Martin Žáček pracuje více než 18 let pro jedinou pojišťovnu. Tou je pojišťovna UNIQA, která se do roku 2001 jmenovala Česko-rakouská pojišťovna.
Co je pro vás na pojišťovnictví to nejzajímavější?
Pojišťovnictví je nesmírně různorodé. Záběr tohoto oboru je neskutečně široký. Když jsem do pojišťovnictví přišel, vůbec jsem netušil, jaká rozmanitost mě čeká. Zjistil jsem, že kouzlo spočívá v obrovském množství aspektů nejen v rovině technické, ale zejména při práci s klienty. Setkáváte se s nejrůznějšími lidmi a jejich specifickými přáními a potřebami, spolupracujete s partnery z mnoha oblastí a musíte zohlednit spoustu norem a podmínek. Pojišťovnictví v současné době nabízí nepřeberné množství produktů a doprovodných služeb, což je pro mne výzva, abych se učil stále něco nového. A to je něco, co mne baví.
Pojistný byznys je zkrátka nesmírně rozmanitý a nestále se vyvíjí, stejně jako se vyvíjí společnost kolem nás.
Lze se pojišťovnictví rychle naučit?
Na to není jednoduchá odpověď. V dnešní době je odborné vzdělání v tomto oboru běžně dostupné a stalo se standardem. Existují vysoké školy, jejichž absolventi jsou teoreticky tohoto oboru znalí. Na druhou stranu, jak jsem říkal, je to oblast nesmírně různorodá, a vyžaduje určitou dobu, aby do ní absolventi pronikli a dokázali „jít s proudem“. Třeba kvalitní underwriter v neživotním pojištění musí znát techniku, musí rozumět zajištění, musí kvalifikovaně odhadnout rizikovost. To jsou věci, které se učí několik let. Nádherným oborem je pojistná matematika, ale jde o velice rozsáhlou disciplínu. Matematické zákony se musí aplikovat na nejrozmanitější případy, a k tomu je třeba sledovat trendy a vývoj. Tím nejklasičtějším je životní pojištění. Pojišťovny potřebují, aby pojistná matematika zajistila, že klient bude platit adekvátní pojistné, vyplývající z jeho rizikového profilu. Alespoň to tak donedávna platilo bezezbytku. Ale i v této oblasti čelíme novým výzvám - příkladem té poslední jsou genderová opatření nařízená Evropskou komisí.
Dnes je pojistná matematika nesmírně potřebná i v oblasti nových regulací, jakou je Solvency 2. Pokud má pojistný matematik vyrůst ve skutečného a užitečného odborníka, je optimální, když má cit nejen pro čísla, ale i pro obchod. Tedy pro to, co matematické metody znamenají v reálu. Pokud někdo takové nadání má, je pro svoji společnost k nezaplacení.
Jednoduše platí, že taxovat pojistné smlouvy se lze naučit za 14 dní. Ale stát se specialistou v oboru je záležitostí několika let.
V neživotním pojištění dělá pojišťovnám vrásky povinné ručení. Je veřejným tajemstvím, že již nelze dál snižovat sazby, protože se pojišťovny dostávají do červených čísel. Každá pojišťovna si bude muset poradit, jak dál s cenami povinného ručení. Má na to UNIQA nějaký speciální recept?
Ono to není jen povinné ručení, ale problémem je i havarijní pojištění. Vývoj obou segmentů z pohledu pojišťoven byl v poslední době velmi negativní. Sešlo se tu několik zásadních faktorů. Pokud bych se zastavil u povinného ručení, jsme konfrontováni s tím, že v posledních letech dramaticky poklesla jeho cena. První příčinou je bezesporu silný konkurenční boj. Dalším důvodem bylo, že se v roce 2000 po demonopolizaci v pojišťovnictví začínalo na zelené louce a lidé neměli vyježděné bonusy. S nárůstem bonusových tříd automaticky docházelo k poklesu pojistného. A další věc: kupovala se auta nižších kubatur. To vše mělo vliv na to, že pojistné trvale klesalo.
