Děkuji vám, paní ředitelko, že jste si udělala čas pro rozhovor portálu oPojištění.cz, a zeptám se, když jste před 30 lety zakládala českou pobočku D.A.S., co bylo v dané době tou největší překážkou?
Když si vzpomenu na úplné začátky před více než třiceti lety, byla tou největší překážkou jednoznačně administrativa spojená se získáním pojišťovací licence. Tehdy, v roce 1994, to byla opravdu pionýrská doba a připravit všechny potřebné dokumenty a hlavně pojistné podmínky pro náš tehdejší jediný produkt, se z dnešního pohledu jeví téměř jako dobrodružství. Až když se nám podařilo překonat byrokratické nástrahy a získali jsme oficiální licenci a identifikační číslo, mohli jsme se konečně pustit do práce. Takže i když oficiální start přišel 1. února 1995, ta největší výzva byla už dávno za námi. Bylo to náročné období, ale právě ten pocit, že jsme něco dokázali a že můžeme začít budovat firmu od základů, nás motivoval k dalším krokům.
Mohlo by vás zajímat: ČNB: Upozornění na nežádoucí náborové praktiky některých finančních poradců
Jaký moment v historii D.A.S. považujete za klíčový pro úspěch pojišťovny?
Klíčových momentů za těch třicet let bylo samozřejmě vícero a je obtížné vybrat jen jeden jediný. Pokud se ale ohlédnu za úplnými začátky, tak po zmíněném získání licence v polovině devadesátých let byl rozhodujícím impulsem náš první produkt – právní ochrana motorových vozidel a jejich řidičů. Evropa se otevírala, podnikání vzkvétalo, silnice byly plné aut, a tak byl tento produkt opravdu potřebný. Skutečný přelom ale přišel v roce 1998. Tehdy jsme pochopili, že nestačí nabízet jen pojištění a likvidaci pojistných událostí, ale že klienti potřebují mít možnost obrátit se na nás kdykoliv – ve dne v noci. Proto jsme zavedli nonstop poradenskou linku, kde naši právníci poskytovali okamžitou radu a pomoc. Tato linka funguje bez přestávky dodnes a já ji osobně považuji za zásadní krok k úspěchu D.A.S. Díky tomu, že jsme klientům dali jistotu bezprostřední podpory a právní asistence, se nám otevřely dveře k dalšímu růstu. Postupně jsme rozšiřovali nejen paletu produktů, ale i síť poboček po celé České republice. Dnes, po třiceti letech na trhu, zaměstnáváme 140 lidí, působíme v devíti městech a máme široké portfolio služeb pro fyzické osoby i podnikatele.
Co konkrétně znamenala fúze se společností ERGO pro další rozvoj vaší společnosti?
Fúze se společností ERGO pro nás znamenala především formální a spíše administrativní změnu, i když šlo bezpochyby o důležitý milník v historii. D.A.S. byla totiž už od roku 1997 součástí mezinárodní skupiny ERGO Group, a tak se v roce fúze nezměnil vlastník, ale pouze organizační struktura – konkrétně jsme přešli z řízení rakouskou centrálou D.A.S. pod nově vzniklou jednotku ERGO Austria. Tato změna nám zároveň umožnila modernizaci a strategické posílení pozice na trhu. Z D.A.S. se stala pobočka ERGO Versicherung AG pro Českou republiku, což nám otevřelo cestu k širším možnostem rozvoje, posílení odborného zázemí a zpřístupnění našich služeb novým skupinám klientů. Spolu s tím jsme přijali také novou vizuální identitu a claim Právní ochrana, které reflektovaly náš posun směrem k větší profesionalizaci a sjednocení se skupinou ERGO. Pro klienty a obchodní partnery se nic nezměnilo v negativním smyslu – naopak. Díky tomuto kroku jsme jim mohli nabídnout ještě lepší služby a širší poradenskou podporu. S více než 70% podílem na trhu právní ochrany a se stovkou kvalifikovaných zaměstnanců jsme byli připraveni vstoupit do nové etapy s ještě větší jistotou a silnějším zázemím.
