Tak jako byly ty minulé volby referendem o Andreji Babišovi, byly tyto referendem o Petru Fialovi. A vlastně opět i o Andreji Babišovi. Což zásadně zastínilo ostatní témata. Nicméně lze mezi vítěznými subjekty najít i jiná pojítka než jen „antifialismus“. Tím je deklarovaný odpor (nejen) vůči zelené politice EU. I to bylo ostatně jedno z témat, kterým se vítězové a pravděpodobní koaliční partneři vymezovali vůči vládní koalici končící. Ta se sice bránila tím, že „Green Deal podepsal Andrej Babiš“, ale to jí od másla na hlavě za odkývaný systém ETS2 obsahující emisní povolenky pro domácnosti a firmy pomohlo asi tolik, jako pomáhají tablety na hubnutí od nadváhy.
Mohlo by vás zajímat: Konference: Pojišťovnictví mezi regulací, inovacemi a riziky budoucnosti
Buďme ale objektivní. Ani Andrej Babiš a ani Petr Fiala neměli ve své době v ruce žádné silné karty, aby mohli svůj „podpis“ odmítnout a nějak slušně to v Bruselu uhrát. Tenkrát prostě bylo v EU takové „politické klima“, že nic jiného nebylo možné. Takže samotný podpis asi nelze ani jednomu z obou premiérů oprávněně vyčítat. Snad jenom se Petr Fiala nemusel tak dmout pýchou nad tím, že ho paní Uršula za jeho podíl za schválení systému ETS2 pochválila. Navíc, když proti němu začal vzápětí „bojovat“. Ale nebyl to ani zdaleka jeho jediný názorový veletoč, takže žádné překvapení.
Nová vláda však bude vstupovat do trochu odlišného „klimatu“, co se zelené politiky EU týče. Hospodářství skomírá, konkurenceschopnost unijních firem klesá a celé to došlo až tak daleko, že začíná zvonit umíráček i poslednímu odvětví, kterému se v EU ještě jakž takž dařilo – automobilovému průmyslu. Jinými slovy odpor vůči Green Dealu stoupá a volání po jeho revizi se množí. Za těchto okolností se budou nové vládě hledat k „rebelii“ vůči evropské vrchnosti spojenci mnohem jednodušeji než za vlád minulých.
Zelená politika a její pokračování mají samozřejmě velké dopady i na finanční sektor. Už proto, že hospodářské problémy, které přináší, dopadají negativně i na finanční instituce. To je však trochu jiné téma a vraťme se tedy k tomu, jak pocítí tyto společnosti změnu ve Strakově akademii. Respektive, jak ji pocítí celá naše ekonomika.
S obrovskými schodky nová vláda moc nepohne, a to ani přes avizovanou snahu Motoristů je výrazně snižovat. Hnutí ANO slíbilo, že znovu zavede EET, což ovšem příjmovou stránku rozpočtu nezachrání. Zato podnikatelé zažijí na vlastní kůži další díl z nekonečného seriálu „Nepředvídatelné legislativní prostředí“. Ten si ostatně zažije i náš penzijní systém, protože s největší pravděpodobností dojde k vrácení věku odchodu do důchodu na 65 let. Což bude jenom logický důsledek toho, že jeho zvýšení bylo vládou Petra Fialy protlačeno bez konsenzu s tehdejší opozicí. A zároveň to dělá předvídatelným i další vývoj poté, co bude vznikající vládní koalice opět za čas vystřídána koalicí končící. Prostě takový důchodový ping-pong. Přitom nejde o žádnou reformu (přestože tak bývá označována), ale o pouhou kosmetickou změnu bez praktického efektu. Všechny modely a predikce budoucích příjmů a výdajů penzijního systému totiž ignorují růst produktivity práce a není tak jasné, kolik lidí bude třeba na to, aby vytvořili „hodnotu“ dostatečnou pro to, aby uživila i budoucí důchodce. Jinými slovy, do kolika let bude opravdu nutné v budoucnu pracovat, aby na penze bylo.
Mohlo by vás zajímat: Německý pojistný trh 2024: Allianz drží nezpochybnitelné vedení
Lze také předpokládat, že se vznikající vláda poučí z fiaska, jaké zaznamenala ta končící s „windfall tax“ a odpustí si s podobnými záležitostmi experimentovat. Finanční instituce se tak podle mne nemusejí obávat, že by byla zavedena jakákoliv forma sektorové daně. Ostatně už dokázaly politiky přesvědčit, že si s takovými záležitostmi dokáží poradit.
S výměnou osazenstva Strakovy akademie se zkrátka nedají očekávat žádné dramatické změny. Bude to prostě jenom další z vlád, pro které je nejvýstižnější označení „udržovací“. A to jak z pohledu „udržování“ státu v chodu, tak i ve smyslu snahy „udržet“ se u moci co nejdéle.
Komentáře
Přidat komentář