebo celkové zdraví, se kvalita života zlepší. V tomto smyslu je to pozitivní zpráva i pro pojišťovnictví. Zůstává ale otázkou, jak se budou chovat samotní klienti – například zda si budou chtít sjednat životní pojištění až ve chvíli, kdy se jim podaří výrazně zhubnout. Odpověď na to ukáže až další vývoj.
Od 1. ledna 2026 platí u nás právní úprava provozu vozidel s podmíněnou automatizací řízení třetí úrovně. Těchto aut se sice ve větším měřítku na českých silnicích ještě několik let nedočkáme, přesto máme legislativu připravenu. Jak hodnotíte vyřešení otázky škody a odpovědnosti?
Určitě hodnotím pozitivně, že legislativa v tomto případě technologický vývoj předběhla. To je vždy lepší, než když se právo snaží složitě dohánět realitu, která už na silnicích funguje. Je také pravda, že masové rozšíření vozidel s automatizací řízení třetí či vyšší úrovně je u nás stále otázkou spíše vzdálenější budoucnosti. Už jen proto, že jde o velmi drahá auta – technologie něco stojí a dokud nebude rozšířenější, nelze očekávat výrazné zlevnění. Je to klasická situace „co bylo dřív: vejce, nebo slepice?“ kdy někdo musí počáteční fázi vývoje zaplatit.
Z pohledu odpovědnosti a náhrady škod je zřejmé, že se otevírá poměrně složitá debata. Jak zaznělo i na nedávné konferenci Insurance Forum, riziko dlouhodobých sporů mezi výrobci, pojišťovnami a řidiči o to, kdo konkrétní nehodu zavinil, je poměrně vysoké. Už dnes se objevují případy, kdy asistenční systémy zareagují nečekaně, například náhlým brzděním. Pokud by taková reakce vedla k nehodě a řidič by prokázal, že nezasáhl on, ale samotné vozidlo, otevírá se zcela nová rovina odpovědnosti. Zatím se tyto situace posuzují spíše tradiční optikou, ale je pravděpodobné, že do budoucna se podobným sporům nevyhneme.
Podstatné je, že základní právní rámec dnes existuje a umožňuje tato vozidla vůbec uvést do provozu. Otázka pojištění odpovědnosti výrobců je ale zatím teprve na začátku. Vše bude záviset na rozsahu a konkrétních číslech, což je v pojišťovnictví klíčové. U vozidel s automatizací čtvrté nebo páté úrovně, kde řidič do řízení prakticky nezasahuje, se odpovědnost logicky přesouvá na výrobce. Současně se ale budou řešit střety mezi vozidly s automatizací a těmi bez ní a bude nutné velmi přesně určovat míru zavinění. Z hlediska pojistitelnosti platí, že při nižších počtech těchto vozidel na silnicích je riziko zvládnutelné. Pokud se naopak bavíme o milionech kusů, dostáváme se na hranici kapacit pojišťoven, a možná i za ni. V případě systémové nebo sériové chyby by mohlo jít o riziko, které by komerční pojistný trh nebyl schopen unést a muselo by se řešit například formou státních záruk. To je ale spíše otázka delšího časového horizontu. Současně lze očekávat, že s vyšším podílem automatizovaných vozidel se zvýší i celková bezpečnost silničního provozu. Tato auta dodržují rychlostní limity, nechovají se agresivně a jejich chování je předvídatelné. Otevřenou otázkou tak zůstává především to, kolik řidičů bude ochotno taková vozidla přijmout a vzdát se aktivního řízení.
Pod patronátem České asociace pojišťoven vyšla publikace Dějiny českého pojišťovnictví od roku 1990 do roku 2025. Jak tuto knihu hodnotíte z pohledu člena redakční rady a v čem podle vás spočívá její hlavní přínos pro odbornou i širší veřejnost?
V tomhle případě se netajím tím, že jsem, jako člen redakční rady, do jisté míry zaujatý. O to víc si ale dovolím říct, že knihu považuji za mimořádně silný a důležitý počin. Dává současnému pojistnému trhu paměť a ukotvení v čase, vrací nás k devadesátým létům, k období hledání, budování a často i improvizace, bez něhož by dnešní podoba českého pojišťovnictví vůbec nevznikla. Připomíná zároveň odborné i širší veřejnosti, že pojišťovnictví tu vždy bylo jako tichý, ale zásadní stabilizační prvek ekonomiky – a tuto roli plní i dnes, byť si to často uvědomíme až ve chvíli, kdy se něco pokazí. Velmi silně na mě působí i zvolená forma. Rozhovory a osobní příběhy dávají celému vyprávění lidský rozměr a umožňují čtenáři projít vývojem oboru očima těch, kteří ho skutečně žili. Nejde jen o fakta a data, ale o zkušenosti, postoje, pochybnosti i rozhodnutí, která formovala celé dekády. Kniha tak přirozeně navazuje na předchozí díly a společně s nimi vytváří ucelený příběh českého pojišťovnictví, jaký u nás v podobném rozsahu prakticky nemá obdoby.