Na druhou stranu jsme konfrontováni s tím, že trvale rostou škody. Materiální (plechové) škody sice rostly jen o něco víc než inflace, ale problémem jsou škody na zdraví, kde v posledních letech došlo k poměrně dramatickému nárůstu. Škodní inflace je za posledních deset let každoročně dvojciferná a průměrná škoda na zdraví dosahuje už dnes bezmála půl miliónu korun. Zásadní problém je v tom, že váha tohoto druhu škod se v celkovém škodním portfoliu výrazně zvýšila. Škody na zdraví už dnes tvoří 40 % ze závazků pojišťoven, vyplývajících z povinného ručení. Vývoj je velmi negativní. Pojišťovny musí tvořit odpovídající rezervy, aby dokázaly platit renty i v příštích letech. Tady se pojišťovny dostaly až na samotnou hranici rentability.
Všichni proto přemýšlí, jak dát klientovi spravedlivou cenu vzhledem k riziku, které představuje, a přistupuje se k tomu nejrůznějšími segmentačními metodami. Pojišťovny k tomu dnes používají řadu nejrůznějších kritérií a faktorů. Je velmi důležité, že se konečně začíná dařit uplatňovat bonus – malus způsobem, jakým má fungovat. My jsme tento přístup aplikovali od počátku. Všechny pojišťovny totiž mohou zcela legálně vstupovat do databáze České kanceláře pojistitelů. Mohou si tak snadno zjistit škodní průběh klienta, a podle toho stanovit pojistné. Nyní se zdá, že takový postup už uplatňuje většina hráčů na trhu.
Nicméně finanční náročnost u škod na zdraví bude i do budoucna stoupat. Výrazně se zvyšují náklady spojené s ošetřováním a dlouhodobou péčí o osoby s rozsáhlými trvalými následky. Takže je zcela nevyhnutelné, aby pojistné celkově rostlo. To je prostě fakt.
A pokud jde o havarijní pojištění?
Tady jsou pojišťovny od roku 2008 konfrontovány s výrazným poklesem cen motorových vozidel. Ceny jdou dolů. Škoda Octavia stála dříve třeba 500 000 korun, teď je to už jen 400 000 korun. 4 % na pojištění tak činilo dříve 20 000 korun, teď už je to ale jen 16 000 korun. Ale riziko lineárně menší není, platí to jen v případě, že dojde k totální škodě. V tom případě pojišťovna skutečně neplní 500 000 korun, ale jen 400 000 korun.
Problém však nastává u parciálních škod. A to jsou běžné bouračky, kterých je nejvíce. Tam se platí části karosérie a náhradní díly, jejichž ceny neklesly. Ani servisy nemají nižší hodinové sazby než před třemi lety. Vzhledem k tomu, že tyto částečné škody tvoří dvě třetiny všech škod, nároky na havarijní pojištění stoupají. Pojišťovny se tak dostaly do velmi nepříjemné situace. Vzhledem ke konkurenčnímu boji zatím k navýšení tarifů nedošlo. A tak se i tento segment rovněž dostává na hranici rentability.
Dalšími body k zamyšlení jsou problematika spoluúčasti a pojištění skel na vozidlech. To jsou oblasti, které rovněž významně ovlivňují pojistně-technický výsledek. Autopojištění je v dnešní době pro pojišťovny opravdu hodně citlivým odvětvím…
Jak je to s pojištěním flotil?
Tiskem problematika pojištění otevřených flotil již proběhla. Pojišťovaná auta makléř v podstatě sdružoval do poolu a cena tak byla výhodnější. Myslím si, že je to nekorektní postup, protože cena pojištění tak byla jednotná a nebyla schopná reflektovat to, jakým způsobem jeden konkrétní řidič jezdí. Ukazuje se, že tato praxe nevyhovuje, a proto se otevřené flotily uzavírají.
