Problémy s odstraňováním azbestu z budov z pohledu německých pojistitelů

Příčinou či spouštěčem obav je ve spolkové vládě přijatá novela nařízení o nebezpečných látkách, která má v příštích týdnech nabýt účinnosti. Podle ní se nesmí v budoucnu již zasáhnout do stavební substance (či jádra stavby) budov, které byly postaveny před rokem 1993, bez znalosti konkrétní azbestové situace. V případě pochybností je třeba provést nákladná a náročná opatření ke zjištění skutečného stavu, a to před zahájením oprav a sanací. To platí i pro akutní škodní události. 

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Klimaalarmismu táhne na šedesát

Jörg Asmussen, výkonný ředitel GDV, v této souvislosti uvedl, že nové nařízení sice zlepšuje ochranu při práci a ochranu zdraví při zacházení s azbestem, ale současně vytváří také nové problémy. Předmětem jeho kritiky je především ta skutečnost, že opravy akutních škod by se mohly zpozdit až o dva týdny. Přitom hlavně u vodovodních škod hraje faktor času klíčovou roli. Pokud se rychle nenajde a neopraví trhlina či prasklina ve vodovodním potrubí, mohou z toho vyplynout zdraví škodlivé následky, jako například napadení bytového prostoru plísní, což může vést ke zvýšení škody. Proto podle názoru GDV by měl zákonodárce umožnit u akutních škod jiný postup, resp. výjimku.

Za účelem vyřešení výše uvedených problémů navrhuje GDV přechodné období v délce tří let. Během této doby by mohly být vybudovány analytické kapacity laboratoří a vyvinuty, vyzkoušeny a uznány bezemisní postupy, jež umožní v případě škodní události okamžitý zákrok s využitím bezpečných technik pro údržbu i sanaci.

Mohlo by vás zajímat: Česká národní banka bude dohlížet na poskytovatele služeb s kryptoaktivy

Asmussen dále zdůraznil, že pro požadované posuzování ohrožení azbestem není v Německu dostatek odborných sil a laboratoří, a navíc se dosti vleče uznávání nových bezemisních postupů. Proto by se mělo uplatnit zmíněné přechodné období, alespoň pro opravy akutních škod. GDV upozorňuje, že opatření týkající se energetické sanace jsou z působnosti nového nařízení vyňata, což je precedens. Z tohoto pohledu by bylo nepochopitelné, že pro akutní škody by neexistovala obdobná právní úprava.

Nejde však jen o časové zdržení při opravách a sanacích. Němečtí pojistitelé poukazují též na vysoké náklady pro majitele domů a pojistitele, kteří provozují pojištění obytných budov. Jen zkoumání toho, zda je v dané budově azbest, by mohlo zatížit zmíněné pojistitele ročně vícenáklady podle předběžných odhadů ve výši přes 190 mil. EUR. Je jasné, že tyto náklady by se pak promítly do pojistného.