Jak se za posledních několik let změnily potřeby a očekávání vašich klientů? Kde vidíte největší potenciál dalšího růstu právní ochrany v České republice?
V posledních letech jsme zaznamenali výrazný posun v tom, co klienti od pojištění právní ochrany očekávají. Zatímco na začátku stáli v centru zájmu hlavně motoristé, dnes tvoří více než polovinu naší klientely fyzické osoby – lidé, kteří si přejí chránit sebe, své rodiny, majetek i každodenní životní situace. Významnou část tvoří také podnikatelé, ale čím dál častěji pojišťujeme i obce, školy, školky, lékaře nebo lékárníky. Právě tahle rozmanitost klientského spektra je důkazem, že právní ochrana má v českém prostředí stále obrovský nevyužitý potenciál. Na změny v poptávce reagujeme cíleně – sledujeme potřeby klientů prostřednictvím průzkumů a na jejich základě vytváříme nové produkty. Díky naší specializaci a dlouholetému know-how si můžeme dovolit reagovat rychle a flexibilně – a protože jsme na českém trhu v podstatě jedinou specializovanou pojišťovnou právní ochrany, nemáme přímého konkurenta, s nímž bychom se museli srovnávat. O to větší odpovědnost cítíme vůči svým klientům – a zároveň víme, že potenciál pro růst je stále velmi široký.
Mohlo by vás zajímat: Miloš Velíšek: U ČPP významně roste zájem o komplexní havarijní pojištění
Jaké oblasti práva aktuálně klienti nejčastěji konzultují s vašimi právníky?
Vzhledem k tomu, že více než polovina našich klientů jsou fyzické osoby, nejčastěji se na naše právníky obracely s dotazy týkajícími se pracovních smluv, dědického práva nebo problematiky sousedských vztahů – které bývají často velmi spletité a emočně vypjaté. Právě tyto oblasti se v posledních letech ukázaly jako mimořádně důležité pro běžné lidi, kteří hledají právní oporu v každodenních situacích. V segmentu podnikatelů pak převládaly otázky spojené se smluvní agendou, zejména s vymáháním nezaplacených pohledávek, ale také s pracovněprávními vztahy – například při řešení sporů se zaměstnanci. Zajímavou skupinou jsou pro nás i odborové organizace lékařů a zdravotnického personálu, kterým poskytujeme nejen ochranu při výkonu profese, ale i právní poradenství pro soukromé záležitosti. Pro tyto profesní skupiny jde často o vítaný benefit, který jim přináší jistotu v jejich náročném povolání. Samostatnou kapitolou zůstává oblast motorismu – tedy přestupky, nehody, řešení pojistných událostí nebo správních řízení. Tato témata jsou trvale frekventovaná a ukazují, že právní ochrana má ve světě dopravy stále své pevné místo.
Zmiňovala jste sousedské vztahy. U toho jste se pousmála…
Ano, pousmála jsem se, protože sousedské vztahy jsou opravdu velmi pestrou kapitolou – někdy úsměvnou, ale často také vyčerpávající a vleklou. Je to oblast, kde se silně promítá lidský faktor, emoce a často i dlouhodobé napětí, které může trvat roky. Řešíme případy, kde jde o „banality“ typu přerůstajícího keře, hluku nebo plotu o pár centimetrech vedle, ale i velmi vážné spory, které končí u soudu. V těchto situacích je naším cílem především najít co nejrychleji kompromisní řešení – pomoci oběma stranám zklidnit situaci a najít společnou řeč. Pro klienty se snažíme udělat maximum, aby nemuseli roky žít v nepříjemném napětí. A i když sousedské spory často vypadají banálně, z právního hlediska bývají velmi komplikované – právě proto je právní ochrana v těchto případech tak cenná.
Kontinuálně se hovoří o finanční gramotnosti obyvatel. Jak ale hodnotíte úroveň právního povědomí Čechů?