Druhou oblastí, která je takto označována, je pojištění velkých firemních autoparků. Jde o standardní typ pojištění. Ale velmi různorodý z pohledu rizik. Nejproblematičtější jsou velká nákladní auta. Takový tahač, který jezdí hodně do zahraničí, je vysoce rizikovou záležitostí. V cizině způsobují tyto typy aut nehody se škodami, které jdou do desítek miliónů korun. Tomu musí odpovídat sazby pojistného. A zde si trh nese z minulosti břemeno, protože kalkulace byly problémové a často podhodnocené.
Naopak má-li třeba IT firma několik osobních vozů a dvě dodávky pohybující se většinou v některém tuzemském regionu, bude předpokládané riziko a tedy i pojistné výrazně nižší.
Jaký je váš názor na regulaci Solvency 2? Myslíte si, že každý, kdo bude pracovat v pojišťovně, dokáže v budoucnosti prostudovat oněch tisíc stránek, které se této regulace budou týkat?
Přiznám se, že prokousávat se problematikou Solvency 2 skutečně není jednoduchá záležitost. Filosofie, která za Solvency 2 stojí, principiálně určitě špatná není. Jde o opatření, které má lépe popsat kapitálové potřeby pojišťoven pro rozsah rizik, která upisují. Tedy zohlednit určité aspekty, které Solvency 1 nepostihuje.
Na druhou stranu jde o rozsáhlé veledílo, jehož realizace se navíc stále odsouvá. Je potřeba připomenout, že je to spojeno s enormním nasazením kapacit i nemalými finančními investicemi.
Brusel nás, pojišťovny, zklamal už svým genderovým rozhodnutím, které začíná platit 21. prosince letošního roku a které nařizuje, aby byly pojistné sazby žen a mužů naprosto stejné. Přitom jde jednoznačně o technickou hloupost.
V této souvislosti jsem rád, že Česká národní banka zastává názor, že dohled nad pojišťovnami by měl být lokální a také pravomoci by měly zůstávat na lokální úrovni. Jsem přesvědčen, že ČNB funguje v roli dohledu nad pojistným trhem rozumně.
Jste úspěšný a můžete mít radost ze své práce. Ale existuje něco, co se vám v poslední době mimořádně podařilo a na co jste obzvlášť pyšný?
V poslední době mě velmi potěšilo, že se nám podařilo přinést na trh služby UNIQA SafeLine. Jde o první autopojištění vozidla, které se aktivně zapojí do řešení nouzových situací. UNIQA SafeLine se systémem aktivní asistence umí nejen zachránit život, ale i vrátit ukradený vůz majiteli, pomoci při defektu na silnici, a ještě spočítat pojistné podle ujetých kilometrů.
Jedná se o unikátní produkt, který předběhl dobu a který má velkou přidanou hodnotu pro naše klienty. Myslím si, že každý zákazník, který u nás uzavře havarijní pojistku, by si měl pořídit i SafeLine – navíc když ho nyní nabízíme pro řadu klientů prakticky zdarma. Jde o produkt, v němž se prolíná pojištění a telematika. Jsem nesmírně rád, že se nám ho podařilo uvést na trh.
Tou druhou věcí je naše spojení s DIRECT Pojišťovnou, s níž jsme se dohodli na strategické spolupráci. Klienti DIRECT mají možnost po ukončení smluvního vztahu pokračovat dál u pojišťovny UNIQA. Jsme rádi, že toho v hojné míře využívají. My naopak na druhé straně pomáháme DIRECT Pojišťovně ukončit její aktivity na českém trhu. Od 1. listopadu jsme převzali také likvidaci pojistných událostí DIRECT. Klienti hlásí škodu prostřednictvím našeho call centra a my škodu kompletně vyřídíme.
Zákazníci DIRECT tedy žádnou změnu nepocítí. Dokazuje to, že české pojišťovnictví je stabilní. A já jsem rád, že i my k tomu přispíváme svým dílem.
Děkuji vám za rozhovor.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář