Novela zákona o dani z příjmů – téma pro zbytek roku

Zavedením daňových úlev stát sledoval podporu spoření na stáří. V praxi však dochází často k tomu, že si zaměstnanci příspěvky zaslané zaměstnavatelem okamžitě vybírají a tím se původní záměr vytrácí. Zmiňovaná novela se proto snaží vrátit daňovému zvýhodnění původní smysl. Chce toho dosáhnout pomocí těchto opatření:

• Od 1. 1. 2015 bude možno osvobodit příspěvky zaměstnavatele od daně z příjmů fyzických osob, jen pokud pojistná smlouva neumožní zaměstnanci výběr částek, které nebudou znamenat ukončení smlouvy a nebudou pojistným plněním. Ostatní stávající podmínky pro osvobození přitom zůstávají zachovány.
• Pokud bude pojistná smlouva umožňovat výběr částek, které neznamenají ukončení smlouvy a nejsou pojistným plněním, dojde ke ztrátě daňové výhody spočívající v možnosti odpočtu zaplaceného pojistného u fyzických osob.
• Pokud dojde k výplatě, která neznamená ukončení smlouvy a není pojistným plněním, má pojistník povinnost zpětně dodanit uplatněné daňové odpočty a zdanit poskytnuté příspěvky zaměstnavatele.

Praktické dopady

A co to znamená v praxi? Stávající klienti se musí rozhodnout, zda budou chtít nadále uplatňovat daňovou výhodu možnosti odpočtu zaplaceného pojistného. Pokud ano, budou muset akceptovat změnu pojistné smlouvy zamezující jim od 1. 1. 2015 provádět výběry. Pokud si přesto nějakou částku vyberou, budou povinni dodanit uplatněné odpočty a příspěvky zaměstnavatele získané po 1. 1. 2015 a zároveň ztratí daňové zvýhodnění do budoucna. Situace se však mění i pro pojistníka, který na tuto změnu smlouvy nepřistoupí. Nebude totiž smět nadále uplatňovat daňové zvýhodnění zaplaceného pojistného.

Jak na tuto změnu asi klienti zareagují? Pro část z nich může životní pojištění ztratit atraktivitu. Obzvláště pokud jim při sjednání zprostředkovatel argumentoval daňovým zvýhodněním a dokonce je zahrnoval do celkového zhodnocení vložených prostředků (aby tak zakryl fakt, že spořit tímto způsobem není zas až tak moc výhodné). Může to vést až k tomu, že tito klienti budou chtít svá pojištění ukončit a prostředky vybrat. Budou přitom spoléhat na to, že se zdanění vyhnou. Není tomu ovšem tak. Již dnes platí, že při předčasném ukončení smlouvy musí dodanit zpětně všechny částky uplatněné jako daňové odpočty. Předmětem srážkové daně je pak celková částka případného odkupu snížená o pojistné, zaplacené pojistníkem. Tím pádem se nevyhnou ani zdanění příspěvků zaměstnavatele. A to nemluvě o tom, že předčasné ukončení smlouvy je obvykle nevýhodné i z jiného důvodu. Bývá totiž zatíženo dodatečnými poplatky a znamená tak pro klienta ztrátu dalších finančních prostředků. Někdy poměrně podstatnou. Alternativou se tak může jevit možnost ponechat v platnosti stávající smlouvu umožňující výběry a vedle toho klientovi „levně“ (tedy s velmi limitovanými počátečními náklady) sjednat nové pojištění, kde budou výběry znemožněny a kde tedy bude moci daňové zvýhodnění uplatnit.

Pojistné kmeny v ohrožení

V souvislosti s těmito změnami lze také očekávat (jako ostatně tradičně) zvýšenou aktivitu některých zprostředkovatelů, kteří se budou snažit zneužít situaci a falešnou argumentací manipulovat klienty k tzv. „přetáčení“ smluv. Vzhledem k tomu, že velká část veřejnosti se v dané problematice dostatečně neorientuje, hrozí, že jejich snaha bude úspěšná. Pojistné kmeny jednotlivých pojišťoven tak budou ve vážném ohrožení. Očekávaná účinnost novely je od 1.1 2015, takže aktivita prostředkovatelů bude velice intenzivní po celý zbytek roku 2014.

Jak těmto hrozbám čelit? Není to úplně jednoduché, ale ani to není zcela ztracené. Základním předpokladem je informovanost. Klient čelící ataku „takyzprostředkovatele“ a manipulacím je totiž v nevýhodě. Proto není od věci jej vybavit alespoň základními námitkami proti zprostředkovatelovým argumentům. Jak ale ke klientovi informaci dostat, když většina sdělení, které mu pojišťovna posílá, končí v koši? Pojistitelé s vlastní sítí, nebo spolupracující s bankou, případně s jinou finanční institucí, mají určitou výhodu. Mohou je totiž do distribuce informací zapojit. Pokud to není z nějakého důvodu možné, nezbývá než pokusit se klienta zachránit alespoň ve chvíli, kdy svoje pojištění předčasně ukončuje. V tomto okamžiku však již nejspíš nepomůže argumentace o nevýhodnosti tohoto kroku, protože klient bude dostatečně „naočkován“ zprostředkovatelem a bude tedy k těmto námitkám hluchý. Přesto lze klientovi alespoň pomoci se z nového (obvykle) nevýhodného smluvního svazku vyvázat a umožnit mu pokračovat v původním pojištění.

