Děkuji vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro tradiční rozhovor portálu oPojištění.cz, a na úvod se zeptám, kdybyste mohl jedním slovem charakterizovat rok 2025 v kontextu vývoje pojistného trhu, jaký výraz byste zvolil?
Shrnout celý rok jedním slovem je vždy trochu zkratkovité a složité, pokud bych však měl vystihnout jeho podstatu, mluvil bych především o stabilitě. Rok 2025 totiž v kontextu pojistného trhu nepřinesl žádné dramatické zvraty, ale spíše pokračování vyváženého vývoje, a to navzdory řadě vnějších i vnitřních výzev, kterým jsme museli čelit. Oproti předchozím letům, zejména roku 2024, lze s určitou úlevou konstatovat, že nedošlo k významným katastrofickým událostem ani k zásadním regulatorním zásahům, které by trh výrazně rozkolísaly. Ve srovnání s obdobím, kdy se sektor vyrovnával s vysokými škodami, rozsáhlými legislativními změnami či tlakem na zásadní úpravy obchodních modelů, byl vývoj v roce 2025 relativně klidný a předvídatelný.
To ovšem neznamená stagnaci. Trh se postupně posouval kupředu, objevovala se nová témata a trendy, ať už v oblasti geopolitických rizik, dalšího rozvoje umělé inteligence nebo drobných regulatorních úprav, které je nutné průběžně reflektovat. Zároveň se podařilo realizovat řadu pozitivních a praktických kroků. Jako konkrétní příklad lze uvést spuštění aplikace Bouračka ze strany České asociace pojišťoven, která představuje další významný posun v digitalizaci a zjednodušení řešení pojistných událostí. I z tohoto pohledu vnímám rok 2025 jako období, které sice nepřineslo zásadní revoluce, ale nabídlo tolik potřebnou stabilitu, na níž lze dále stavět.
Mohlo by vás zajímat: Karel Waisser: Podvody jsou sofistikovanější. Může za nimi být „rádce v pozadí“
Existuje přirovnání, podle kterého je pojistný trh velmi citlivým barometrem celkové ekonomiky. Co v tomto kontextu podle vás rok 2025 ukázal o skutečné kondici českých firem a domácností?
Pojistný trh skutečně velmi citlivě reaguje na to, v jaké kondici se ekonomika nachází, a z pohledu roku 2025 mám pocit, že obraz českých firem i domácností je spíše povzbudivý. Samozřejmě se objevují signály, které je potřeba vnímat, například mírný nárůst počtu bankrotů zhruba o osm procent, ale osobně to nevnímám jako něco, co by mělo vyvolávat zásadní obavy. Když se na ekonomiku dívám v širším kontextu, vidím období, které fungovalo poměrně dobře. Přibývalo nově poskytnutých hypoték, lidem rostly mzdy a velmi pozitivně vnímám zejména to, že se podařilo dostat inflaci na rozumnější úroveň.
Z pohledu pojišťovnictví je to důležité nejen technicky, ale i lidsky – nižší inflace znamená menší tlak na rodinné rozpočty a zároveň menší nutnost neustále zasahovat do pojistných smluv. Podpojištění, které si neseme z minulých let, samozřejmě nezmizelo ze dne na den a stále představuje téma, které musíme řešit. Současné ekonomické prostředí ale dává firmám i domácnostem lepší prostor se k těmto věcem vracet s rozvahou, nikoli pod tlakem. Celkově mám pocit, že kondice české ekonomiky je dobrá a bylo by skvělé, kdyby se tento vývoj podařilo udržet co nejdéle.
Předminulý rok 2024 byl ve znamení velkých podzimních povodní, změnil se podle vás po těchto událostech vztah klientů a firem k pojištění? Mám tím na mysli, jestli je kupříkladu jejich pohled na pojistné produkty méně formální a spíše více strategický?
Určitý posun bezpochyby nastal, zejména v regionech, které byly povodněmi zasaženy nejvíce. Právě tam si firmy i domácnosti velmi konkrétně uvědomily, jakou roli pojištění v krizových situacích skutečně hraje. Současně věřím, že i samotné pojišťovny si z těchto událostí odnesly cenné zkušenosti, především pokud jde o průběh a organizaci likvidace škod. V oblastech, kde se pojišťovnám podařilo klientům poskytnout rychlou a smysluplnou pomoc, se jasně potvrdilo, že pojistný sektor je v okamžicích rozsáhlých škod naprosto klíčový.
