Jejich závěry pak slouží jako „vědecký“ podklad pro potvrzení oprávněnosti a nezbytnosti tzv. „zelené politiky“. Vychází se přitom z jednoduchého postulátu, který lze naformulovat zhruba takto: „pokud je viníkem klimatické změny člověk, může ji také zastavit tím, že upraví své chování“. Za bezprostřední příčinu klimatických změn je pak označováno posilování skleníkového efektu vlivem stoupajícího podílu skleníkových plynů v atmosféře, takže je onou „úpravou chování“ myšleno logicky všechno, co by jejich emise omezilo.
Jedním z těchto plynů je CO2, a tak má být upuštěno od spalování fosilních paliv jako surovin pro výrobu energie a ta má tak být napříště získávána výhradně z tzv. „obnovitelných“ zdrojů. Přičemž se jaksi zapomíná na to, že jde zároveň o zdroje občasné. Za dalšího „škůdce“ pak byl prohlášen metan, jehož velkým producentem je například hovězí dobytek. Čímž se zdůvodňuje nutnost omezit spotřeba masa.
Mohlo by vás zajímat: František Stach: Pojišťovací makléř musí být partnerem klienta
Celé toto úsilí by samozřejmě utrpělo vážnou ránu, pokud by se ukázalo, že je člověk ze zapříčinění klimatické změny obviňován neprávem a že je způsobena něčím, co lidé prostě ovlivnit nedokážou. To by totiž zamávalo se samotnými základy „zelené politiky“ tak, že by se zřítila jako domeček z karet a těm, kteří do ní nainvestovali značné prostředky ve víře, jak si na ni budou mastit kapsu, by zůstaly jen oči pro pláč. Proto je věnováno tak obrovské úsilí tomu, aby k něčemu takovému nedošlo a „vina“ člověka byla potvrzena. Přímý důkaz pro to však neexistuje, a tak se pokoušejí zastánci antropogenní teorie vyvrátit teorie alternativní. Dokazují tedy „vinu“ člověka způsobem, který lze shrnout slovy: „viníkem klimatické změny musí být člověk, protože se nepodařilo najít viníka jiného“.
Nechme pro tuto chvíli stranou skutečnost, že řada těchto „kontrastudií“ je zpracována metodou „výsledek je předem znám“ a zamysleme se nad tím, co nám vlastně opravdu říkají. I kdyby totiž byly zpracovány odpovědně a opravdu tedy prokázaly to, že ten či onen jev příčinou klimatické změny není, pro prokázání „viny“ člověka je to nedostačující. Jediný závěr, který z toho totiž můžeme udělat, je, že to či ono ji nezpůsobuje. To však automaticky neznamená, že za ni může člověk. To je totiž totéž, jako označit za pachatele nějakého trestného činu podezřelého, který zbyl jako jediný poté, co se prokázalo alibi ostatních. I jeho vinu je totiž třeba prokázat. Pokud se to nepodaří, tak to neznamená nic jiného, že pachatelem musí být někdo další, o kom zatím vyšetřovatelé neuvažovali. A koho třeba ani nikdy neobjeví.
Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká byla úspěšnost odborných zkoušek za 2Q 2026?
S hledáním „viníka“ klimatické změny je to úplně stejné. To, že se podaří vyvrátit „neantropogenní“ teorie o jejích příčinách nám totiž neříká nic jiného, než že tyto teorie klimatickou změnu nevysvětlují. Automaticky to však neznamená, že jejím „viníkem“ je člověk. A dokud nebude existovat důkaz, který by to potvrzoval, je třeba jej nejen hledat, ale zároveň se porozhlédnout i po „vinících“ jiných.
Nebo ještě lépe se vykašlat na hledání a klimatické změně se jednoduše přizpůsobit…
Komentáře
Přidat komentář