Hromadná změna smluv – to tu ještě nebylo

Ochrana vlastního kmene však není posledním úkolem, který stojí před pojišťovnami. Je také zapotřebí zajistit hromadnou změnu smluv tak, aby splňovaly podmínky pro daňové zvýhodnění. Tedy aby pojistník nemohl provádět částečné výběry. Vzhledem k tomu, že v současnosti splňuje podmínky pro daňové zvýhodnění přes 3 milióny smluv, bude se jednat o operaci, která nemá na našem pojistném trhu obdoby. Souhlas s tímto dodatkem však může klient vyjádřit i jiným aktivním a nezpochybnitelným způsobem, než jen podpisem dodatku. Tím to ale nekončí. Pojišťovna ještě musí pojistníkovi včas dopravit potvrzení o provedené změně, kterým by se on měl prokázat svému zaměstnavateli. Bez toho by mu totiž nemohl příspěvky na životní pojištění nadále poskytovat ve zvýhodněném režimu. A tak je nejspíš osobní setkání s klientem za účelem podpisu dodatku a zároveň předání potvrzení o změně pojistné smlouvy v řadě případů tím nejvhodnějším řešením. Když si navíc uvědomíme, že to může být i příležitost zjistit zda a jak se změnily jeho potřeby pojistného krytí, tak se tento „tradiční“ způsob nejeví až tak nezajímavý. Pochopitelně, že tyto aktivity by měly probíhat prostřednictvím „bezpečných“ kanálů a zprostředkovatelů (pobočky, interní sítě, spolupracující banky apod.). Jinak hrozí, že pojišťovna nebude mít ani podepsaný dodatek, ani klienta.

Nutné procesní a technické změny

Zvládnutí hromadné změny smluv, ochrana pojistného kmene a zabránění masovým výběrům jsou hlavní aktivity, kterým se budou pojišťovny věnovat po zbytek letošního roku. Novela sice dovoluje, aby byla změna smlouvy provedena až do konce března 2015 s tím, že bude platit zpětně od 1. 1. 2015, ale není žádný důvod tuto záležitost odkládat. Zároveň by však pojišťovny měly začít přemýšlet o tom, jak vyřešit poslední závažný úkol, který jim vznikl v souvislosti se zmiňovanou novelou. Tím je zabezpečení technických a procesních změn spočívající například v zajištění nemožnosti výběru u daňově zvýhodněných smluv, dále v rozlišení smluv, u kterých nebyla provedena požadovaná změna, zajištění jejich odlišného režimu apod. Naléhavost realizace těchto změn je však nižší než u výše uvedených aktivit, protože tyto úpravy by měly být nastaveny až od začátku roku 2015. A co bychom si nalhávali, těch případů, které bude nutné řešit hned po 1. lednu, se moc nevyskytne. Takže pokud pojišťovna nezvládne tyto úpravy realizovat letos, zase až tak moc se dít nebude. To ale neznamená, že by nad tím měla mávnout rukou.

Implementace změn legislativy – „tradice“ posledních let

Novela zákona o daních z příjmů a její implementace přináší pojišťovnám jisté těžkosti. Následkem bude to, že opět budou muset část svých kapacit věnovat aktivitám, které nejsou rozvojové, ale jde v nich o naplnění legislativních změn. Není to v poslední době poprvé. Závěr loňského roku byl ve znamení nového občanského zákoníku, rok předtím jsme zase všichni řešili „gender“. A tím to nekončí. Blíží se problematická novela „osmatřicítky“, zintenzivňují přípravy na Solvency II a „za rohem“ číhají IMD (1,5 a 2) a PRIPs. Na rozdíl od zmiňovaných norem (snad až na občanský zákoník), má však novela zákona o daních z příjmů i určitá pozitiva. Posouvá totiž životní pojištění z pozice „spořicího účtu“, na který lze libovolně vkládat peníze a zase si je vybírat a ještě ušetřit na daních, do postavení nástroje sloužícího k dlouhodobému spoření prostředků na stáří. Neřeší se tím bohužel otázka toho, jak je tento způsob spoření pro klienta výhodný, ale to není úkol pro legislativu. To totiž nemůže vyřešit nikdo jiný, než my sami. A tady nás čeká ještě dlouhá cesta…

Kateřina Lhotská, expert pro pojišťovací sektor, oddělení poradenství pro finanční instituce společnosti EY