Rozhodující je dostupnost řešení, jeho efektivita a rychlost. Velká část pojistných událostí, zejména v rámci pojištění občanů, byla vyřešena v poměrně krátkém čase. U firemních škod je naopak pochopitelné, že celý proces trvá déle, mimo jiné kvůli nutnosti vyhodnotit dopady přerušení provozu. Zároveň se ukázalo, že bezprostřední osobní zkušenost má výrazně silnější dopad než zprostředkované vnímání. V přímo zasažených regionech byl posun ve vztahu k pojištění patrný, zatímco u klientů v jiných částech republiky, kteří povodně sledovali spíše z dálky, byl tento efekt omezenější. Určitý posun v přístupu tedy nastal, ale nešlo o zásadní, plošnou změnu. V tomto směru se vývoj příliš neliší od zkušeností z předchozích povodní.
Vidíte dnes větší ochotu klientů akceptovat vyšší ceny, spoluúčasti a limity, nebo spíš dál tlačí na cenu v každé situaci?
Určitý posun je patrný a nelze ho přehlížet. Pojistný trh si z posledních let odnesl celou řadu zkušeností, které se postupně promítají do každodenní praxe i do práce s klienty. Česká asociace pojišťoven například rozšířila a zpřesnila svou kalkulačku pro stanovení pojistných částek pro občany a zároveň podpořila sérii odborných školení určených makléřům a zprostředkovatelům. Právě skrze tyto nástroje se dlouhodobě posiluje důraz na správně nastavenou pojistnou částku, který zůstává jedním z klíčových témat celého trhu. Došlo rovněž ke zlepšení práce s povodňovými mapami a obecně s hodnocením rizik, což umožňuje realističtější a přesnější nastavení pojistných parametrů, ať už jde o cenu, spoluúčast nebo limity plnění. Tyto kroky přispívají k tomu, že diskuse s klienty je dnes více věcná a opřená o data, nikoli pouze o cenu. Domnívám se také, že další vývoj ještě zřetelněji ukáže, že české povodňové mapy i celková úroveň analýzy rizik, kterou máme k dispozici, patří v mezinárodním srovnání k velmi vyspělým a v řadě ohledů předbíhají praxi v mnoha dalších zemích.
Jaký máte názor na parametrické pojištění při řešení katastrofických škod? A vidíte v Česku prostor pro jeho širší využití?
Prostor pro parametrické pojištění tu bezesporu existuje, ale zatím jde spíše o okrajové řešení. Stále je to nástroj určený pro poměrně specifické situace a segmenty trhu. V zahraničí se s ním setkáváme častěji, zpravidla však na trzích s nižší mírou pojištěnosti, kde umožňuje alespoň základní a rychlé krytí při rozsáhlých katastrofických událostech. Principem je rychlá výplata menších částek velkému počtu poškozených, což má v určitých situacích své nesporné výhody. V českém prostředí se zatím nejvíce experimentuje s parametrickým pojištěním sucha, což je velmi zajímavé téma zejména pro zemědělství. Teoreticky by tento typ pojištění mohl najít uplatnění i v menších segmentech, například u drobných pěstitelů nebo zahrádkářů.
Přesto se domnívám, že širší nasazení parametrického pojištění v nejbližší době na českém trhu realistické není a zůstane spíše záležitostí úzce vymezených oblastí. Typickým příkladem parametrického pojištění na vyspělých trzích je pojištění počasí, kde se plnění odvíjí od jasně definovaných údajů z meteorologických stanic, jako jsou teplota nebo srážky. Problémem však v současnosti je, že v důsledku klimatických změn jsou historická data stále méně vypovídající. To zvyšuje nejistotu a rizikovost tohoto typu produktů, a pojišťovny se proto do jejich širšího nabízení příliš nehrnou. Výsledkem je, že parametrické pojištění je dnes často nákladné a z pohledu pojistitelnosti obtížně uchopitelné.
Mohlo by vás zajímat: Jaroslav Mesršmíd: Dějiny pojišťovnictví jsou dokladem o vyspělosti oboru
Jak už jste nastínil, jedním z dlouhodobě diskutovaných problémů českého pojistného trhu je podpojištění nemovitostí. Vnímáte v této oblasti nějaký posun k lepšímu, nebo se situace u nás moc nelepší?
Podpojištění je stále součástí českého pojistného trhu a rozhodně nelze říci, že by se tento problém podařilo definitivně vyřešit. Zároveň je ale fér dodat, že v posledních letech došlo v této oblasti k určitému posunu. Významná část pojistných smluv prošla revizí a pojistné částky byly upraveny tak, aby lépe odrážely skokový růst cen nemovitostí a stavebních nákladů, k němuž došlo zejména v letech 2022 a 2023. U nově sjednávaných smluv je situace podstatně příznivější než v minulosti. Zprostředkovatelé dnes pracují s výrazně kvalitnějšími nástroji pro stanovení hodnoty majetku a pojišťovny zároveň vyvíjejí větší tlak na to, aby nastavení krytí odpovídalo reálným rizikům. Díky tomu jsou pojistné částky u nových kontraktů ve většině případů nastaveny mnohem přesněji. Přesto na trhu stále zůstává nemalý objem starších smluv, které dosud touto aktualizací neprošly a na úpravu pojistných parametrů teprve čekají. Právě zde bude i do budoucna ležet hlavní prostor pro další zlepšování.
