Druhá část rozhovoru je k přečtení ZDE
Jaké systémové hrozby dnes v českém pojišťovnictví vidíte? Je to inflace, nedostatek kvalifikovaných lidí, zmíněný regulatorní tlak, nebo kupříkladu něco, co se zatím tolik neřeší?
Tlak na implementaci nových pravidel je stále větší a pro pojišťovny naší velikosti je jejich zavádění samozřejmě náročnější. Je to ale povinnost, které se nevyhneme. Podmínky platí pro všechny stejně a nejde o něco, co by samo o sobě dokázalo byznys „zastavit“. Bylo by lepší, kdyby byl systém pružnější, ale s tím se musíme naučit pracovat. Za mnohem větší systémovou hrozbu však považuji vývoj celého českého hospodářství, a hlavně jeho konkurenceschopnost.
Pojišťovnictví je služba – jsme závislí na tom, kolik se registruje nových aut, kolik se staví nemovitostí a jak se daří firmám. A v některých trendech nevidím úplně pozitivní signály. Zdálo se, že se po energetické krizi některé oblasti byznysu znovu nadechují, ale například situace v automobilovém průmyslu tomu vůbec nenapovídá. Vloni jsem byl na konferenci Insurance Forum 2025, která byla zaměřená na mobilitu. Bylo velmi poučné projít si různé stánky, vidět nové čínské výrobce a navnímat celkovou atmosféru týkající se budoucnosti tohoto sektoru.
Slyšel jsem názor, že si nové značky budou muset velmi dlouho budovat renomé, vytvářet servisní síť a důvěru klientů...
Mám jiný názor – čínští výrobci, často podporovaní státem, to podle mě zvládnou mnohem rychleji. A na vyspělých trzích, které jsou pro ně cílové, se dokonce mohou spojovat a postupovat společně, aby svůj růst urychlili. Na druhou stranu jsem tam viděl i velmi zajímavé věci z domácí a evropské produkce – krásný nový koncept Škody nebo Hyundai, jejichž výroba bude z velké části probíhat u nás. A přesně tohle jsou produkty, které mohou přílivu čínské konkurence čelit. Právě konkurenceschopnost českého průmyslu bude mít podle mě na pojišťovnictví největší dopad. Pokud jde o lidské zdroje, je to problém napříč celým odvětvím, nejen v pojišťovnictví.
Díky zkušenosti s pojištěním cizinců vidíme i do oblasti příchodu kvalifikovaných pracovníků do České republiky – a musím říct, že současný systém není nastaven optimálně. Kvůli složitým, nejasným a často přeregulovaným pravidlům nám tyto vysoce kvalifikované odborníky přebírají jiné země. V mnoha zemích odkud k nám přicházejí zahraniční pracovníci jsme v přímé globální konkurenci, a tak nám zaměstnance může „přebrat“ třeba Jižní Korea. A to je něco, co musíme změnit. Bez kvalifikované pracovní síly a konkurenceschopného hospodářství nebude mít nejen pojišťovnictví, ale celá česká ekonomika stabilní základ pro svůj další růst. V tom vidím největší systémové riziko dneška.
Mohlo by vás zajímat: Video: Hasiči a speleozáchranáři vyprostili zraněného z hlubin jeskyně
Zmíněné Insurance Forum mělo hlavní téma vývoj autonomních vozidel. Co si myslíte o tomto tématu? Budeme co nevidět jezdit v autonomních vozidlech v Česku?
To souvisí nejen s technologií samotnou, ale také opět s regulací a konkurenceschopností Evropy jako celku. Dnes máme v EU nastavenou regulaci tak, že povolujeme na dálnice vozidla na úrovni autonomie „level 3“. V praxi jde o několik málo modelů – například Mercedes třídy S nebo nejvyšší řadu BMW. Zaujalo mě, že na celém světě je těchto vozů jen zhruba 900 tisíc. Tak kolik jich asi bude v Evropě... Když to porovnám s vývojem v USA, kde už jezdí samořiditelné taxi služby a fungují další pilotní projekty, je zkrátka vidět zásadní rozdíl v přístupu.