Pro mě osobně je velmi silné i to, že se podařilo zachytit hlasy lidí, kteří byli u zásadních okamžiků a kteří už dnes často nejsou mezi námi. Jejich zkušenosti, názory a životní příběhy by bez této publikace nenávratně zmizely. Právě v tom vidím jeden z největších přínosů knihy – podařilo se ji vydat včas a uchovat paměť oboru v podobě, která má hodnotu nejen pro dnešní odborníky, ale i pro budoucí generace.
V prosinci 2025 jste byl znovu zvolen předsedou Asociace českých pojišťovacích makléřů. Co považujete v aktuální nejisté době za hlavní úkol Asociace hned na začátku nového mandátu? A co by měla AČPM pod vaším vedením prosazovat jako prioritu v následujících letech?
Na úplném začátku nového mandátu vnímám jako nejdůležitější úkol další posilování odborné role pojišťovacího makléře. V nejisté době, ve které se dnes pohybujeme, je právě kvalitní poradenství, zkušenost a schopnost orientovat se v rizicích tím, co klienti skutečně oceňují a potřebují. Makléř by měl být pro klienta partnerem, na kterého se může spolehnout při důležitých rozhodnutích, a zároveň respektovaným odborným protějškem pojišťoven. Velmi významnou oblastí zůstává regulace, která se nás bezprostředně dotýká. Práce Asociace je v tomto směru do velké míry o trpělivém a věcném dialogu – s regulátory, s partnery i s institucemi. To platí jak na evropské úrovni prostřednictvím organizace BIPAR, kde jsme dlouhodobě aktivní a slyšitelní, tak na domácí scéně, především ve vztahu k Ministerstvu financí a České národní bance. Právě otevřená komunikace a schopnost vysvětlovat dopady regulace v praxi jsou klíčem k tomu, aby vznikala pravidla, která dávají smysl a respektují realitu trhu.
Za neméně důležitou považuji i naši spolupráci s Českou asociací pojišťoven. Je postavená na dlouhodobém partnerství a přináší konkrétní výsledky pro celý trh. Do budoucna ji chceme ještě více prohlubovat, ať už půjde o revizi parametrů spolupráce v oblasti pojištění průmyslu a podnikatelů, nebo o zapojení do dalších společných iniciativ, které mohou české pojišťovnictví posouvat dál. Mým cílem je, aby AČPM pod mým vedením byla vnímána jako odborná, otevřená a konstruktivní platforma s reálným dopadem.
Mohlo by vás zajímat: Bastiaan Brouns: Rostoucí náklady na opravy zásadně mění očekávání klientů
Po sedmnácti letech odešla ze své pozice výkonná ředitelka AČPM Zdeňka Indruchová a do čela exekutivy nastoupila Kateřina Měchurová. Jaký význam má tato personální změna pro další směřování Asociace, kde by se podle vás měla projevit kontinuita a kde naopak leží prostor pro nový impuls?
Tuto změnu vnímám především jako přirozený generační posun. Základní hodnoty Asociace zůstávají zachovány – tedy to, co AČPM dlouhodobě dělá, jaké principy prosazuje a jakou roli chce na trhu plnit. V tomto směru je kontinuita naprosto klíčová a nijak se nemění směr, kterým se Asociace ubírá. Zároveň se ale s novým vedením exekutivy otevírá prostor pro nové impulsy. Ty by se měly projevit především v oblasti komunikace, ať už jde o způsob, jakým Asociace prezentuje svou činnost, nebo o hledání modernějších forem fungování. Vidím zde příležitost zvýšit atraktivitu AČPM pro nové členy, zejména pro makléře, kteří se dosud do její činnosti aktivně nezapojovali. Významnou roli by v tomto ohledu měla sehrát i práce s novými médii a moderními komunikačními kanály. Cílem je nejen lépe oslovit odbornou veřejnost, ale také se více otevřít směrem ke klientům. Právě tímto způsobem chceme posilovat povědomí o tom, jakou roli má pojišťovací makléř správně plnit a jakou hodnotu může klientům přinášet.
Když se ohlédnete za rokem 2025 z pohledu společnosti INSIA, byl to rok stabilizace, nebo spíše nějakých zásadních rozhodnutí?