Jak v tomto boji s podpojištěním funguje spolupráce mezi makléři, zprostředkovateli a pojišťovnami?
Spolupráce mezi makléři, zprostředkovateli a pojišťovnami se v této oblasti podle mého názoru jednoznačně zlepšuje. Posun je patrný především díky systematickému důrazu na vzdělávání. Proběhla celá řada odborných akcí a školení, které opakovaně zdůrazňují odpovědnost pojišťovacího zprostředkovatele poskytovat klientovi náležitou péči, kvalifikovanou radu a pomoci mu nastavit pojistnou částku co nejblíže reálné hodnotě. Velký důraz je přitom kladen i na samotné pochopení principu pojištění – tedy na fakt, že pojistná částka se stanovuje dopředu a má v okamžiku pojistné události odpovídat skutečné výši škody, nikoli být zpětně „doháněna“.
Pozornost se navíc neupíná pouze na pojištění nemovitostí. Ve firemním pojištění se výrazně akcentuje také oblast přerušení provozu, kde je správné nastavení limitů často ještě složitější, ale o to důležitější. I zde probíhala cílená školení a vzdělávací programy. Neméně významným tématem je pojištění odpovědnosti. Výše náhrad se totiž často odvíjí od průměrné mzdy, která v posledních letech výrazně rostla, a spolu s ní se zvyšují i potenciální nároky na odškodnění – ať už jde o ztrátu na výdělku, bolestné nebo ztížení společenského uplatnění. Limity pojistného plnění se proto musí přirozeně posouvat. I zde se v určitém smyslu setkáváme s „podpojištěním“, byť nejde o klasický majetkový koncept. Pokud jsou totiž firmy nebo jednotlivci pojištěni na pět či deset milionů korun, může se stát, že takový limit jednoduše nebude stačit, vyčerpá se a zbytek náhrady zůstane na bedrech klienta. Právě na tuto realitu se dnes spolupráce všech zúčastněných stran stále více zaměřuje.
Rok 2025 přinesl zásadní politickou změnu, proběhly volby a máme novou vládu. Jak tuto politickou změnu vnímáte a co by mohla přinést pojistnému trhu?
Politická reprezentace má bezpochyby významný vliv na fungování celé ekonomiky, a tím i na pojistný trh. V tomto kontextu považuji za férové připomenout, že už v minulém období se podařilo prosadit jeden velmi důležitý posun, konkrétně ve vnímání rizik spojených s dlouhodobou péčí. Zavedení daňové podpory tohoto typu pojištění do daňové legislativy vnímám jako krok, jehož význam se naplno projeví až s odstupem času. Možná dnes ještě nepůsobí jako akutní téma, ale za deset či dvacet let půjde o zásadní celospolečenskou otázku. Pokud se totiž dlouhodobá péče nebude financovat ze soukromých zdrojů, nevyhnutelně dopadne na veřejné finance, které – jakkoli to někdy může působit – rozhodně nejsou bezedné.
Pokud jde o další vývoj po nástupu nové vlády, bude klíčové, jakým směrem se vydá hospodářská politika. Cesta masivního zvyšování výdajů a rozdávání peněz s sebou vždy nese otázku, jaký dopad to bude mít na ekonomiku, ať už na exportně orientované podniky, které jsou pro Českou republiku zásadní, nebo na domácí spotřebu. Z pohledu pojistného trhu je pro mě nejdůležitější především předvídatelnost. Firmy potřebují stabilní a čitelné prostředí, aby mohly plánovat, rozvíjet své podnikání a odpovědně pracovat i s řízením rizik a pojištěním. V tuto chvíli je ale nutné říci, že konkrétní kroky nové vlády zatím nejsou dostatečně zřetelné, a proto je obtížné cokoliv přesně předjímat. Zkušenost nás ostatně opakovaně učí, že mezi předvolebními sliby a následnou realitou vládnutí bývá rozdíl. Viděli jsme to i v minulosti, kdy se i vlády, které původně deklarovaly výrazně expanzivní přístup, nakonec musely přizpůsobit ekonomickým limitům a realitě veřejných financí.
Je podle vás reálné, že deklarovaná v uvozovkách řečeno „neláska“ části vládních stran k Evropské unii povede k oslabení vlivu evropských regulací na finanční trhy?