Kdybych měla tu možnost, okamžitě bych zařadila právní gramotnost – stejně jako tu finanční – do výuky už od základní školy. A nejen tam. Podle mě by se měla stát přirozenou součástí vzdělávání i na středních a vysokých školách, bez ohledu na to, zda člověk studuje medicínu, architekturu nebo jakýkoli jiný obor. Protože ať už jste kdokoli, právo je s vámi denně – od chvíle, kdy vyjdete z bytu. Lidé si často neuvědomují, že už nákup rohlíku je právní úkon. To jsem opakovala i svým kolegům a obchodníkům, když jsem je školila. Žijeme v právním prostředí, kde máme nejen svá práva, ale také povinnosti – ať už jde o nájemní smlouvy, reklamace, pracovní vztahy nebo třeba jen běžné sousedské dohody. Každý den se můžeme dostat do situace, která má právní rozměr. A pokud nemáme základní povědomí o tom, jak se v takových situacích orientovat, velmi snadno se dostaneme do právního diskomfortu, aniž bychom věděli proč. Právní gramotnost by proto měla být stejně samozřejmá jako schopnost počítat nebo číst. A když to jde v jiných zemích, nevidím důvod, proč bychom to nedokázali i u nás.
Jak se liší u klientů vnímání právní ochrany v České republice oproti jiným zemím – například Německu nebo Rakousku?
Rozdíl ve vnímání právní ochrany mezi Českou republikou a zeměmi jako Německo či Rakousko je stále velmi výrazný – a to především kvůli rozdílnému historickému vývoji. V těchto zemích má právní ochrana hlubokou tradici. První pojišťovna D.A.S. vznikla už v roce 1917, ale základy právní podpory prostřednictvím různých spolků sahají až do 19. století. Navíc zde nikdy nedošlo k tak radikálnímu přerušení vývoje pojišťovnictví, jaké jsme zažili během čtyřiceti let komunismu. U nás byla nejen zpřetrhána kontinuita, ale byly narušeny i samotné principy, na kterých pojišťovací byznys stojí – princip individuální odpovědnosti, důvěry v systém a vědomí si svých práv. Zatímco v Německu nebo Rakousku zůstaly základní pojistné produkty – jako životní, úrazové, majetkové nebo právě právní pojištění – přirozenou součástí života i přes historické otřesy, v České republice jsme si k nim museli po revoluci znovu hledat cestu. A to se projevuje dodnes.
Například v Rakousku má právní ochranu každé druhé osobní auto do 3,5 tuny, 60 % rodin ji má součástí nějakého pojistného balíčku a přes 68 % podnikatelů ji aktivně využívá. V České republice je přitom míra propojištěnosti v oblasti právní ochrany stále jen kolem 8 % – a to i po třiceti letech života v demokratickém právním státě. Přesto se situace pomalu zlepšuje. Lidé začínají chápat, že právo je každodenní součástí života. Jako specializovaná pojišťovna máme v tomto ohledu nejen obchodní, ale i společenskou odpovědnost. Právní ochrana totiž není jen o řešení problémů – je to i o prevenci a vzdělávání. A právě to je role, kterou v D.A.S. bereme velmi vážně. Každý den vedeme tisíce hovorů s našimi klienty a každé takové poradenství je vlastně malou lekcí právní gramotnosti. Vysvětlujeme, na co si dát pozor, co si ohlídat, jaké kroky podniknout příště. Takto prakticky a přirozeně vzděláváme přes 80 000 našich klientů, kteří už vědí, že svá práva mají – a že se za ně vyplatí bojovat.
Nemají z toho Češi třeba i strach, protože přece jenom právo je jako komplikované…
Nemyslím si, že by Češi měli z práva vyloženě strach – spíše jde o přirozenou nejistotu. Lidé často nevědí, co konkrétní situace přinese, co mohou očekávat od druhé strany, co mají udělat správně a co by jim mohlo uškodit. A právě v těchto chvílích hraje klíčovou roli naše poradenská linka. Zaměstnancům neustále připomínám, že jejich úkolem není jen poskytnout odbornou radu, ale především klienta uklidnit a ujistit ho, že na to není sám. Typickým příkladem je dopravní nehoda. V tu chvíli jste v šoku, možná zranění, máte strach o své blízké, do toho přichází stres z dalšího postupu, papírování, komunikace s policií. A co když se to navíc stane v zahraničí, kde nerozumíte jazyku? Protistrana na vás tlačí, přijíždí policie a vy netušíte, co přesně dělat. To je obrovská zátěž, která by mohla položit i zkušeného právníka – natož běžného člověka.
