Žijeme v éře paradoxů, kdy téměř 80 % Čechů věří, že jejich majetek chrání adekvátní pojistná ochrana, zatímco realita odhaluje znepokojivou pravdu – podle údajů České asociace pojišťoven sedm z deseti rodinných domů je podpojištěno a pojistné smlouvy pokrývají v průměru pouhých 60 % skutečné hodnoty nemovitosti. Tento nesoulad může působit abstraktně, dokud nepřijde první skutečná katastrofa, která v celé nahotě odkryje krutou realitu: peníze z pojistky prostě nestačí, a to jen proto, že smlouvy zůstávají desítky let beze změny… jako zamrzlé v časech levnějších cen a jednodušších standardů.
Podpojištění nevzniká ze dne na den, ale vyvíjí se pomalu a zákeřně z pohodlného přesvědčení o aktuálnosti smlouvy, z neochoty platit vyšší pojistné, z nedostatku informací nebo z prostého přehlížení inflace. Automatická indexace, pokud vůbec existuje, nedokáže držet krok s reálným růstem nákladů na stavební materiály, energii a práci, takže hodnota rodinného domu pořízeného v roce 2005 za tři miliony může být dnes klidně čtyřnásobná. Moderní stavební normy, ekologické materiály a současné energetické standardy navíc znamenají podstatně vyšší náklady na obnovu než v minulosti
Mohlo by vás zajímat: ČAP: Náklady na pojistná plnění v prvním pololetí meziročně vzrostly o 7,5 %
Skryté podpojištění se dnes také čím dál častěji střetává s nemilosrdnou realitou klimatických změn, které se projevují v ničivých a často nepředvídatelných živelních katastrofách. Dramatičnost situace umocňují další údaje ČAP: povodňové škody se za jediný rok zvýšily z půl miliardy v roce 2023 na loňských 20 miliard korun. Požáry přinášejí podobně alarmující bilanci. V prvním půlroce 2025 pojišťovny zaznamenaly přibližně 2 900 pojistných událostí spojených s ohněm, což představuje meziroční nárůst o 15 procent, zatímco celkový objem škod vyskočil na 2,9 miliardy korun, tedy o závratných 147 procent více než ve stejném období předchozího roku.
Přitom i zdánlivě běžnější, každodenní rizika dokáží systém výrazně zatížit a destabilizovat. Dlouhodobý trend potvrzuje trvalý růst počtu i objemu škod z takzvaných ostatních rizik – úniků vody, krádeží, vandalismu či poškození strojů, zařízení a elektrických systémů. Zatímco v prvním čtvrtletí roku 2018 bylo zaznamenáno přibližně 36 tisíc takových pojistných událostí, ve stejném období roku 2025 jejich počet vzrostl na zhruba 49 tisíc, přičemž finanční dopad se za sedm let zvýšil o 118 procent – z přibližně 790 milionů korun na více než 1,7 miliardy korun.
V tomto kontextu přibývají otázky, zda některá dřivé pojistitelná území už nejsou za hranou pojistitelnosti a zda kvůli těmto nevyzpytatelným událostem nebude zapotřebí provést legislativní změny a rozšířit spektrum povinných pojištění. Povodňové mapy dnes jasně vymezují rizikové zóny. V těch nejohroženějších však může být pojištění proti povodni zcela nedostupné – což život a rozvoj společnosti v blízkosti vodních toků značně komplikuje. Přitom člověk do blízkosti říčních toků patří odnepaměti, vždyť s trochou nadsázky lze říci, že voda znamená život. Kromě změny legislativy může být možným řešením této situace dobře nastavená prevence, moderní protipovodňová opatření, smysluplné stavební úpravy nebo koordinovaný tlak na státní správu a investice do infrastruktury. Do budoucna bude pravděpodobně nezbytné i zavedení katastrofických poolů, v nichž by se o největší rizika spravedlivě dělily nejen pojišťovny mezi sebou, ale i pojišťovny se státem, který by tak převzal část odpovědnosti za ochranu občanů před nepředvídatelnými živly.
Vedle těchto viditelných hrozeb však existuje jedno „tiché“ riziko, o němž se v České republice mluví překvapivě málo, a to přesto, že jsme nedávno okusili, co všechno dokáže způsobit a jaké může mít devastující dopady… jde o riziko blackoutu. Dlouhodobý výpadek elektřiny během několika hodin ochromí zásobování potravinami, vodou a palivem, zdravotnictví, komunikační sítě i banky a pojišťovny. Bez elektřiny by nebylo možné likvidovat škody, přistupovat k důležitým datům, komunikovat s klienty ani zpracovávat platby. Příčiny takového výpadku mohou být různorodé – od technického selhání přetížené sítě přes sofistikovaný kybernetický útok až po extrémní počasí poškozující kritickou infrastrukturu. Zatímco země jako Švédsko, Německo nebo Rakousko se na tento scénář intenzivně připravují, vytvářejí záložní systémy a testují krizové protokoly, u nás zatím převažují pouze teoretické diskuse. Přitom právě teď je čas plánovat – až k opravdovému blackoutu dojde, bude pozdě.