Z našeho pohledu to byl především velmi úspěšný rok. Posunuli jsme se ve výkonnosti, posílili jsme management jak v České republice, tak na Slovensku, a právě to považuji za důležitý krok pro další rozvoj celé skupiny. Chtěl bych při té příležitosti poděkovat nejen všem členům sítě INSIA, ale také našim zaměstnancům, partnerským pojišťovnám a především klientům, kteří nám dlouhodobě dávají svou důvěru. Pokud jde o konkrétní novinky a vnitřní rozvoj, zmínil bych dvě věci, které považuji za zásadní. Tou první je spuštění sjednávacího systému pro pojištění podnikatelů, který jsme pojmenovali Kolben, jako připomínku legendárního českého podnikatele. Oblast pojištění malých podnikatelů dlouhodobě trpí tím, že krytí bývá nedostatečné nebo je sjednání produktů zbytečně složité, přestože řada pojišťoven má kvalitní a smysluplně nastavené standardizované produkty. Právě zde vidíme velký prostor pro automatizaci, efektivnější tvorbu nabídek i povinné dokumentace. Kolben má makléřům výrazně zjednodušit práci a klientům pomoci k lepšímu a srozumitelnějšímu řešení.
Druhou věcí, která mi osobně dělá velkou radost, je zavedení systematického měření spokojenosti klientů prostřednictvím metodiky Net Promoter Score. Klienty oslovujeme plošně po uzavření pojistné smlouvy a ptáme se na jejich zkušenost se službami konkrétního makléře. Dnes už máme více než deset tisíc zpětných vazeb a naše NPS skóre dosahuje hodnoty 99 na škále od −100 do +100. Pro srovnání – za dobrý výsledek v pojišťovnictví se považují hodnoty kolem 30 až 40, velmi silné značky se pohybují kolem 50 až 60 a špička trhu zhruba kolem 70. Pro nás to samozřejmě znamená obrovský závazek. V takovém případě už není cílem další zvyšování, ale především udržení této úrovně kvality služeb a důvěry klientů, kterou považujeme za naprosto klíčovou.
Jaké další novinky si INSIA připravila pro své klienty? Na jaké změny nebo inovace se mají v nejbližší době připravit?
V nejbližším období se chceme soustředit především na další digitalizaci obslužných procesů. Dnes totiž velká část práce, kterou zprostředkovatelé odvádějí pro své klienty, probíhá přímo v systémech pojišťoven – ať už jde o změny adres, úpravy pojistných částek, dodatky ke smlouvám nebo další administrativní úkony. Je to práce, která není na první pohled vidět, ale ve skutečnosti zabírá obrovské množství času. Právě tady vidíme velký prostor pro zvýšení efektivity, a to jak prostřednictvím automatizovaných procesů, tak s využitím algoritmů a postupně i umělé inteligence. Naší ambicí je tyto rutinní činnosti co nejvíce převést do digitální podoby, aby byly rychlejší, jednodušší a méně zatěžující.
Smyslem tohoto úsilí ale není digitalizace sama o sobě. Hlavním cílem je uvolnit makléřům kapacitu na to, co je skutečně podstatné – tedy na práci s klienty, na smysluplnou diskusi o jejich rizicích, potřebách a na správné nastavení pojistné ochrany. Dnes je totiž servisní část práce často zbytečně neefektivní a bere čas, který by mohl být věnován kvalitnímu poradenství. Zatímco v oblasti samotného sjednávání pojistných smluv se podařilo digitalizaci posunout poměrně daleko, ve fázi následné správy smluv zůstává na trhu stále mnoho rezerv. Právě na tuto „druhou fázi“ se chceme nyní systematicky zaměřit.
Na závěr mám vizionářský dotaz… Jaká základní hodnota by měla podle vás v pojišťovnictví přetrvat i v časech současných hektických a dříve leckdy i nepředstavitelných proměn společnosti?
Jednoznačně důvěra. To je úplný základ, bez kterého pojištění nedává smysl. Právě v době nejistoty a rychlých změn se důvěra stává tím nejcennějším aktivem celého trhu. Klienti potřebují mít jistotu, že to, co mají sjednáno – ať už na papíře, nebo v digitální podobě – bude v okamžiku pojistné události skutečně platit a pojišťovna své závazky naplní. Pro mě je důvěra tím klíčovým pojítkem mezi klientem, zprostředkovatelem a pojišťovnou. Pokud funguje, může se trh vyvíjet, digitalizovat a reagovat na nové výzvy. Pokud by se vytratila, celý systém by ztratil smysl. A právě proto jde o hodnotu, která by měla v pojišťovnictví přetrvat bez ohledu na to, jak dramaticky se okolní svět mění.
Děkuji vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář