Otázky důchodového zabezpečení jsou sice stále ještě v naší pravomoci, takže by nám do toho bruselští úředníci mluvit neměli. Oni však tak trochu zneužili ustanovení smluv o EU umožňující jim dohlížet na „udržitelnost“ důchodových systémů. Takže poslali vládě Andreje Babiše výše zmiňovaný vzkaz. K němu se přidali i její kritici, podle kterých je vrácení penzijního věku na 65 let nezodpovědné, protože v našem penzijním systému založeném na průběžném financování bude v budoucnu ubývat těch, kteří do něj přispívají (tedy lidí v produktivním věku), a naopak přibývat těch, kteří z něj čerpají (tedy penzistů). Vláda na to odpovídá jen velmi mlhavě, z čehož lze usuzovat, že o budoucnosti financování penzí nejspíš nějak zásadně jasno nemá.
Mohlo by vás zajímat: Jakub Volný: Požární bezpečnost musí odpovídat reálnému provozu
Což však na druhou stranu neznamená, že jsou bruselské námitky relevantní. Vycházejí totiž jenom z jednoho jediného pohledu, kterým je ten demografický. Přitom však zcela pomíjí faktory jiné, z nichž je třeba na prvním místě jmenovat růst produktivity práce. Jeho důsledkem bude totiž to, že na vytvoření stejné hodnoty bude zapotřebí vynaložit mnohem méně „práce“. Přeneseně řečeno tak bude časem na vytvoření produkce dostatečné pro uživení celé společnosti potřeba čím dál méně lidí.
Dostatečnost či naopak nedostatečnost financí pro budoucí financování důchodového systému tak budou určovat minimálně dva faktory působící proti sobě – demografie a produktivita práce. Ten první jej bude destabilizovat, ten druhý naopak konsolidovat. V analýzách jeho budoucího stavu je však počítáno pouze s působením prvního z nich. Z čehož logicky plyne, že nám poskytují výstupy falešně upozorňující na jeho budoucí destabilizaci z důvodu nepostačujícího objem prostředků v něm. Ty pak slouží jako argument dokládající nutnost navýšení věku odchodu do penze, aby se tím zvýšil počet těch, kteří do důchodového systému přispívají a ubylo těch, kteří z něj čerpají. Pokud tedy takto argumentuje Brusel, tak nejenom, že se tím ocitá na hraně unijních pravidel, ale navíc vychází ze závěrů, o jejíž relevantnosti lze právem pochybovat.
Mohlo by vás zajímat: Za pád Morandiho mostu padly v Itálii vysoké tresty
Znamená však fakt, že analýzy ignorují růst produktivity práce, automaticky také to, že nebude nutné věk odchodu do důchodu zvyšovat vůbec? Odpověď na to neznáme. Nemáme totiž k dispozici studie, které by tento faktor zahrnovaly. A bez toho nelze na výše položenou otázku nalézt odpověď. Ta může přitom být v podstatě jakákoliv. Buď se ukáže, že i přes růst produktivity bude nutné penzijní věk zvyšovat. Nebo se dozvíme, že penzijní věk můžeme zachovat na stávající úrovni a nelze dokonce vyloučit ani to, že růst produktivity práce bude takový, že by umožnil penzijní věk dokonce snížit.
Že bude v budoucnu nejspíš na práci zapotřebí čím dál méně lidí, naznačují ostatně i úvahy a pokusy zkracovat pracovní týden. Třeba na čtyřdenní. Což by ovšem nebylo možné bez toho, aby odpovídajícím způsobem (tedy zhruba o pětinu) nevzrostla produktivita práce. Prostor pro zkracování doby, po kterou se člověk věnuje práci by tu tedy byl. Jenom se s ním zachází tak nějak podivně, kdy se přidává lidem volno ve věku, kdy jsou ještě plni sil mentálních i fyzických, aby pak pracovali do věku, kdy už tolik sil nemají a ani to zdravíčko neslouží jako dřív.
No není to na hlavu?
Komentáře
Přidat komentář