Dušan Quis: Na českém trhu hrajeme fair play. S „onlinizací“ si poradíme

Děkuji Vám, pane řediteli, že jste si udělal chvilku času pro oPojištění.cz. Allianz pojišťovna v loňském roce oslavila 30 let na českém trhu, mohl byste prosím při této příležitosti dnešní Allianz charakterizovat a popsat, jakou zastává pozici v českém pojišťovnictví?

Je to opravdu tak…. Ač se to zdá neuvěřitelné, Allianz pojišťovna vstoupila do čtvrté dekády svého působení na českém pojistném trhu. Jako generální ředitel cítím velkou radost z toho, že firma není vůbec unavená, ale naopak je plná síly a energie. Máme chuť i nadále růst a neustále se zlepšovat v poskytování špičkových služeb našim klientům. Myslím si, že můžu opravdu směle říci, že Allianz je v současnosti velmi dobře usazenou, pevnou, respektovanou a stabilní trojkou v rámci tuzemského trhu.

Mohlo by vás zajímat: KB Pojišťovna zvýšila v roce 2023 zisk na bezmála půl miliardy korun

Velkým problémem současného českého pojišťovnictví je podpojištěnost nemovitostí. Jaké jsou její hlavní příčiny? 

To máte určitě pravdu. Než se však ponoříme do problematiky podpojištění, musím zmínit záležitost samotné propojištěnosti obyvatel Česka. Loňský průzkum České asociace pojišťoven ukázal, že více než 40 % občanů České republiky nemá svou nemovitost vůbec pojištěnou. U pojištění domácností je tento podíl jen o něco lepší. Tyto alarmující údaje naznačují naléhavou potřebu zlepšení situace v této oblasti. Nízká míra propojištěnosti má přímý negativní dopad na situace spojené s přírodními katastrofami, jak ukázalo nedávné tornádo na Jižní Moravě, kdy se zjistilo, že polovina nemovitostí neměla sjednáno žádné pojištění. A buďme upřímní, s přicházející změnou klimatu bude počet přírodních katastrof, které se nás budou bezprostředně dotýkat, jednoznačně narůstat.

S nedostatečnou propojištěností pak jde ruku v ruce další problém, a tím je zmíněná podpojištěnost. Jde o situaci, kdy pojištěná částka neodpovídá reálné hodnotě dané nemovitosti, tedy nákladům, za které by bylo možné poškozenou nemovitost uvést do původního stavu. Náprava tohoto nepříznivého celospolečenského fenoménu je dalším velkým úkolem jak pro pojišťovací domy, tak pro distribuci. Pojišťovny by se měly zaměřit zejména na úpravu produktů tak, aby klient měl jistotu, že bude každý rok vyzván k příslušné indexaci, což je zreálnění pojistné částky podle aktuálního vývoje cen. Distributoři se pak musí zaměřit na konkrétní osvětu a dostatečné vysvětlování tohoto klíčového tématu klientům. V neposlední řadě bych ještě jako velký problém uvedl i pojišťování nemovitostí v rámci hypotečních úvěrů. Tam dochází k podpojištění už od úplného počátku, když, a řeknu to zcela napřímo, kvůli nekvalitní práci finančního poradce, je pojištění sjednáno na výši úvěru, nikoli na hodnotu nemovitosti.

Pozitivní je, že se i přes to všechno začíná situace v tomto ohledu sice pomalu, ale jistě, měnit k lepšímu. Mám například velkou radost, že jsme v rámci České asociace pojišťoven v loňském roce klientům představili kalkulačku orientační pojistné hodnoty nemovitosti, která by se v několika příštích měsících měla stát standardem českého pojišťovacího trhu. Tento nástroj jak samotným klientům, tak i odborníkům ve finančním zprostředkování, doporučuje, jak by měla být pojistná částka správně nastavena. Kalkulačka je dostupná na webu České asociace pojišťoven.