Tamní společnosti jsou ochotné podstoupit určitou míru rizika, aby byly první – a profitují z toho tím, že získají obrovský náskok. Projdou si sice dětskými nemocemi, ale v momentě, kdy technologie udělá skokový pokrok, budou mnohem dál než Evropa, která teprve začne uvolňovat omezení. Evropský přístup je opatrnější a pomalejší. A je to škoda. Pro pojišťovny je to téma plné výzev, ale zároveň i příležitostí. Věřím, že odpovědnost za vozidlo bude dál ležet na provozovateli či řidiči – možná jen v trochu jiném rozsahu. I autonomní auto totiž vyžaduje pravidelnou kontrolu, péči o senzory a techniku.
A jak v tomto kontextu vnímáte finanční stránku této moderní technologie?
Autonomní vozidla samozřejmě bourají stejně jako ta běžná – možná méně často, ale každá nehoda je výrazně dražší. Z pohledu pojišťovny proto nevidím důvod očekávat pokles pojistného. To, co se ušetří na frekvenci škod, se může snadno ztratit na vysokých nákladech oprav, zejména pak v havarijním pojištění. Zajímavé jsou i širší dopady. Automechanik se specializací na tato vozidla, bude muset mít téměř vysokoškolskou technickou kvalifikaci. Už dnes u elektrických vozů musí mít mechanici certifikace elektrikářů. Budeme se tomu muset přizpůsobit. Ale myslím si, že to zvládneme. Líbí se mi, že už máme první krok – povolení „levelu 3“ – ale bude potřeba jít dál. Budoucnost vidím i v souvislosti s individuální dopravou.
Na konferenci zaznělo, že i samořiditelná auta narážejí na stejný problém jako ta současná: dopravní špičky. Všichni totiž chtějí jet ráno do práce a odpoledne domů. A autonomní provoz to sám o sobě nevyřeší. Nemyslím si, že nás čeká tak rychlý a futuristický skok, jak někdy zaznívá. Technologie je připravená, ale její masové rozšíření bude trvat dlouho. A bezesporu půjde o svět, ve kterém si pojistný trh najde své nové místo. Ostatně jako vždy. (úsměv).
Lidský faktor je v pojišťovnictví, a samozřejmě nejen v něm, zatím stále ten klíčový prvek. A to i v souvislosti s pojistnými podvody. Metody jejich páchaní se velmi rychle vyvíjejí. Jak Slavia reaguje na tuto výzvu a jaké technologické či procesní kroky jste v této oblasti zavedli?
Stejně jako v jiných oblastech, tak i u pojistného podvodu technologie vnímáme jako podpůrný nástroj – nikoli jako náhradu lidského rozhodování. Na konci celého procesu platí, že pokud si nejsme stoprocentně jistí, klient má na plnění nárok. A právě proto musíme mít u podezření na podvod naprostou jistotu. Technologické systémy, které využíváme stále intenzivněji, nám pomáhají, ale nejsou jediným řešením. Posouváme se v této oblasti stejně jako ostatní. Musíme, protože je vidět, že organizovaný zločin si velmi dobře dokáže vytipovat pojišťovny, které mají slabší obranu, a na ty pak směřuje většinu podvodných pokusů. Některé případy mě překvapily. Odhalili jsme třeba podvody v povinném ručení, kde byl popis nehody evidentně nepravdivý a zejména nároky za poškození zdraví byly zveličené až absurdním způsobem. To už nevypovídá jen o jednotlivcích, ale o širší situaci ve společnosti. Můj osobní dojem je, že v některých těchto případech existuje něco jako organizovaný „rádce v pozadí“ – někdo, kdo lidem našeptává, jak mají postupovat. Dříve by dotyční takový postup sami ani nevymysleli.
