Je to samozřejmě logický a správný krok. Otázka však zní, zda je to opatření dostatečné. Hovoří se sice o tom, že by pak byly po vzoru CO2 také zatíženy emisními povolenkami, jenomže k čemu nám bude, když budeme vědět, kolik vodních par do atmosféry uniká, když s tím nebudeme nic dělat? A peníze z povolenek klimatickou krizi nezastaví. To je totiž totéž, jako když člověk ví, že se řítí autem do křižovatky na červenou (samozřejmě elektromobilem) a přesto nezastaví. Takže stejně jako by měl takový řidič okamžitě zabrzdit, je nutné zastavit i emise vodních par. Jediným řešením je tak zakázat letadla, která je vypouštějí, a povolit pouze ta, která budou vypouštět něco jiného.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Síkora: Investice do technologií budou formovat budoucnost pojistného trhu
Bude to však stačit? Jako by nebyly i jiné zdroje vodních par než letecká doprava. Vždyť jak se třeba páří z hrnců při vaření. A v kolika kuchyních a na kolika sporácích najednou. Kam se na to hrabe letecká doprava. Je tedy nutné deparizovat i přípravu jídel a výrobu potravin. Což znamená zakázat jejich tepelnou úpravu a konzumovat je pouze v syrovém stavu. Vodní páry však vznikají při jakémkoliv ohřevu vody. Takže je třeba také přestat prát v teplé vodě, stejně jako se v ní mýt. Čímž se mimo jiné dosáhne i obrovské úspory energií na její ohřev. Pravda, lidé asi nebudou úplně vonět, ale dříve se také moc nemyli. A třeba díky tomu nemuseli řešit klimatickou krizi.
Ale ani to není všechno. Kolik nebezpečné a škodlivé vodní páry se uvolňuje v rámci procesu koloběhu vody v přírodě. Nezbývá než zabránit i tomu. Neprodleně je tak třeba vypracovat a schválit evropskou směrnici, která povolí existenci vody na území EU pouze ve dvou skupenstvích – pevném (tedy ve formě ledu) a kapalném. Pronikání vodních par ze zemí mimo EU je pak nezbytné zatížit pořádně mastným clem. A že je taková směrnice v rozporu s přírodními zákony, jak nejspíš nějaký nepřítel pokroku namítne? Stačí konsenzus 99 % vědců a každému takovému šťouralovi sklapne. Jen je třeba vypsat granty na příslušný výzkum. Ostatně by to nebylo v europarlamentu poprvé, kdy se podařilo platnost přírodních zákonů přehlasovat na základě podobné argumentace.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Síkora: Investice do technologií budou formovat budoucnost pojistného trhu
Vodní páry však vypouští také každý z nás při dýchání. Respektive při vydechování. Nevydechovat ovšem nelze, protože to bychom se všichni postupně nafukovali, čímž by se nepřiměřeně zvětšoval náš tělesný objem a za chvíli by nebylo na území EU k hnutí. V souladu s výše uvedenou směrnicí tak budou vyvinuty speciální náhubky, které promění vydechované vodní páry buď ve vytékající vodu nebo ve vypadávající kostky ledu. Dále budou vybaveny speciální funkcí „shut up“, která zabrání pochybovačům vykřikovat něco o nebetyčné blbosti. Tato technická novinka se stane záhy nepochybně také zajímavým exportním produktem, kterým unijní firmy zaplaví světové trhy. Protože něco takového jen tak někoho nenapadne.
Změní se také pracovní trh. I jednotlivé firmy budou totiž muset sledovat své emise vodních par a vyplňovat jejich objem do ESG reportu. Aby je minimalizovaly, budou při výběru zaměstnanců upřednostňovat ty, kteří nemají o ničem páru a nemohou ji tedy ani vypouštět.
Mohlo by vás zajímat: Horká čísla: Komu přibylo za rok 2024 nejvíc vázaných zástupců?
Evidentně před námi tedy stojí velké úkoly a je třeba se k problému prohlubování klimatické krize vodními parami postavit čelem. Polovičaté řešení deparizace ve formě rozšíření systému emisních povolenek jen na leteckou dopravu je sice krok správným směrem, ale absolutně nedostatečný.
A tak jako bylo 19. století stoletím páry, bude 21. století stoletím bez páry…
Komentáře
Přidat komentář