První část rozhovoru je k přečtení ZDE
Po určité období, kdy pojištění cizinců na našem trhu nabízela výhradně jediná pojišťovna, se tento produkt vrátil i do portfolia Slavia pojišťovny. Jaká byla vaše vize při jeho znovuuvedení a jak velkou část vašeho byznysu dnes tento segment tvoří?
Tohle téma u mě doprovází určitý nádech. To, co se v této oblasti stalo, bych nikdy nečekal a rozhodnutí soudu dnes jasně potvrzují, že celá situace byla zcela mimo jakýkoli legální rámec. Šlo o krok, který nás významně poškodil a který byl v rozporu jak s pravidly Evropské unie, tak s principy naší vlastní ústavy. Proto o tom i po čase mluvím s jistou emocí. Po ukončení monopolu jsme věděli, že stojíme znovu na startovní čáře. Přestože jsme měli v pojištění cizinců dlouhou tradici a Slavia pojišťovna byla před samotnou monopolizací tržní dvojkou – bylo nám jasné, že vše začíná úplně od začátku. A dnešní realita to potvrzuje. Proto jsme zcela přepracovali obchodní model. Změnili jsme způsob práce s distribucí, posílili segment studentů, kde máme řadu přímých vazeb, včetně memoranda o spolupráci s Univerzitou Karlovou a velmi důsledně kontrolujeme kvalitu naší smluvní sítě. Jdeme cestou kvality produktu i služeb, nikoli cestou nejnižší ceny – a jsem rád, že se ukazuje, že tato strategie funguje.
Jakou roli sehrála délka samotného monopolu?
Trval dva roky, což je přesně období, na které se standardně vydávají víza. To znamená, že PVZP během těch dvou let získala kontakty prakticky na celý trh a po demonopolizaci měla přirozený náskok, který nelze během několika měsíců dohnat. Přesto jsem rád, že se nám podařilo znovu se prosadit. Podle současných čísel jsme opět pevnou dvojkou na trhu. Nepodbízíme se cenou, držíme kvalitu a nový obchodní model se jednoznačně osvědčil. Na druhou stranu se stále ještě nenacházíme na objemech, které jsme očekávali, ani na hodnotách, které jsme měli před monopolizací. Je to kombinace mnoha faktorů. Věřím ale, že s postupem času, jak bude trh dále rozvolňovat efekty dvouletého monopolu, získáme zpět další část byznysu. Reálně očekávám, že úplná demonopolizace a návrat k plně konkurenčnímu prostředí potrvá ještě zhruba dva roky. Teprve pak trh skutečně znovu získá svou přirozenou strukturu.
Podpojištění zůstává problémem většiny domácností. Jak se podle vás v posledních letech změnil přístup klientů k pojistným limitům a jak k tomuto tématu přistupuje Slavia?
Když se podíváme na pojištění domácností a hlavně nemovitostí, pořád v tom hraje velkou roli český realitní trh a fakt, že většina lidí kupuje nemovitosti na hypotéky. Upřímně – nebýt tohoto efektu, úroveň propojištěnosti by byla ještě nižší. Kdo si kupuje i starší byt nebo dům, musí ho kvůli bance pojistit, a to do systému přináší část růstu. Přesto stále vidíme, že existuje množství nemovitostí, které pojištěné nejsou. Dodnes mě to zaráží. Mám s tím i osobní zkušenost. Když jsem se odstěhoval z Prahy na venkov a mluvil tam se sousedy, řada lidí vůbec nevnímala, že i starší dům představuje největší hodnotu jejich majetku a že náklady na opravy i stavební práce výrazně rostou. Určitou změnu přinesly přírodní katastrofy i období inflace. Vždy když přijde krize nebo velké škody, lidé si více uvědomí, že je potřeba hodnotu majetku chránit. Komunikace se pak zjednoduší. Ale zároveň existuje skupina majitelů domů či bytů, která pojištění odmítá i nadále – tam změnu neočekávám. U těch, kteří pojištění mají, ale vidíme posun.
Mohlo by vás zajímat: ČKP: Povinné ručení má v Česku téměř 9,8 milionu vozidel
Lépe zkrátka chápou, že je potřeba hlídat si správnou pojistnou částku...
Ano, mediální prostor byl plný informací o růstu cen nemovitostí a lidé reagovali – řada z nich už dříve pojistky upravila. Jenže teď, kdy se celková inflace uklidnila, může motivace klesnout, přestože ceny nemovitostí, oprav a práce rostou dál – často rychleji než běžná inflace. I když se ustálila na dvou až třech procentech, náklady na stavební práce, materiál i služby rostou dál. Řemeslo má dnes opět „zlaté dno“ a nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak. A ani umělá inteligence nenahradí člověka při stavbě domu – to zkrátka vždy bude lidská práce.