Mění se i struktura pojistných podvodů. Kdysi šlo často o odcizená vozidla, dnes mnohem více o fingované havárie nebo uměle navyšované škody na zdraví. Při jejich odhalování používáme kombinaci technologií – kontrolu fotodokumentace, analýzu chování, fraud-detekční systémy, ověřování vstupních podkladů – ale klíčovou roli má stále lidský faktor. Do jisté míry vidím, že se české prostředí posouvá směrem k americkému stylu typu „zkusím to a uvidím“, a proto očekávám, že časem vznikne jasnější a přísnější judikatura. Ve Slavii tuto oblast nepodceňujeme a rozhodně v ní nezaostáváme. Investice do nových technologií se vyplácí.
Mohlo by vás zajímat: PŘEHLEDNĚ: Které změny připravilo Ministerstvo financí pro rok 2026
Jaké jsou vaše aktuální zkušenosti se zajistným trhem?
Naši zajistitelé jsou velcí globální hráči. Kdybychom se podívali jen na celkový finanční objem Slavia pojišťovny, mohli bychom říct, že pro ně nejsme nijak významní. Na druhou stranu ale existuje jeden podstatný faktor, který naši pozici výrazně posiluje. Zajišťujeme totiž na volném trhu prakticky celou škálu produktů. U velkých holdingů to tak často není. Většinu běžné agendy tam přebírá interní zajistitel a na trh se dostávají až ta největší rizika.
Vnímáte ze strany zajistitelů větší opatrnost, nebo naopak vstřícnost vůči menším pojišťovnám?
Se zajistiteli se nám daří vyjednávat a oni oceňují naši práci i zkušenosti, zejména v oblasti velkých rizik, typicky v průmyslovém pojištění. S postupem času vnímám, že z jejich strany získáváme stále větší míru důvěry – a to je pro nás nesmírně důležité. Zároveň to znamená závazek: musíme procesy i interní práci neustále zlepšovat, abychom tuto důvěru nezklamali. Zajistný trh jako celek je velmi cyklický a citlivě reaguje na velké globální události, hlavně přírodní katastrofy. Když dojde k velké pojistné události v kterékoli části světa, promítne se to do jejich kapacity i cen. V posledních letech však nebyly katastrofy v celosvětovém měřítku tak extrémní jako dříve, takže nyní je na trhu cítit určité uvolnění. Pro nás je pozitivní i to, že zajistitelé vidí naši otevřenost – tím, že jim dáváme příležitost na celé šíři produktů, jsme pro ně atraktivní i přes naši velikost. A v této strategii chceme rozhodně pokračovat.
Technologie hýbou celým sektorem finančních služeb. Jaký je váš osobní pohled na umělou inteligenci?
Umělou inteligenci vnímám jako podpůrný nástroj. Konečné rozhodnutí ale vždy zůstává na člověku. Ve Slavii máme odborně silný tým, který drží pohromadě a umí spolupracovat. Často říkám, že „nepřátel kolem je hodně“ – a proto musíme postupovat jako smečka, bez zbytečných vnitřních bojů. V tom se lišíme od velkých korporací. Náš agilnější přístup a kratší komunikační a rozhodovací linie jsou v dnešní době velkou výhodou. Umělá inteligence nám v tomto směru dokáže výrazně pomoci – zrychluje řadu klíčových činností a zvyšuje produktivitu. Byli jsme mimochodem jedni z prvních, kdo testovali automatizované výpočty v oblasti motorových vozidel, a úspěšně jsme je zavedli i do praxe. Zároveň si ale velmi hlídáme kvalitu. Dbáme na to, aby výstupy byly přesné, „nehalucinovaly“ a byly opravdu použitelné.
Technologie se vyvíjí mílovými kroky a my už máme připravené další pilotní projekty, dokonce i v oblastech, kde bych ještě nedávno nečekal, že bude nasazení umělé inteligence vůbec možné. Věřím, že AI náš byznys v budoucnu výrazně promění. Zároveň bude nezbytné vyřešit otázku odpovědnosti. U běžného webu je jasné, kdo je zodpovědný za jeho obsah. U výstupů umělé inteligence ale musí být jasně stanoveno, kdo nese odpovědnost za případné chybné nebo zavádějící informace. To je věc, kterou bude nutné do budoucna jednoznačně vyřešit.