A podobné je to i v osobním životě. Náhlé úmrtí v rodině a s tím spojené dědické spory, sousedské konflikty, které mohou trvat roky nebo každodenní problémy podnikatelů: nezaplacené faktury, spory se zaměstnanci, nejistota ohledně pracovního práva. Klienti se ptají: „Co si můžu dovolit napsat? Co už je za hranou? Na co mám nárok?“ A přesně tady nastupujeme my. Právní ochrana v těchto situacích není luxus – je to záchranná síť. Když víte, že se máte kam obrátit, že za vámi stojí tým profesionálů připravených vám okamžitě pomoci, celý problém se rázem stává zvládnutelnějším. A to je podle mě to nejcennější, co můžeme lidem nabídnout – pocit jistoty, podpory a ochrany ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebují.
Mohlo by vás zajímat: Arktida v proměně: Jak klimatická změna mění geopolitiku severu?
Ta škála těch oblastí, kde právní ochrana opravdu může pomoci a může být účinná, je opravdu široká, jak jste vyjmenovala. Jak se D.A.S. přizpůsobuje současnému trendu digitalizace a využití umělé inteligence?
U nás v D.A.S. není digitalizace jen módní slovo – je to realita, kterou žijeme už víc než dvě dekády. Ve chvíli, kdy ostatní teprve začínali skenovat první dokumenty, my jsme už v praxi zaváděli bezpapírové postupy. V oblasti likvidace škod, kde pracují převážně právníci, jsme přešli na čistě digitální zpracování agendy už dávno. Pamatuji si, že jsem si tehdy dala jasný cíl: do pěti let nechci vidět jediný papír. A skutečně, povedlo se. V tomto ohledu jsme byli průkopníky – a dodnes z toho těžíme. Samozřejmě víme, že technologický vývoj se nezastaví, a tak v současnosti pracujeme na dalším zefektivnění spolupráce s našimi smluvními advokáty. Chceme, aby tok informací mezi námi a nimi byl rychlejší, přesnější a méně časově zatěžující. Čas je totiž v právních věcech často klíčový faktor. A pak je tu umělá inteligence. Vnímám ji jako mimořádnou příležitost. Denně pracujeme s obrovským množstvím textových dat – pojistné podmínky, historické změny produktů, právní stanoviska, judikáty, smlouvy. Vše je to o psaném slově.
A právě v tom je síla AI. Připravujeme už i vlastní platformu, která nám umožní tyto texty třídit, analyzovat a dávat do kontextu. Díky tomu budeme moci věnovat víc času samotné podstatě naší práce – pomoci klientovi. Méně formulářů, méně rutiny, více prostoru pro právní expertízu a porozumění. Máme už nastavené parametry projektu – víme, co očekáváme, co si od něj slibujeme, jaká budou měřítka úspěchu. Zároveň ale víme, že obdobný nástroj AI potřebuje péči. Musíme ji systematicky zásobovat kvalitními daty, trénovat ji a důsledně kontrolovat její výstupy. Inspiraci jsme čerpali i v zahraničí. V rámci konference právní ochrany v roce 2022 jsem navštívila Belgii a Švýcarsko, kde podobné AI platformy běžely. Autoři tohoto řešení tehdy popisovali, že jim trvalo zhruba dva roky, než je dostali do funkční podoby. Výsledky ale byly opravdu přesvědčivé. Efektivnější procesy, úspora času i nákladů. A právě touto cestou se chceme vydat i my.
