Tato směrnice byla vůbec prvním právním aktem, který byl v roce 2025 zveřejněn v Úředním věstníku EU. Její předmět (a oblast působnosti) je vymezen v jejím čl. 1 odst. 1 takto:
„Tato směrnice stanoví pravidla a postupy týkající se ozdravných postupů a řešení krize těchto subjektů: a) pojišťoven a zajišťoven, jež jsou usazeny v Unii a které spadají do oblasti působnosti článku 2 směrnice 2009/138/ES; b) mateřských pojišťoven a zajišťoven usazených v Unii; c) pojišťovacích holdingových společností a smíšených finančních holdingových společností usazených v Unii; d) mateřských pojišťovacích holdingových společností v členském státě a mateřských smíšených finančních holdingových společností v členském státě; e) mateřských pojišťovacích holdingových společností v Unii a mateřských smíšených finančních holdingových společností v Unii; f) poboček pojišťoven a zajišťoven, jež jsou usazeny v třetí zemi a jež splňují podmínky uvedené v článcích 75 až 80. Tato směrnice rovněž stanoví pravidla a postupy týkající se poskytovatelů základních služeb, pokud příslušná pojišťovna nebo zajišťovna vstoupí do režimu řešení krize.“.
Mohlo by vás zajímat: TOP 30 pojišťovacích makléřů za rok 2024 v Česku dle oPojištění.cz
K tomu je třeba dodat, že členské státy musí do 29. ledna 2027 přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1 až 91, 96 a 97 této směrnice. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Tyto předpisy použijí od 30. ledna 2027.
Požadavky, vyplývající pro pojišťovací sektor z nové IRRD, byly dohodnuty zákonodárci EU (tj. Radou EU a Evropským parlamentem). Konzultace realizované EIOPA mají vyjasnit podrobnosti ohledně toho, jak by měly být stanovené požadavky implementovány pojišťovacími podniky a orgány příslušnými k řešení krize (resolution authorities). Pojišťovací průmysl vyjádřil již dříve obavy, týkající se potenciálně disproporčních požadavků sledované směrnice. Návrhy obsažené v konzultacích EIOPA rozšiřují, spíše, než řeší, tyto obavy, a to zvláště v níže uvedených oblastech:
- provozní zatížení a zatížení při podávání zpráv: Riziko návrhů spočívá v tom, že vedou k extenzivním přímým a nepřímým požadavkům na podniky a zvyšují administrativní zatížení sektoru. EIOPA by měla výslovně posílit vzhledem k širším záměrům Evropské komise týkajícím se zjednodušení regulace význam proporcionality při aplikaci těchto standardů,
- normativní a detailní požadavky: Požadavky týkající se toho, jak by měly být informace prezentovány, by neměly být příliš normativní (resp. nařizující), jelikož velikost, potřeby a přístupy podniků jsou rozdílné,
- široká působnost: Velmi málo aktivit pojistitelů bude vyloučeno z působnosti potenciálních zásadních funkcí, což překračuje mandát poskytnutý v IRRD,
- časová souvislost: s ohledem na skutečnost, že časové omezení je u pojišťovacích podniků významně menší než v bankovním sektoru, tak po pojišťovnách by nemělo být požadováno, aby vytvářely reportovací procesy pro plánování řešení krizí jako v bankovním sektoru. Spíše by jim mělo být povoleno znovu využívat existující procesy beze změn, a to v maximální možné míře,
- interakce se Solventností II: Finální pokyny by měly výslovně podporovat konzistenci s existujícími požadavky na zveřejňování informací dle režimu Solventnost II. Neměly by být zaváděny požadavky, kterou jdou za rámec stávajícího silného regulatorního rámce,
- úprava skupin (resp. nakládání se skupinami): Současné návrhy postrádají jasnost, pokud jde o zacházení se skupinami. Měly by být proto pozměněny, aby se zabránilo duplikacím, a to jak mezi samostatnými podniky a skupinami, tak mezi bankovními a pojišťovacími částmi konglomerátů.
Komentáře
Přidat komentář