Obecně lze říci, že regulace – ať už v evropském, nebo domácím kontextu – je dnes stále častěji vnímána jako oblast, kde se v některých segmentech dostala až na hranici únosnosti. I proto jsem s určitou úlevou přivítal například iniciativu České národní banky, která v rámci svého balíku opatření část regulačních povinností zrušila nebo alespoň zmírnila. Je pravda, že se tyto kroky týkaly především úvěrového trhu a méně přímo pojišťovnictví, ale už samotný signál směrem k racionalizaci regulace považuji za velmi důležitý. Navíc šlo o krok, který vznikl nezávisle na současných politických proklamacích nové vlády a byl realizován už v loňském roce.
Do budoucna lze očekávat, že tlak na určité zjednodušování nebo kultivaci regulatorního rámce bude pokračovat. Zároveň je ale potřeba zůstat nohama pevně na zemi. Česká republika je členem Evropské unie a tuto skutečnost nikdo zásadně nezpochybňuje. Z toho jednoznačně vyplývá, že evropská regulace pro nás platí a bude platit, bez ohledu na to, jak silná nebo kritická je politická rétorika. Deklarovaná „neláska“ k Evropské unii nebo k jejím regulacím se navíc velmi často vyčerpá na úrovni politických prohlášení a do konkrétní legislativní praxe se vůbec nepromítne. O skutečném oslabení vlivu evropské regulace na finanční trhy proto nelze realisticky hovořit. V tomto směru jsou mantinely dané a žádná změna rétoriky je sama o sobě neposune.
Mohlo by vás zajímat: Karel Waisser: Monopol na pojištění cizinců změnil trh. Náprava bude trvat
Co zásadního se v roce 2025 odehrálo v oblasti evropských směrnic? Proběhla nějaká revize nebo změna, která vám dávala smysl? A co naopak bude pro trh spíše zátěží?
V průběhu roku 2025 se v oblasti evropské legislativy neobjevila žádná zásadní nová směrnice, která by se bezprostředně a výrazně dotkla pojistného trhu. Nadále je však rozpracována směrnice Retail Investment Strategy, jejíž dokončení se očekává v průběhu roku 2026. Následně přijde implementační fáze, která se už konkrétně promítne především do oblasti životního pojištění, zejména tam, kde se prolíná s investičními prvky. Pozitivně vnímám zejména to, že tato směrnice počítá se strategií označovanou jako Digital First. To by znamenalo výrazný posun oproti současnému, už poměrně archaickému nastavení, kdy má klient primárně nárok na veškeré informace v papírové podobě a teprve následně si může zvolit digitální formu. Obrácení této logiky považuji za krok správným směrem a za změnu, která dává smysl jak z pohledu klientů, tak celého trhu.
RIS má být takzvaná omnibus směrnice, která má ambici upravit či sjednotit více základních evropských předpisů najednou. Její hlavní těžiště ale leží v oblasti investování, a proto se pojistného trhu dotýká spíše okrajově. Konkrétně jde o segment, kde se prolínají investiční produkty s životním pojištěním s rezervotvornou složkou. Právě zde lze očekávat dopady, zatímco pro většinu ostatních oblastí pojišťovnictví nepůjde o zásadní změnu, ale spíše o další administrativní rámec, s nímž se bude nutné naučit pracovat.
A není to v souvislosti s touto směrnicí takový klid před bouří?
Určitý klid před větší změnou to samozřejmě být může. Zároveň je ale potřeba vnímat specifika českého trhu, která ho v tomto ohledu odlišují od řady jiných evropských zemí. U nás dnes naprosto převažuje rizikové životní pojištění a zhruba devadesát procent produkce zprostředkovatelů i pojišťoven je postaveno právě na tomto typu krytí. Produkty typu Investment Based Insurance, tedy takzvané IBIPs, proto už delší dobu nepředstavují hlavní směr ani klíčový problém českého trhu životního pojištění. Z tohoto pohledu je dopad připravovaných evropských změn na domácí prostředí omezenější, než by tomu bylo na trzích, kde mají investiční složky v životním pojištění výrazně silnější postavení, jako např. ve Francii či v Rakousku.
Děkuji vám za rozhovor.
Ve druhé části rozhovoru se s Ivanem Špirakusem věnujeme tomu, jak geopolitická nejistota ovlivňuje zajišťovací trh, jaké místo má Evropa v proměňujícím se globálním uspořádání a jak se do pojišťovnictví stále výrazněji promítá umělá inteligence. Řeč přichází také na nové výzvy spojené s automatizovanou dopravou, vývojem ve zdravotnictví a rostoucí energetickou náročností moderních technologií, stejně jako na další směřování Asociace českých pojišťovacích makléřů a na inovace společnosti INSIA.
Komentáře
Přidat komentář