Jak obecně byste zhodnotil úroveň distributorských sítí v Česku? Jak vnímáte současný systém zkoušek odborné způsobilosti? 

Úroveň distribučních sítí v České republice se neustále zlepšuje a jde rozhodně tím správným směrem. To je zkrátka fakt. Úzce s tímto pozitivním stavem samozřejmě souvisí zavedení nových testů u zkoušek odborné způsobilosti. Ačkoliv tento krok způsobil na českém trhu finančního zprostředkování poměrně velké zemětřesení, myslím si, že profesionalita poradců vzrostla a že se to určitě projevilo i na vyšší kvalitě nabízených služeb. Nové zkoušky ukázaly, že to skutečně není „proforma“ záležitost, že je potřeba se na ně důkladně připravit a nastudovat si všechny potřebné materiály. Věřím, že i díky těmto testům nabyla práce finančního poradce na daleko větší významnosti a vážnosti, než tomu bylo dříve. Opravdu je velmi znát, že se poradci poctivě snaží identifikovat potřeby klienta, dávat mu ty správné rady, doporučení a provázet ho v otázkách správy financí pokud možno v průběhu celého života.

Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Petr Popov

Důležitým tématem se stává pojištění dlouhodobé péče, které je spojeno s ne příliš příznivými demografickými předpoklady. Jaký je podle Vás potenciál tohoto produktu v Česku?

Z celotržního průzkumu České asociace pojišťoven vyplývá, že se v podstatě 20 % občanů České republiky, neboli jeden z pěti dospělých, ve svém nejbližším okolí setkává s projevem nesoběstačnosti. Tedy se situací, kdy zpravidla někdo z rodiny nebo specializovaná nezisková organizace musí poskytovat konkrétnímu člověku pomoc, a to v různé míře. Jinými slovy to znamená, že problém nesoběstačnosti skutečně existuje, je veřejností vnímán a je zmiňován jako jedna z nejvýznamnějších obav, co se týče budoucnosti života daného jednotlivce.

V rámci pracovních skupin České asociace pojišťoven jsme v posledních letech s celou řadou odborníků tento problém detailně zkoumali a probírali ze všech možných úhlů pohledu. A jsem rád, že se nám podařilo, napříč celým politickým ale i byznysovým spektrem, získat shodu na tom, že tento produkt potřebujeme podpořit skrze možnosti ročních daňových odpočtů. To jsou všechno pozitivní zprávy. Na druhou stranu jsem realista a nemyslím si, že náběh toho produktu do praktického života obyvatel, bude nějak extrémně rychlý. Bude znovu potřeba poměrně značné osvěty, ať už ze strany pojišťoven nebo distribuce, aby klienti pochopili, jak bude tento produkt postavený a jakým způsobem jim může pomoci.

V neposlední řadě musíme kontinuálně pracovat na tom, aby organizace, které se sociálním službám věnují a pomoc v nesoběstačnosti poskytují, měly správně nastavený rámec, v němž by byly schopny finanční prostředky, které jako pojistný sektor do systému dostaneme, efektivně a správně využívat. Dnes je v této oblasti celá řada legislativních bloků, ve své podstatě znemožňujících pomáhat tam, kde je to nejpotřebnější. Sečteno a podtrženo – máme před sebou ještě hodně úkolů, jsem však rád, že se o dlouhodobé péči začalo mluvit a že se tato oblast přestala ignorovat.

Jak vnímáte v uvozovkách nekonečnou debatu o komerčním zdravotním pojištění?