Jak se vám daří budovat a udržovat tým specializovaných právníků a jak zajišťujete jejich vzdělávání v rychle se měnícím právním prostředí?
Měli jsme tu výhodu, že jsme rostli postupně a organicky. Začínali jsme doslova s jedním právníkem, pak přibyli další a dnes už máme tři samostatná oddělení – v Praze, Ostravě a Liberci. Právě v Ostravě se nám velmi daří – tamní tým je dnes dokonce početnější než ten pražský. V každém oddělení fungují menší skupiny právníků, obvykle po pěti až šesti lidech, kde se spojuje energie mladých s know-how zkušenějších kolegů. Ti, kteří jsou u nás déle, vedou nové právníky a stávají se jejich mentory. Neformálně, přirozeně – den co den, případ po případu. U nás nemáme tradiční model koncipientů, kteří by roky jen pasivně sbírali zkušenosti. Naopak – naši lidé se od začátku aktivně zapojují do řešení případů. Mají za sebou oporu zkušenějších kolegů i zázemí celé společnosti, takže se nikdy necítí ve tom složitém právním světě sami.
Co je na práci u nás specifické, je její neuvěřitelná různorodost. Jeden den právník řeší komplikovanou korporátní smlouvu, druhý den třeba reklamaci rozbité pračky. A právě tenhle kontrast je pro naše lidi nesmírně obohacující. Získávají široký přehled, učí se pružně reagovat a hlavně – mají pocit, že jejich práce má skutečný dopad. Příklad s pračkou zní možná banálně, ale pro mnoho lidí je to zásadní situace. Ne každý si může dovolit zaplatit advokáta kvůli spotřebitelskému sporu. A právě v tu chvíli přichází na řadu D.A.S. – jsme tu od toho, abychom se klienta zastali. Poskytneme mu jasný návod, napíšeme oficiální dopis, někdy postačí i jedno právně podložené stanovisko – a protistrana okamžitě reaguje. Lidé si díky nám oddechnou. Mají jistotu, že za nimi někdo stojí. A to je ten zásadní rozdíl. Být sám proti komplikovanému systému, nebo mít za zády silného partnera, který rozumí právu a je připraven se vás skutečně zastat. Právě tenhle pocit opory je jedním z důvodů, proč k nám klienti přicházejí – a proč s námi zůstávají.
Co konkrétně děláte pro to, aby se vaši zaměstnanci cítili v práci dlouhodobě spokojení a motivovaní?
Dlouhodobá spokojenost zaměstnanců pro nás není fráze, ale každodenní úkol. Naše práce je náročná – odborně i lidsky – a právě proto je důležité vytvářet prostředí, kde se lidé cítí bezpečně, respektovaně a motivovaně. Pravidelně pořádáme specializovaná školení, často ve spolupráci s externími advokáty, kteří se věnují konkrétním oblastem práva. Tyto odborné workshopy naši právníci oceňují, protože jim umožňují prohlubovat znalosti a zároveň se inspirovat praxí zkušených kolegů. Učení se u nás totiž neodehrává jen „shora dolů“, ale i napříč týmem – sdílením, diskusí, společnou prací. Naši mladí právníci navíc sami přicházejí s novými nápady. Dnes už zcela přirozeně využívají nástroje umělé inteligence k analýze rozhodnutí Nejvyššího, správního nebo trestního soudu. Vidím u nich obrovskou chuť posouvat se dál, hledat efektivnější cesty a inovovat. Tenhle přístup – otevřenost k novému – je pro nás velmi cenný a aktivně ho podporujeme.