V neposlední řadě je třeba zmínit, že na globální dramatickou situaci reagují pochopitelně i zajišťovny, které představují poslední pojistku celého systému. Rozsáhlé přírodní katastrofy – ať už drastické kalifornské požáry z ledna, čím dál silnější atlantské hurikány či sopečné erupce a zemětřesení na hranici tektonických desek – dostávají velké zajišťovací společnosti pod enormní tlak. Swiss Re, Munich Re, Hannover Re či Lloyd's of London nemají na výběr a zpřísňují podmínky, razantně zvyšují ceny a upravují krytí, což se odráží na bilancích pojišťoven a na jejich vlastním vrubu. Tento celosvětový tlak se nevyhnutelně přenáší i na české pojišťovny a následně na koncové klienty v podobě vyššího pojistného, zvýšených spoluúčastí a přísnějších podmínek krytí.
Mohlo by vás zajímat: Odešla velká dáma českého pojišťovnictví Ivana Ferová
Pojišťovací makléř jako partner … od prevence po likvidaci
Budoucí odolnost pojišťovnictví nebude záviset jen na finančních rezervách, síle kapitálu, moderních technologiích a regulacích, ale především na profesionálech, kteří stojí v první linii celého systému – pojišťovacích makléřích a zprostředkovatelích. Jejich role se rychle proměňuje. Z prodejců pojistných produktů se stávají průvodci v dobách nejistoty, stratégové osobní i firemní bezpečnosti, důvěryhodní poradci v labyrintu rizik. Jejich úkolem bude upozorňovat na nebezpečí, která mohou potenciálně nastat, udržovat pojistné smlouvy aktuální, nastavovat krytí realisticky podle měnících se podmínek a trpělivě vysvětlovat často nepopulární důsledky podpojištění a dalších hrozeb, které mohou mít v budoucnu zásadní dopad na majetek či životy. V případě katastrofy pak musí stát pevně po boku klienta od prvního, často emotivního telefonátu až po poslední korunu vyplaceného pojistného plnění. Pomocnou ruku jim podává technologie – zejména pak nástroje umělé inteligence – které kupříkladu dokážou automaticky identifikovat podpojištěné smlouvy, upozornit na cenové výkyvy stavebních materiálů v reálném čase či predikovat nárůst rizik na základě analýzy velkých dat. V této nové éře už pojišťovací makléř není jen pouhým prostředníkem transakcí. Je partnerem, který pomáhá udržet systém funkční, důvěryhodný a odolný.
Realistická vize příštích let by měla počítat s tím, že pojistné částky se budou automaticky aktualizovat podle tržních dat a prevence se stane samozřejmou součástí všech pojistných procesů i samotných produktů. Stát, pojišťovny, makléři a další účastníci trhu by měli fungovat jako propojený ekosystém, který operativně sdílí data, systematicky investuje do prevence a je připraven chránit nejen soukromý majetek občanů, ale i funkčnost celé společnosti. Pokud má české pojišťovnictví v těchto turbulentních časech obstát a udržet si důvěru veřejnosti, musí se zásadně proměnit z pasivního plátce pojistného plnění v aktivního a komplexního partnera. Pojistná smlouva už nemůže být statický dokument podepsaný jednou za několik let, ale musí se stát živým nástrojem, který se dynamicky vyvíjí spolu s měnící se realitou, inflací, klimatem i technologiemi. Bez tohoto koncepčního posunu hrozí nejen postupné finanční oslabení celého systému, ale především ztráta důvěry široké veřejnosti, která je pro fungování pojišťovnictví naprosto klíčová.
Mohlo by vás zajímat: ČAP: Požáry v Česku způsobily škody za téměř 3 miliardy
V době, kdy se „stoletá voda“ může opakovat každých pár let, kybernetické útoky ohrožují kritickou infrastrukturu a blackout už není jen teorie, platí více než kdy jindy jednoduché pravidlo: šedesát procent pojistného krytí nestačí na obnovu po katastrofě. A právě zkušený, zodpovědný a vzdělaný makléř může být tím, kdo rozhodne o tom, zda se rodina či firma dokáže rychle postavit na nohy, nebo zda se propadne do dlouhodobých finančních potíží.
Ivan Špirakus
Předseda Asociace českých pojišťovacích makléřů
Generální ředitel společnosti INSIA
Komentáře
Přidat komentář