Problematika komerčního zdravotního pojištění je velmi podobná předchozímu tématu. Máme k dispozici jasná fakta o demografii, o vývoji nemocnosti českých občanů a o nákladech na zdravotní péči. Není tak pochyb o tom, že medicína jde velmi rychle dopředu. Máme nové technologie a dříve nepředstavitelné a účinné léčebné metody. Tak obrovský pokrok s sebou ale také přináší nové a čím dál vyšší náklady. Myslím si, že každý z nás se už setkal s různým druhem lépe či hůře „zadefinovaných poplatků“ v rámci aktuálního systému, které ve své podstatě naznačují, že si český zdravotní systém doslova říká o více peněz.  Navíc zde máme velmi dobré, inspirativní příklady z Německa nebo z Rakouska, kde je komerční pojištění funkčně zapracováno do celého systému a pomáhá občanům těchto zemí čerpat kvalitnější zdravotní péči. K zavedení takového produktu je však potřeba především politická odvaha. A o té si zatím u nás můžeme nechat jen zdát. Bohužel. Za český komerční pojistný sektor však můžu jasně deklarovat velkou míru připravenosti pomoci jakékoliv vládě společnými silami postavit solidní, spolehlivý a funkční systém.

Zmínil jste politickou vůli, která v této chvíli chybí, ale jak byste to vysvětlil obyčejnému občanovi, že potřebuje tyto razantní změny?

Vyzval bych každého občana, ať se zkusí zamyslet nad tím, kdy naposledy lékařskou péči potřeboval a jakým procesem si během toho prošel. Mám tím na mysli, jak dlouho například čekal na konkrétní specializovaný výkon, ať už se jde o objednání na magnetickou rezonanci, kolonoskopii nebo jakékoli další vyšetření. Řekl bych mu, ať si zavzpomíná, kolik času pak strávil přímo v čekárně, přestože byl objednán. Anebo, aby se zamyslel nad jednoduchým faktem, že vhledem k „bezplatným“ výhodám našeho systému někteří spoluobčané tráví u lékařů velmi mnoho času a jestli nejsou některé úkony doslova nadužívány. Také bych se ho zeptal, zdali se mu v okamžiku, kdy uhradil některý z oněch zvláštních „poplatků“, dostalo rychlejší pomoci a přeskočil jiné pacienty v příslušném pořadníku. Šlo by mi opravdu o to, aby si český občan dokázal připustit a přiznat, že komerční připojištění by dokázalo celou situaci změnit v lepší, funkčnější a spravedlivější proces. A tímto si nestěžuji na lékařskou péči ani odborníky v České republice, kteří jsou vynikající. Jenom říkám, že systém potřebuje více peněz, méně nadužívání a vyšší osobní občanskou zodpovědnost od každého z nás vůči svému zdraví.

Mohlo by vás zajímat: Pět manažerských "compliance" přešlapů, které skončily obří ztrátou

Vrátíme se zpátky spíše k tradičnějším pojišťovacím produktům. Jak vnímáte srovnání ve vývoji životních produktů a těch neživotních. Existuje podle Vás cesta, jak životnímu pojištění vrátit jeho „zašlou slávu“?

To je zajímavá otázka. Osobně nevnímám, že by životní pojištění něco ze své slávy ztratilo. Pro mě je proces poradenství v oblasti životního pojištění stále královskou disciplínou naší industrie, při které vzniká skutečný a nejryzejší vztah finančního poradce a jeho klienta. Nemyslím si, že je životní pojištění nějaká věda z pohledu produktového vývoje. Spíše je to velmi detailní práce, která se týká pochopení potřeb klienta, jeho priorit, plánů, rizik a také schopnosti průběžně tento produkt přizpůsobovat životním etapám konkrétního člověka. Kdybych přeci jen měl zmínit nějaký fakt, který životnímu pojištění mohl v minulosti uškodit, tak bych řekl, že to byly nízké úrokové sazby hypoték. Ty kulminovaly někdy před třemi lety a do té doby celá řada velmi kvalitních finančních poradců, kteří se věnovali prodeji životního pojištění, obrátila svou pozornost k hypotékám, kde byl poměr výkon/odměna mimořádně nadstandardní a nesrovnatelný s možnostmi pojistného trhu. Přiznám se, že se docela obávám, že nám ve velmi blízké budoucnosti hrozí opakování této situace. Hypoteční byznys opět roste a poradci, zvláště ti kvalitní, by se místo pojištění mohli opět soustředit spíše na něj. Uvidíme, jak to dopadne.