Zároveň jsme firmou, která stojí za svými lidmi i v osobní rovině. Podporujeme rodiče bez ohledu na pohlaví – máme kolegy, kteří šli na rodičovskou dovolenou, a je to u nás naprosto přirozené. Nabízíme flexibilní pracovní dobu i možnost home office. Ale co mě osobně velmi těší: lidé se po covidové zkušenosti začali vracet do kanceláře. Když jsem nedávno navštívila naši pobočku ve zmíněné Ostravě, byla jsem svědkem něčeho, co mě skutečně potěšilo – plná kancelář mladých lidí, spousta energie, dobrá nálada, otevřená komunikace, spolupráce. Vzájemně si radili, sdíleli zkušenosti, bavili se o případech ale i o životě. Taková atmosféra se nedá nařídit – ta vzniká, když tým funguje, když lidé cítí, že mají prostor růst, že je práce baví a že to, co dělají, má smysl. A to je, myslím, to nejdůležitější. Když se o zaměstnance staráte, když jim nasloucháte a necháte je spoluvytvářet kulturu firmy, vrátí vám to nejen výkonem, ale i loajalitou a entusiasmem.
Jaké překážky jste musela vy osobně překonat, abyste se prosadila jako žena v převážně mužském světě pojišťovnictví?
Nikdy jsem mužský svět nevnímala jako překážku. Možná je to tím, v jakém prostředí jsem vyrůstala. Dělala jsem hodně sportu – tenis, basketbal, lyže – a tady platilo jedno pravidlo: jestli jsi holka nebo kluk, je úplně jedno. Musíš makat na dvě stě procent, jinak se neprosadíš. A tohle nastavení jsem si nesla s sebou i do pracovního života. Když jsem v roce 1986 začala pracovat v Rakousku, měla jsem štěstí na to, že mě obklopovali skuteční lídři. Muži, kteří mě brali jako rovnocennou partnerku, pomáhali mi růst a dávali mi prostor. Nikdy jsem necítila potřebu dokazovat, že jako žena musím něco překonávat. Prostě jsem pracovala a šla si za svým. A když přišla příležitost založit v Praze zcela novou společnost – doslova na zelené louce – byla jsem v užším výběru spolu se dvěma muži. Nakonec mi akcionáři dali důvěru. Byla jsem vůbec první žena, která v rámci skupiny D.A.S. dostala takovou příležitost. A ti, kterým se to nelíbilo? To byl jejich problém, ne můj. Já jsem šla dál. V tomhle směru mám jasno i dnes. Nezabývám se tím, jestli jsem žena v mužském světě. Zabývám se tím, jak být dobrým lídrem, jak dělat svou práci nejlépe a jak rozvíjet tým a firmu.
Mohlo by vás zajímat: Čínská Ping An králem patentů ve fintech a zdravotnictví
Co byste poradila ženám, které přemýšlejí o kariéře ve vedoucích pozicích, ale mají obavy?
Především – nebát se. Věřit si. A neustále na sobě pracovat. Vzdělávat se, rozvíjet se, být připravena převzít odpovědnost. Protože vedení není o titulu ani o funkcích, ale o postoji. Jste-li lídr, pak víte, že lidé se na vás dívají, očekávají směr, důvěru a pevný rámec. A vy jim to musíte umět nabídnout. Pro mě osobně je důvěra naprostý základ. Já dávám svým lidem velkou volnost a důvěru – a oni ji vracejí zpět. Tím vzniká opravdový vztah. Ale zároveň platí, že pokud se něco nepovede, nechodím kolem horké kaše. Řeknu to jasně, věcně – nepovedlo se. Stát se to může. Ale očekávám, že příště už se to nestane. A tím to uzavřu. Bez výčitek, ale s jasným nastavením. Myslím, že ženy mají v sobě přirozenou empatii, kterou v roli lídrů dokážou výborně využít. Jako matky jsme často citlivější vůči lidským situacím – a to je v práci s lidmi velká výhoda. Každý zaměstnanec má nejen pracovní výkon, ale i svůj osobní život, své radosti i starosti. Pokud jako vedoucí žena dokážete vycítit, kdy kolega potřebuje oporu, kdy si potřebuje promluvit, kdy ocení jen lidský zájem – pak se začíná budovat něco hlubšího. A když pak ten člověk ví, že za ním stojíte, nebude pracovat jen pro výplatu. Bude pracovat pro tým. Pro firmu. Pro společnou věc. To je, myslím, klíč ke spokojenému a fungujícímu týmu. A důvod, proč může být firma dlouhodobě úspěšná. Když lidé cítí důvěru, respekt a férovost
Vedete D.A.S. již 30 let, nenapadlo vás někdy změnit obor a začít působit v jiné oblasti?
