Všechno je jinak, aneb předbíhat událostem se nevyplácí

Jako už poněkolikáté byl přitom návrh shozen ze stolu nikoliv kvůli samotnému obsahu normy, ale v důsledku politikaření. Pojišťovnictví a celý pojistný trh jsou tak opět „proti své vůli“ zataženy do politických handlů, nedodržování dohod a následných politických odvet.

Zprostředkovatelé se radují z „vítězství“. Obávám se, že tato radost může být kdykoliv vystřídána hlubokým rozčarování. Se stejnou lehkostí, s jakou byla odpískána novela zákona o pojišťovnictví, může být totiž přijata norma, po jejímž přijetí budou nešťastně vzpomínat na to, že návrh odmítnutý v pátek třináctého byl ještě zlatý. I pojišťovny si oddychly. Nemusí v rychlosti měnit svoje provizní modely včetně všech souvisejících záležitostí, jako jsou úpravy procesů a informačních systémů. Avšak některé, které se již do potřebných úprav pustily, budou muset vložené prostředky nejspíš odepsat.

Navíc i pojišťovnám hrozí, že na ně dopadne možná budoucí regulace provizí mnohem tvrději, než by to bylo v případě té odmítnuté. A s tím související změny provizních modelů budou muset navíc realizovat v „kvapíkovém“ tempu. Pojišťovnám se také nejspíš ulevilo, že ustane tlak zprostředkovatelů na skokový nárůst provizí kvůli jejich rozložení do pěti let. I v tomto případě jde však o předčasné uspokojení. Zprostředkovatelé si totiž během posledních týdnů otestovali, nakolik jsou pojišťovny přístupné jejich požadavkům na další růst provizí. A v některých případech zjistili, že horní hranice není nic nepřekročitelného. Zkrátka takový „průzkum bojem“. Jistě v nejbližší době využijí získaných poznatků a zkušeností a na dveře pojišťoven se svými požadavky opět zaklepají. I když požadovaný růst nebude samozřejmě takový, jaký by byl v případě přijetí regulace provizí.

Čtěte také: Provize se regulovat nebudou. Poslanecká sněmovna neschválila zákon o pojišťovnictví.

A co klienti, jejichž zájmy se každý zaštiťuje? Pro ty se nic nemění. Tedy ti, kteří se nechají nějakým manipulátorem „ukecat“ k přetočení smlouvy, budou nadále o svoje peníze přicházet. Bude to ale svým způsobem spravedlivé. O peníze přijdou totiž jen ti, kteří udělají chybu a na vějičku „takyzprostředkovatelů“ skočí. Ti ostatní přitom nebudou potrestáni za svoji ochranu růstem pojistného a snižováním odkupního ve čtvrtém a pátém roce pojištění.

Trochu stranou zájmu však zůstává to, že nebyla schválena novela zákona obsahující zavedení směrnice Solvency II do naší pojistné regulatoriky. Jsou tu sice nějaké sankce, které v souvislosti s tím čekají Českou republiku, ale samotné nezavedení nebo opožděné zavedení Solvency II není žádná velká tragédie a pojišťovny budou fungovat normálně dál. Nicméně určité potíže to způsobí těm společnostem, které na našem trhu působí buď ve formě pobočky, nebo mají svoje pobočky v zahraničí. Budou totiž muset po nějakou dobu fungovat ve dvou režimech, což určitě není nic příjemného.

Radost z dalšího faktického odkladu Solvency II však nemají nejspíš pojišťovny, které se poctivě na spuštění této regulace připravovaly. Nejen, že to byl nekonečný příběh neustálých změn a odkladů, ale hlavně jim to odčerpávalo kapacity a musely tak odsouvat daleko smysluplnější a prospěšnější projekty. A tak na tom vydělaly ty pojišťovny, které daly těm užitečnějším záležitostem přednost a s implementací nepospíchaly. Odklad pak nevadí těm společnostem, které by se nestihly do začátku roku 2016 na Solvency II úplně připravit. I takové jsou.

Co bude dál? Vše bude záviset na koalici a hlavně na tom, jak bude schopna dodržovat svoje vlastní pravidla a dohody. Zákon bude předložen znovu. Otázkou je kdy, a jestli včetně regulace provizí, nebo nikoliv. Dá se očekávat, že se tato oblast stane předmětem politického handlu, o jehož podstatě je snad lepší nic nevědět a jehož důsledek je nepředvídatelný.

Pravděpodobnost, že výsledkem bude regulace provizí, která bude stejná, jako ta zamítnutá, nebo mírnější, či tvrdší, nebo že k regulaci provizí vůbec nedojde, je zhruba stejná. Ale neviňme jen politiky. Už jsem v minulosti několikrát zmínila, že si za vše můžeme především sami. Nechali jsme totiž situaci dojít tak daleko, že se otázka provizí stala politickým tématem. Manipulátoři z řad „takyzprostředkovatelů“ se přitom vysmívají všem – jak poctivým zprostředkovatelům, tak pojišťovnám a v neposlední řadě i klientům. Celý problém je přitom někde jinde, než v tom, jak provize regulovat a vyplácet. Celé je to o lidech. „Obraceči smluv“, „bouchači“, „překlápěči“, či jinak označovaní zprostředkovatelé na pojistném trhu totiž nemají co dělat. A přiznejme si, že kromě několika vyhlášení o tom, jak s nimi „zatočit“, jsme se nikam nepohnuli. Není to jednoduchý úkol. Nejdříve je totiž musíme jednoznačně identifikovat, což je docela oříšek. Nicméně není to nic proti tomu, že musíme najít způsob, jak je z trhu dostat a to bez možnosti návratu. Dokud totiž neuděláme tohle, budeme nadále jen užasle zírat na to, co se kolem nás odehrává…

Kateřina Lhotská
expert pro pojišťovací sektor, člen Finanční akademie Zlaté koruny