Oblast lidských zdrojů je dnes pro mnoho firem velkou výzvou. Jaký typ lidí aktuálně ve Slavia pojišťovně hledáte a jak se vám daří zaujmout ty nejlepší odborníky na trhu?
Ve Slavii se snažíme dodržovat zdravý mix „mládí“ a „zkušenosti“, takže hledáme jak zkušené odborníky, tak i ambiciózní začátečníky. Proto u nás najdete erudované profesionály s bohatou praxí a znalostmi, které pravidelně doplňujeme absolventy vysokých škol. A myslím si, že právě tato kombinace je jediná správná cesta. Naší velkou výhodou je, že jsme stále relativně menší tým. Každý člověk zde mnohem rychleji vidí skutečný dopad své práce a zároveň cítí odpovědnost za svůj úkol. To považuji za mimořádně cenné. Dalším pozitivem jsou krátké komunikační a rozhodovací linie –lidé daleko lépe vidí nejen, co dělají, ale také proč to dělají.
Dá se srovnat dnešní přístup k lidským zdrojům s dobou, kdy jste se začal pojišťovnictví věnovat?
Období, kdy jsem po vysoké škole začínal jako pojistný matematik, si dodnes velmi cením. Tehdy tato role zahrnovala mnohem širší spektrum činností než dnes – kromě výpočtů jsme vytvářeli pojistné podmínky, školili kolegy i makléře a komunikovali s provozem o nastavení produktů. Segmentace práce byla nesrovnatelně menší, což mi dalo obrovské množství zkušeností pro celou kariéru. Právě tohle dnes považuji za velkou výhodu menších pojišťoven. Člověk u nás mnohem rychleji pochopí souvislosti, naučí se, proč se věci dějí právě tak, jak se dějí, a získá vhled, který je později neocenitelný – i když se pak specializuje na úzkou oblast. Pokud někdo zvažuje vstup do pojišťovnictví, rád bych ho pozval právě do Slavie, protože u nás může velmi rychle nasát celou problematiku a lépe porozumět tomu, jak tento obor opravdu funguje.
Mohlo by vás zajímat: Petr Mlčoch: Kvalitní likvidace je zrcadlem pojištění
Na závěr osobnější otázka: co vás po tolika letech v oboru na pojišťovnictví pořád baví? Jsou to čísla, lidé, nebo fakt, že tohle odvětví stále dokáže překvapit?
Použiji slova našeho majitele, pana Sehnala, který často říká, že pojišťovnictví je „top obor“ celého finančního trhu. A má pravdu. V málokterém odvětví totiž funguje princip, že když něco prodáte, v daný okamžik vlastně nevíte, jestli jste vydělal. Teprve po letech se ukáže, zda se vaše práce a schopnost správně predikovat promítly v pozitivní výsledek. A predikce v pojišťovnictví – to je opravdu těžká disciplína. Mě na našem oboru pořád nejvíc baví právě ten mix. Je to svět čísel, analýz, prediktivních modelů, segmentace a dynamicky se vyvíjejících procesů. Zároveň je to ale svět lidí – klientů i obchodních partnerů – u kterých doufáme, že se vztah promění v dlouhodobou spolupráci postavenou na důvěře a otevřeném partnerství. Důvěra je podle mě úplně klíčový prvek, který pojišťovnictví odlišuje od jiných segmentů.
Dva roky jsem pracoval mimo pojišťovnictví, v konzultační firmě, a rychle jsem si uvědomil, že právě ten vztah založený na důvěře mi chybí. Proto bych rád, aby do oboru přicházeli noví lidé – aby i oni objevili to pozitivní, co pojišťovnictví nabízí, a sami si ověřili, že rozhodně není nudné nebo nezáživné. Ano, některé věci se více industrializují, produkty se do určité míry unifikují, ale prostor pro inovace stále existuje – hledají se nové prodejní cesty, nové datové zdroje, nové způsoby segmentace. A věřím, že pojišťovnictví bude mít své místo i v budoucnu. Lidé budou stále potřebovat někde bydlet, budou chtít jezdit autem, budou chtít chránit svůj majetek a své blízké. A právě od toho tu pojišťovny jsou.
Děkuji Vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář