Analytici totiž udělali to, po čem už dlouhé roky volá řada kritiků bezhlavého přechodu na elektromobilitu. Tedy, že do objemu emisí produkovaných elektromobily zahrnuly také celý jejich „životní cyklus“ a ne jenom provoz po komunikacích. Nepřekvapivě jim vyšlo, že v tom případě se nejedná ani zdaleka o tak bezemisní druh dopravy, jak nám různí klimatičtí aktivisté a s nimi i unijní politici neustále tvrdí.
Zmiňovaná zpráva dochází k závěru, že při započítání celého „životního cyklu“ je celková emisní zátěž elektromobilů zhruba o 41 % nižší než v automobilů se spalovacími motory. Analytici k tomu došli započtením emisí CO2 souvisejících s těžbou surovin, výrobou jednotlivých komponent a celého elektromobilu, dále pak emisí produkovaných při získávání elektrické energie spotřebované při jeho výrobě a provozu a pak také samozřejmě emise související s recyklací. Zjednodušeně řečeno, současné hodnocení emisní zátěže elektromobilu vycházelo chybně pouze z jejich měření „u výfuku“. A vzhledem k tomu, že elektromobil žádný výfuk nemá, není divu, že se tvářil jako „bezemisní“.
Mohlo by vás zajímat: Petr Eliáš: Po požáru mohou překvapit náklady na demolici a likvidaci odpadu
Nejspíš někdo namítne, že i o 41 % emisí CO2 méně je v případě elektromobilů pořád výrazně čistší provoz v porovnání s vozidly se spalovacím motorem. To je samozřejmě pravda. Potíž je však v tom, že všechny „dekarbonizační“ plány EU počítaly při plánování klimatických cílů s emisemi nulovými. Pokud se nyní ukazuje, že to byl předpoklad chybný (a nechme pro tuto chvíli stranou zda šlo o šlendrián nebo úmysl), tak se ze všech těchto plánů stávají cáry papíru. Již teď je totiž jisté, že stanovené „emisní cíle“, které byly nedávno ještě po stachanovsku zpřísněny, jsou nedosažitelné.
Není to přitom jediný případ, kdy panují pochybnosti o tom, zda byly při jejich stanovování důsledně zvažovány opravdu všechny okolnosti, nebo zda zvítězila ideologie. Jak je to například se započítáváním emisí nutných pro výrobu a likvidaci fotovoltaických panelů? Jsou zahrnuty v odpovídající výši, nebo jsou podobně jako v případě elektromobilů ignorovány? Analogicky bychom se mohli ptám na totéž ve vztahu k větrným elektrárnám. A podobných dotazů bychom mohli položit ještě celou řadu.
Mohlo by vás zajímat: Garanční systém má spravovat nový fond pro řešení krize pojišťoven
Zkrátka splaskla další „zelená“ bublina. Poté se před nedávnem ukázalo, že katastrofické klimatické scénáře jsou mírně řečeno nereálné, nyní splaskla ta o „bezemisnosti“ elektromobility. A další budou podle mne následovat.
Potíž je však v tom, že mezitím na základě nereálných nebo možná přímo i vylhaných studií naordinovala EU svému hospodářství drastickou „zelenou“ kůru jejímž zatím nejviditelnějším výsledkem je její postupná ztráta konkurenceschopnosti na světových trzích. Reflexi však nečekejme. Právě naopak – bude třeba přidat. Řítíme se zkrátka do zdi a místo, abychom šlapali usilovně na brzdu a snažili se zabránit katastrofě, tak ještě přidáváme plyn.
Tohle zkrátka nemůže skončit dobře…
Komentáře
Přidat komentář