Použila zkrátka oblíbenou taktiku stanovení přemrštěných požadavků, ze kterých se pak mírně ustoupí. Čímž dosáhla toho, že jí byla „přijatelnější“ verze odkývána, a ještě to mohou členské státy vydávat za své vítězství. Jde konkrétně o „zmírnění“ návrhu klimatického závazku dosáhnout snížení emisí CO2 do roku 2040 oproti roku 1990 ze stachanovských 90 %, přičemž bude možné 3 % realizovat ve formě „mezinárodních uhlíkových kreditů“ (tedy investic do „dekarbonizačních projektů“ v zahraničí) na stejných 90 %, přičemž oněch „dekarbonizačních kreditů“ může být 5 %.
Ve skutečnosti to však neřeší vůbec nic, protože to znamená, že Green Deal s cílem dosažení úplné dekarbonizace EU do roku 2050 se nezmírnil ani o píď. Bude tak nadále pokračovat devastace evropského hospodářství, postupná ztráta konkurenceschopnosti unijních firem a přerod EU v zelený socialistický skanzen. Třeba pak budeme moci vydělávat alespoň na turistickém ruchu, až se na něj budou jezdit dívat bohatí turisté z USA, Číny, Indie a dalších zemí, které vystavili zelené červenou.
Mohlo by vás zajímat: Zemřel Jaroslav Daňhel. Osobnost, která pomohla definovat české pojišťovnictví
Zároveň s tím byl odsouhlasen také odklad spuštění ETS2 rozšiřující povinnost platit emisní povolenky i na domácnosti a firmy na rok 2028. Jde tedy o posun o jeden rok. Ani ten však nemá žádný praktický význam, protože neřeší nejpalčivější problém celého systému. Tím je růst cen nejenom benzínu, nafty a paliv pro domácnosti a firmy, ale následně i zdražování úplně všeho a s tím související hrozba dalšího roztočení inflační spirály. Jediný rozdíl oproti původně schválenému systému je to, že k tomu dojde o rok později.
Všeobecnému růstu cen pak nezabrání ani slibované opatření, které by mělo zlepšit předvídatelnost a cenovou stabilitu celého systému, o kterém se debatovalo na Evropské radě několik dnů před schůzkou ministrů životního prostředí. Spočívá v uvolňování nových povolenek na trh v případě, že by jejich cena začala prudce růst. Potíž je však v tom, že tím se cenové skoky jenom odsunou. Celý systém je totiž založen právě na omezeném počtu povolenek odpovídající „povolenému“ objemu emisí CO2, který lze do atmosféry vypustit. A ten je neměnný. Jinými slovy, když budou povolenky uvolněny na trh o něco dříve, tak se rychleji „spotřebují“ a jejich nedostatek se projeví později. A o to rychleji pak poroste jejich cena a následně i celková cenová úroveň. A spirála inflace se roztočí…
Mohlo by vás zajímat: Škodní inflace u povinného ručení opět nabrala na obrátkách
Vrchnost zkrátka levné energie nechce. A to přesto, že uznává, že právě jejich vysoká cena je problémem nejen pro domácnosti, ale především pro unijní firmy a jejich konkurenceschopnost. Ale její opatření proti drahým energiím nejsou ničím jiným, než oním pověstným „vytloukáním klínu klínem“. Již dříve je definovala v akčním plánu pro dostupné energie, ve kterém mimo jiné navrhuje snížit jejich cenu snížením energetických daní na nulu a úhradu rostoucích poplatků z veřejných prostředků. Což je samozřejmě nebetyčná blbost, protože ty nejsou plněny z ničeho jiného než z daní občanů a firem. Takže tím, že se jim na jedné straně uměle uleví v cenách energií a rozdíl doplatí erár, tak o to více zaplatí na daních. Náklady tedy opět ponesou spotřebitelé a jiná bude pouze forma jejich úhrady.
„Zelená lobby“ zkrátka opět dosáhla svého a Green Deal tak bude pokračovat dál, aniž by alespoň přibrzdil. Bruselský vlk se zkrátka nažral.
Ovšem koza utrpěla…
Komentáře
Přidat komentář