Pro nás jako pojišťovnu je teď zásadní vysvětlovat lidem, že podpojištění nezmizí jen proto, že se inflace snížila. Proto jsme připravili nové nástroje: už teď klientům ukazujeme některé indikace hodnoty, a v průběhu roku jim budeme přímo zobrazovat i tržní ceny, aby viděli reálný vývoj. Je samozřejmě smutné, že povědomí o riziku často vzroste až po velké živelní události. Letos jsme naštěstí nic takového nezažili, ale zároveň je vidět, že lidé rychle zapomínají a vracejí se ke starým zvyklostem. Myslím si, že složitější období máme před sebou, protože ceny oprav i stavebních prací budou dál růst. A právě proto musíme v této oblasti pokračovat v komunikaci a nabídnout klientům nástroje, které jim pomohou hodnotu majetku chránit. Jsme na to připraveni.
Cítíte dnes spíše tlak na digitalizaci a rychlost, nebo na budování partnerského přístupu? A to i ve vztahu k makléřům a zprostředkovatelům…
Obě oblasti jdou ruku v ruce. Ve Slavii neustále zdůrazňuji, že digitalizace má být nástrojem – nikoli cílem. Tím je vždy kvalitně obsloužit klienta. A proto je pro nás klíčové zachovat možnost volby. Digitální prostředí nabízí efektivitu a rychlost, ale stejně důležitá je pro nás osobní rovina. I proto neplánujeme omezovat síť poboček. Rozšiřujeme ji, protože pobočky mají povinnost poskytovat plnou podporu každému klientovi, který přijde osobně. Stejný přístup očekávám i od makléřů a zprostředkovatelů. Zároveň však také roste význam digitální výměny dat. Už dnes s partnery řešíme nejen sdílení informací u retailových pojistek, ale i komplexnější datovou spolupráci u flotil. Digitalizace nám v tom výrazně pomáhá.
Regulace a různorodá byrokracie představují pro menší pojišťovny citlivé téma. Jak náročné je udržet krok s požadavky České národní banky, EIOPA nebo dalších dohledových a regulatorních orgánů?
Tempo zavádění nových regulatorních požadavků neustále roste. Stačí se podívat na to, co vše jsme museli v posledních letech implementovat – Solvency II, GDPR, změny v distribuci, DORA, IRRD – a už dnes se mluví o revizi Solvency II nebo o IFRS 17. Právě u tohoto účetního standardu se chci zastavil. Je totiž škoda, že často dopadá na menší české pojišťovny mnohem silněji než na samostatné pojišťovny v řadě zemí na západ od našich hranic, tj. ve vyspělých zemích. Vyžaduje to od nás výrazné náklady a investice, které musíme vynakládat jen proto, abychom splnili regulatorní očekávání. Regulace je stále náročnější a tlak na finanční instituce se zvyšuje.
Mohlo by vás zajímat: Pavel Wiesner: Třicetiletá historie ČPP je příběhem kontinuálního růstu
Tohoto problému se týká i k EU velmi kritická Draghiho zpráva. Jak ji vnímáte?
Ano, zpráva Maria Draghiho pro mě osobně představovala určitou naději. Tento dokument jako celek se sice primárně netýká pojišťovnictví, ale upozorňuje na to, proč je Evropa méně konkurenceschopná. Součástí jsou i kapitálové požadavky pro finanční instituce – že prostředky, které musíme držet jako solventnostní rezervy, by za jiných podmínek mohly proudit do ekonomiky a podpořit podnikání. Draghi také upozorňuje, že tento stav vede k tomu, že v Evropě je mnohem více oblastí financováno přes banky. To přináší potíže startupům a technologickým firmám, protože dostupné zdroje jsou „zamčené“ ve finančních institucích. A podobně se zpráva vyjadřuje i k regulatorním nárokům. I tam se objevují první náznaky toho, že by se některé požadavky mohly zmírnit. Doufám, že se to podaří.
Stále si myslím, že pestrá nabídka pojišťoven je pro klienta důležitá a chrání ho před řadou problémů. Stačí se podívat na vývoj ceny povinného ručení – trh dokázal v konkurenčním prostředí držet ceny dlouhodobě nízko, a to navzdory obrovskému růstu nákladů, inflaci a mzdám. Bohužel častým směřováním regulatorních kroků je představa, že klienta ochráníme tím, že mu dáme více dokumentů k podpisu a procesy ještě zpřísníme. Tomuto přístupu nevěřím. Naštěstí se objevují první signály změny – a některé přicházejí přímo ze strany EIOPA a dalších odpovědných institucí. Doufám, že určité praktické zjednodušení regulatorních požadavků ještě zažiji ve svém produktivním věku dříve, než odejdu do penze (úsměv).
Děkuji Vám za rozhovor.
Ve třetí části rozhovoru hovoříme s Karlem Waisserem o systémových rizicích české ekonomiky, realitě autonomních vozidel, o rostoucí sofistikovanosti pojistných podvodů i o tom, jak se mění spolupráce se zajistiteli.
Komentáře
Přidat komentář