Přijaté rozhodnutí se opírá o letní (srpnovou) makroekonomickou prognózu a o vyhodnocení informací získaných od jejího zpracování. Inflace se od začátku letošního roku pohybuje poblíž dvouprocentního inflačního cíle. V zemi tak přetrvává cenová stabilita.
Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Pojišťovací makléři jsou klíčem k ochraně majetku před povodněmi
ČNB začala v prosinci loňského roku opatrně snižovat úrokové sazby. Boj s inflací ale nekončí. Základní repo sazba postupně klesla ze 7 % na 4,25 %, čímž byla zmírněna restrikce měnové politiky. V posledních měsících navíc došlo k citelnému poklesu dlouhodobých sazeb v zahraničí i u nás, což představuje další uvolnění měnových podmínek. Nastavení měnové politiky přesto zůstává přísné. Reálné úrokové sazby jsou kladné a tlumí úvěrovou aktivitu, a tudíž tvorbu peněz v ekonomice, a následně inflaci.
Bankovní rada i nadále spatřuje v ekonomice určité proinflační tlaky. Jejich zesílení by znamenalo, že by se inflace v následujících čtvrtletích odpoutala trvaleji od cíle směrem k horní hranici tolerančního pásma. I proto bankovní rada považuje za nezbytné vytrvat v přísné měnové politice a další snižování sazeb pečlivě zvažovat.
Na příštích jednáních bude bankovní rada vycházet z vyhodnocení nově dostupných dat a jejich implikací pro výhled inflace. Úvahy o nastavení sazeb se budou odvíjet zejména od vyhodnocení setrvalosti nízkoinflačního prostředí, vývoje kurzu koruny, působení fiskální politiky na ekonomiku, analýzy napětí na trhu práce, vývoje domácí i zahraniční poptávky a kroků klíčových zahraničních centrálních bank. Bankovní rada též bude vyhodnocovat transmisi snížení úrokových sazeb do úvěrové aktivity, cen aktiv a následně do reálné ekonomické aktivity.
Mohlo by vás zajímat: Jaroslav Daňhel: Pojišťovnictví řeší povodňové dilema
Bankovní rada konstatuje, že proces snižování sazeb může být kdykoliv přerušen či zastaven na stále restriktivních úrovních spolu s tím, jak se úrokové sazby přibližují k neutrálním hodnotám. Bankovní rada potvrzuje své odhodlání pokračovat v přísné měnové politice tak, aby se inflace dlouhodobě pohybovala poblíž dvouprocentního cíle.
Ekonomický vývoj
Česká ekonomika v souladu s našimi očekáváními oživuje pouze pozvolně a nadále se pohybuje pod svým potenciálem. HDP ve druhém čtvrtletí vzrostl mezičtvrtletně o 0,3 % a meziročně o 0,6 %. K růstu přispěly zejména investice firem do fixního kapitálu, zatímco spotřeba domácností rostla mírně (mezičtvrtletně o 0,2 %). Stále se nacházela 5,2 % pod úrovní zaznamenanou před covidem. S poklesem inflace dochází k obnovování růstu reálných příjmů domácností. Proti němu ale působí negativní vývoj sentimentu. Oživování domácí poptávky je tak pomalé, což potvrzují i čísla za tržby v maloobchodě a ve službách. Utlumená zůstává i zahraniční poptávka.
Napětí na trhu práce se mírně snižuje, ale nezaměstnanost zůstává nízká. Růst průměrné mzdy ve druhém čtvrtletí dosáhl 6,5 % a oproti prvnímu kvartálu zpomalil. Z historického pohledu zůstává zvýšený, nicméně v reálném vyjádření se mzdy pohybují 5 % pod předcovidovou úrovní. K materializaci rizika vzniku mzdově-inflační spirály zřejmě nedochází.
Mohlo by vás zajímat: Nejvíce globálních škod v první polovině roku 2024 způsobily bouře a záplavy
Inflace se od začátku letošního roku pohybuje u cíle ČNB. Celková inflace byla v červenci a srpnu mírně nad letní prognózou, a to zejména vlivem rychlejšího růstu cen potravin. Rovněž jádrová inflace se nacházela výše, než prognóza očekávala, což potvrzuje správnost opatrného přístupu ke snižování sazeb. Na konci letošního roku lze očekávat dočasné zvýšení inflace k horní hranici tolerančního pásma cíle vlivem vývoje statistické základny z předchozího roku. Na počátku příštího roku se inflace sníží a bude se pohybovat v blízkosti dvouprocentního cíle ČNB.
Rizika a nejistoty
Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako zhruba vyrovnaná. Rizikem ve směru vyšší inflace jsou zvýšené mzdové požadavky v soukromém i veřejném sektoru. Případný nadměrný růst celkových výdajů veřejného sektoru by vedl i k riziku inflačního působení státního rozpočtu. Dalším proinflačním rizikem je vyšší než předpokládaná setrvačnost růstu cen služeb. Na delším horizontu je proinflačním rizikem možné zrychlení tvorby peněz v ekonomice plynoucí z případného výrazného oživení úvěrové aktivity, a to zejména na realitním trhu. Naopak výrazným rizikem ve směru nižší inflace je zhoršení globální hospodářské aktivity a slabší výkon německé a potažmo české ekonomiky. To se promítá i do výhledu dalšího snižování sazeb velkých centrálních bank.
Komentáře
Přidat komentář