Jak hodnotíte proces a výsledek transpozice motorové směrnice do české legislativy? S čím jste Vy osobně spokojený a jaká oblast této legislativy měla byt koncipována podle Vás jinak?

Musím upřímně říct, že s výsledkem implementace motorové směrnice do naší legislativy jsem spokojený. Celý proces byl velmi dlouhý a nebývale odborně náročný. V zásadě jsme na přípravě pracovali více než tři roky. Na druhou stranu opět rád vyzdvihnu práci České asociace pojišťoven, která postup trhu velmi dobře koordinovala, vše kvalitně komunikovala, úzce spolupracovala s regulátorem nebo příslušnými ministerstvy a výsledkem je současná vysoce nadstandardní legislativní norma, a to i přesto, že je velmi těžké se jí v tuto chvíli v praxi přizpůsobit. Nikoli z pohledu klienta, ale spíše z pohledu náročnosti na poskytovatele těchto produktů. Klient při sobě nebude muset mít zelenou kartu a pojištění bude vznikat doslova v reálném čase – zcela online. To jsou všechno mimořádně složité úkony, které jsme se rozhodli do české normy zabudovat.

A paradoxně tato naše hluboká a detailní transpozice může přinést trhu problémy. My jsem totiž těmito kroky předběhli naše sousedy. Hlavně Němce nebo Rakušany, u nichž podmínky motorového pojištění budou jiné. Je tak docela dobře možné, že budeme dříve či později narážet na nesoulad v jednotlivých legislativách. Nemyslím si však, že by mělo jít o něco velkého a neřešitelného. Předpokládám, že se objeví i riziko spojené s nutností fungovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu, protože jednou za čas je třeba mít nějakou softwarovou odstávku. Například i v bankách, které na podobném modelu funguji, mají systémy občas nějakou pauzu, kdy se realizují revize a různé uploady a updaty. Věřím však, že se to všechno doladí a výsledek bude nastaven zejména ku spokojenosti českých klientů.

A stihne se podle Vás celý systém „onlinizovat“ do 1. října 2024, kdy má odložená účinnost různých opatření týkajících se převážně přechodu na online začít platit?

Není jiná možnost! Allianz je německá společnost, proto někdy rád používám slavný citát z Pelíšků, evokující přísnou disciplínu: „Rozkaz ten zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu!“ Před pojistným trhem tedy stojí jasný „rozkaz“ a já osobně pevně věřím, že se k tomu postavíme čelem a vše bude včas a kvalitně zprocesováno a připraveno k použití. Ostatně tak jako vždy v minulosti, kdy se před námi objevil nějaký na první pohled nesplnitelný úkol. (úsměv)

Mohlo by vás zajímat: Ondřej Kovařík: EU hledá cestu k posílení postavení retailových investorů

V oblasti motorového pojištění panuje u nás asi největší konkurence, jak byste tedy české konkurenční prostředí charakterizoval?

Nejsem si úplně jistý, jestli se mnou budou všichni souhlasit, ale z mého pohledu je české konkurenční prostředí velmi kultivované. Mezi relevantními hráči cítím velkou míru vzájemného respektu a chuť formovat trh správným směrem. V rámci své kariéry jsem působil na třech zahraničních trzích a musím říct, že vůle a ochota hledat správná řešení nejen pro tu danou konkrétní pojišťovnu, ale pro celý trh, je skutečně v České republice nadstandardní. Toho si moc vážím! Myslím, že to u nás je správně nataveno tak, že velcí hráči jsou určitými mírotvůrci a přináší vysokou míru stability a spolehlivosti. Ty menší firmy pak testují možnosti a hranice našeho byznysu. A to je dobře. Trhu to dodává tolik potřebný drive a energii. Někdy je to sice na hraně, ale až na drobné výjimky, všichni hrajeme fair play, a to český trh dělá velmi kvalitním, proklientským a vyspělým.

Děkuji Vám za rozhovor.