Pojištění pro případ zemětřesení jako eventuální povinnost?

Ve zprávě o „zavedení kompetence Spolku (tj. švýcarské federace) v oblasti financování nápravy škod na budovách při zemětřesení“ je prezentován konkrétní návrh na státem organizované pojistné krytí, který má být následně podroben kritickému posouzení. Toto krytí lze charakterizovat následovně:

• celková pojistná plnění z titulu škod způsobených zemětřesením jsou limitována částkou 22 mld. CHF. Tato krajní hodnota je založena na ocenění předpokládaných škod, které by mohly ve Švýcarsku nastat při zemětřesení s dobou opakování 500 let,
• dávka[1] k financování tohoto maximálního plnění by v případě škodné události byla uplatňována ex-post a činila by zhruba 0,7 % z pojistné částky u nemovitostí v soukromém vlastnictví,
• jelikož se v pojistné částce neodráží riziko zemětřesení, tak ex-post vybíraná dávka není citlivá na riziko. V soukromém pojištění se při stanovení pojistného bere v úvahu nejen pojistná částka, ale zejména také pravděpodobnost vzniku škody a rozdělení výše škody,
• ex-post dávka je obstarávána kompletně od soukromých vlastníků nemovitostí (nikoli od poskytovatelů cizího kapitálu),
• do uvažovaného krytí mají být zahrnuty jak škody způsobené přímo zemětřesením, tak bezprostřední následné škody způsobené požárem nebo záplavou,
• dále mají být definovány oblasti aplikace tohoto dodatečného financování, časové hledisko při vzniku více škodných událostí a spoluúčast vlastníků nemovitostí,
• úvahy o organizaci takového dodatečného financování jsou ve sdělení zmíněny jen stručně v úvodních formulacích,
• sdělení vychází z toho, že ex-post vyžadované dávky mohou být kompletně použity k financování škod (ovšem bez rizika delkredere – výpadku úhrady),
• vznikající transakční náklady – například v kontextu přípravy a provozování funkčního škodního managementu – nejsou brány v úvahu,

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Volby 2025 a co na to finsektor?

K této charakteristice prof. Schmeiser dodává, že právě poslední bod je ve studii důkladně posuzován.  Nezohlednění transakčních nákladů může znamenat, že:

1. takové náklady ve významné míře neexistují, nebo
2. se implicitně vychází z toho, že tyto náklady by měly hrazeny někým jiným.

Předpoklad ad a) není udržitelný, pokud se vezme v úvahu, že transakční náklady na konkurenčním trhu soukromého majetkového pojištění představují okolo 30 % pojistného. Také předpoklad ad b) je třeba prý podle prof. Schmeisera posuzovat velmi kriticky, neboť takové náklady nesmí být přiděleny daňovým poplatníkům a obzvláště pak těm osobám, které nevlastní nemovitost.

Na závěr je třeba upozornit, že výše uvedená charakteristika návrhu na povinné pojištění je prezentována plně dle sledované studie. Pokud některé teze či formulace nejsou úplně jasné, je třeba doporučit prostudování kompletního znění studie. Částečně mohou k lepšímu pochopení záměru švýcarské federace (vlády) posloužit následující stanoviska prof. Schmeisera:

• dávka je podobná dani. Neslouží ale ani k sociálnímu vyrovnání, ani nevyužívá globální diversifikační možnosti pojišťovacího řešení,
• návrh na pojištění pro případ zemětřesení jako eventuální povinnost předpokládá dávku v případě škodné události. Tím pádem zesiluje krizi a zostřuje již tak napjatou situaci při takovém škodním scénáři,
• vymáhání finančních prostředků, stejně jako praktická realizace škodního managementu jsou pochybné. Neexistuje pro to ani potřebný personál, ani není naznačeno, jak by měla být vybudována a financována nezbytná infrastruktura,
• pojistná událost „škoda způsobená zemětřesením“ není ve zmíněném návrhu objektivizována a tím je vystavena možným politickým úvahám či tlakům. Tato nedostatečná právní jistota určitě snižuje společenskou důvěru v dané řešení.

[1] Jelikož se nejedná o pravé pojišťovací řešení, tak se v kontextu spolkového návrhu nepoužívá pojem „pojistné“.