Od chvíle, kdy spatřil Green Deal světlo světa, jsme nepřetržitě zásobováni frázemi o nutnosti jeho realizace, jaké všechny benefity nám z toho poplynou a že se díky tomu stane EU globálním hospodářským lídrem. Jenomže každá legrace něco stojí, a tak se logicky objevují také otázky nákladů celého tohoto rozsáhlého programu. Na ty však z Bruselu odpovědi nepřicházejí. Takže je nemůžeme porovnat třeba s tím, co by nás stála postupná modernizace ekonomiky založená na vyváženém mixu regulovatelných a obnovitelných zdrojů.
Mohlo by vás zajímat: V Německu výrazně vzrostly v roce 2024 povodňové škody
Na druhou stranu však absence jakýkoliv kvantifikovatelných podkladů a odhadů posouvá do roviny nepodložených hypotéz i argumentaci odpůrců o ekonomické nevýhodnosti Green Dealu. Jde tedy o záležitost, u které nelze s určitostí říci, zda bude přínosná nebo právě naopak. Což by ovšem měl být pádný důvod pro to nepouštět se do Green Dealu bezhlavě, ale naopak zvažovat každý krok, po jeho případné realizaci pečlivě analyzovat dopady a teprve na základě toho učinit krok další. Což je ale přesně to, co se neděje. Místo toho připomíná realizace Green Dealu ruskou ruletu…
Existuje zkrátka až příliš pochybností na to, abychom se do Green Dealu pouštěli bezhlavě a čekali, jak to dopadne. Jenomže přesně to se děje. Místo volení postupných kroků, se „zelená transformace“ naplánovala na celá desetiletí, přičemž vychází z předpokladů, o kterých v současné době nikdo netuší, nakolik jsou reálné. Jeho realizaci tak brání nutnost vyřešit celou řadu technických problémů, vyvinout nespočet technických inovací a učinit mnoho objevů. A to prostě naplánovat nelze. EU tak připomíná člověka, který vyskočí bez padáku z letadla a doufá, že se naučí lítat dřív, než dopadne na zem.
Přestože nikdo zatím nespočítal, kolik budou tyto záležitosti stát, je zřejmé, že to bude pořádný ranec peněz. Kde je vzít? Zatím fungují „rotačky na peníze“, jenomže nikdo neví, jak dlouho se budou ještě točit. Jsou totiž poháněny sliby, že takto nasekané dluhy budou někdy splaceny. Postupně však docházejí ti, kteří jsou jim ochotni věřit. Boom „udržitelných“ investic skončil, aniž začal a hledá se ten, u koho tento Černý Petr skončí. A tak se v Evropské komisi zrodil nápad, že by to mohli zaplatit občané ze svých úspor. Jinak řečeno by ten Černý Petr zůstal jim.
„Zelená transformace“ je tak druhým případem v historii lidstva, kdy byl „pokrok“ předem naplánován. Před nimi se o totéž pokoušel bolševik, který plánoval vybudování komunistické společnosti do 60. let minulého století. Jak to dopadlo, všichni víme. Se „zelenou transformací“ to skončí stejně, což ostatně dokládá pohled na to, jak moc se rozchází realita s plánem už na samém jejím počátku.
Mohlo by vás zajímat: Deloitte: Evropské fúze a akvizice poklesly téměř o 20 %
Nabízí se logická otázka – nebylo by nejlepší Green Deal zrušit? A lze to vůbec? Jednoduché otázky a stejně jednoduché jsou i odpovědi – samozřejmě, že by to bylo nejlepší a samozřejmě, že to udělat lze. Ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Green Deal totiž není jeden kompaktní předpis, který lze škrtnutím pera poslat na smetiště dějin. Jde o složitý komplex více než dvou stovek navzájem provázaných směrnic a nařízení, které mají navíc dopady i do řady dalších zdánlivě nesouvisejících regulací. A není úplně jednoduché jej i pouze „změkčit“.
Ono totiž zrušení nějakého ustanovení ještě neznamená, že jeho obsah nebude vyžadován z nějakého jiného titulu. Příkladem je třeba „uvolnění“ pravidel pro vykazování podle normy ESG. Podle něj by měly být této povinnosti zbaveny firmy do určitého počtu zaměstnanců nebo výše obratu. Jenomže jde o úlevu pouze teoretickou, protože ve skutečnosti se na ně budou vztahovat všechny povinnosti i nadále. Budou to po nich totiž vyžadovat banky, které povinností plynoucích z ESG zbaveny nebyly a které tak budou muset lustrovat i svoje zákazníky, aby si ESG report „nezkazily“. A protože se dnes žádná firma bez bankovních služeb neobejde, bude muset řešit i ESG. Jediný rozdíl bude ten, že už to formálně nebude regulatorní povinnost, ale požadavek banky.
Mohlo by vás zajímat: Jan Křehlík: Naše vize? Silná ČPP, která bude nablízku klientům i partnerům
Zrušení Green Dealu tak lze přirovnat k něčemu podobnému, jako byl třeba přechod od plánovaného hospodářství k tržní ekonomice po roce 1989. Nebylo to přes noc, nebylo to jednoduché a přinášelo to otřesy.
Ale rozhodně se to vyplatilo…
Komentáře
Přidat komentář