Asi bych na to potřebovala víc životů. (úsměv) Ale kdybych jeden navíc měla, vím přesně, čím bych se chtěla zabývat. Lákají mě řemesla, ruční práce – něco tvořit vlastníma rukama, vidět hmatatelný výsledek. Anebo možná prodávat. Ne v tom velkém korporátním slova smyslu, ale opravdu nabízet něco uchopitelného, za čím si stojím a co má smysl. Ještě než jsem se dostala k pojišťovnictví, jsem si k obchodu na chvíli přičichla a ta zkušenost mě bavila. Ať už by to bylo cokoli, jedno bych ale neměnila: kontakt s lidmi. Bez něj si svou práci neumím představit. Lidé mě inspirují, dodávají mi energii a dávají mé práci smysl. Jen se obávám, že po třiceti letech v jednom oboru už by ta profesní změna byla trochu nad moje síly. (úsměv)
Co vás osobně nejvíce motivuje a pomáhá vám překonávat stresová období? Jakým způsobem dokážete vybalancovat soukromý a pracovní život?
Trvalo mi to, ale naučila jsem se jednu zásadní věc: práce se nemá nosit domů. A i když je to pro člověka v řídicí pozici těžké, jde to. Pomohla mi v tom i čtyřletá spolupráce s odborným koučem – a především uvědomění, že základem všeho je rodina. Když je doma pohoda, projeví se to i v práci. A naopak. V posledních letech jsem se konečně naučila i opravdu odpočívat. A u mě má odpočinek jméno: sport. Hraju golf, miluju tenis a čím dál víc mě to táhne do hor. Plánuji projít Stezku Českem a pořádně poznat naši zemi, ať už sama, nebo s přáteli. V přírodě se vždycky zklidním, dobiju energii a dám si myšlenky do pořádku. Už brzy mě čeká i první delší alpský trek a moc se na něj těším. Když jsem doma, ráda si pustím podcast, audioknihu nebo sáhnu po zajímavé literatuře. V poslední době mě také začala oslovovat vážná hudba – dokonce jsem si pořídila předplatné České filharmonie na příští sezónu. Vnímám to jako takové své osobní sny, které si postupně plním. A možná právě to je ta největší motivace – vědět, že život není jen o práci. Že když si člověk umí udělat prostor pro sebe, pro rodinu a pro své radosti, zvládne pak s nadhledem i ty náročnější profesní chvíle.
A na závěr mám jednu osobnější otázku… za těch 30 let v čele D.A.S. jste jistě předala mnoho zkušeností ostatním. Je ale něco, co jste se naopak vy naučila od vašich kolegů a zaměstnanců?
Strašně moc. Upřímně si myslím, že možná i víc, než kolik jsem předala já jim. Mám ráda lidi – a obzvlášť mladé lidi, kterých máme v D.A.S. opravdu hodně. A i když to často neříkám nahlas, pořád se od nich učím. Každý den. Nejvíc asi v technologiích. Já jsem ten typ, co se učil metodou pokus – omyl. Pamatuju si, jak jsme v osmdesátých letech v Rakousku dostali první počítače a s nimi jen instrukci: „Nauč se sám.“ Dnes, když vidím svoje vnoučata, jak naprosto samozřejmě zacházejí s mobilem nebo tabletem, jen se usmívám a obdivuji je. Ale nejde jen o technologie. Každá generace má svůj pohled na svět. A já se snažím tomu pohledu naslouchat – bez předsudků. Protože když nasloucháte, pochopíte. A když pochopíte, můžete společně tvořit něco, co má smysl. Za těch třicet jedna let jsem od svých mladých kolegů získala spoustu inspirace, energie a nových úhlů pohledu. A potichu doufám, že i oni si něco odnášejí ode mě. Když to funguje obousměrně, pak to podle mě dává největší smysl.
Děkuji Vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář