V roce 2024 se narodilo o 24,6 % méně dětí než v roce 2021!

Přírůstek obyvatel 8,9 tisíce posunul počet obyvatel Česka k 31. 12. 2024 na 10 909 500. Byl to nejvyšší počet od konce 2. světové války. Přirozenou měnou se populace Česka šestým rokem v řadě zmenšila. Úbytek 27,9 tisíce osob byl obdobný jako v roce 2021, kdy byl zaznamenán rekordní počet zemřelých. Za hlubokým přirozeným úbytkem v roce 2024 však primárně stál nízký počet narozených.

Mohlo by vás zajímat: Počty poradců: První kvartál 2025 ve znamení obnovy

Roční úhrn živě narozených 84,3 tisíce byl meziročně nižší o 6,8 tisíce, resp. o 8 %. „Počet živě narozených dětí se v roce 2024 výrazně snížil již potřetí v řadě. Roční úhrn 84 311 představuje nové historické minimum, které překonalo dosavadní číslo 89 471 z roku 1999,“ říká Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ. Meziročně nižší byl jak počet prvorozených dětí (o 9 %), tak dětí druhorozených (o 7 %) a také dětí narozených ve třetím či vyšším pořadí (o 5 %). Podle předběžných údajů připadlo na jednu ženu 1,37 dítěte a úhrnná plodnost byla o 0,1 nižší než v roce 2023. Mimo manželství se narodilo 47,0 % dětí, o 0,1 p. b. méně než o rok dříve.

Během roku 2024 zemřelo celkem 112,2 tisíce obyvatel Česka, z toho 57,7 tisíce mužů a 54,5 tisíce žen. Ve srovnání s rokem 2023 jich bylo o 0,6 tisíce (1 %) méně. Nejvíce úmrtí bylo zaznamenáno v lednu a v prosinci, nejméně v červnu. V rámci pětiletých věkových skupin byla nejpočetnější skupina zemřelých ve věku 80–84 let (19,2 tisíce) a 75–79 let (19,0 tisíce). Podle předběžných odhadů byl úbytek zemřelých spjat s dalším růstem střední délky života mužů i žen (přibližně o čtvrt roku).

Do manželství vstoupilo celkem 44,5 tisíce párů snoubenců, což bylo o 3,8 tisíce, resp. o 8 %, méně než v roce 2023. Meziročně ubylo ženichů i nevěst ve všech pětiletých skupinách od 25 do 50 let věku. Nejvíce snoubenců (2,5 tisíce jak ženichů, tak nevěst) patřilo ke generaci narozených roku 1993. Rozvedeno bylo celkem 20,8 tisíce manželství, meziročně o 1,3 tisíce (o 7 %) více. Mírně vyšší byla i úroveň rozvodovosti (40 % oproti 37 % v roce 2023). Nejčetnější byly rozvody po 4 až 7 letech manželství. 58 % rozvedených manželských párů mělo společné nezletilé děti. Rozvody se tak dotkly celkem 19,3 tisíce nezletilých dětí.

Mohlo by vás zajímat: Bence Holló je nový prezident Maďarské asociace pojišťoven

Zahraničním stěhováním získalo Česko 36,8 tisíce obyvatel. Ve srovnání s rokem 2023 to bylo výrazně méně (o 57,8 tisíce). Počet přistěhovalých ze zahraničí do Česka se meziročně snížil (o 19,4 tisíce) na 121,8 tisíce, stále však zůstal ve srovnání s roky před vypuknutím války na Ukrajině významně vyšší. Vystěhovalých do zahraničí bylo evidováno téměř 85,0 tisíce (meziročně o 38,4 tisíce více). Zhruba tři čtvrtiny vystěhovalých patřily k osobám s ukončenou dočasnou ochranou.

Jsou Češi pohodlní?

Dosud se nejméně dětí živě narodilo roku 1999, a to 89 471. V poměrně dramatickém poklesu počtu živě narozených se zrcadlí celá plejáda příčin, ať už sociálních, ekonomických či jiných. Těžko však mohou být hlavní příčinou údajné sociální nejistoty, na něž odkazují například někteří politici.

„Česká republika patří k zemím s rozvinutým systémem sociálního zabezpečení. Realita je spíše taková, že právě rozvinuté sociální zabezpečení přispívá k určitému životnímu pohodlí podstatné části veřejnosti, které se v řadě případů následně projevuje slabší ochotou časově i jinak náročně pečovat o děti. A poměrně návykový pohodlný styl života opustit. Často se v dané souvislosti skloňuje také údajná krize bydlení v Česku. Je pravdou, že v Česku je poměrně špatně dostupné vlastnické bydlení, a to i v rámci mezinárodního srovnání. Těžko však hovořit o krizi bydlení jako takového, neboť nájemní bydlení dostupné je. Jeho dostupnost – v tom smyslu kolik průměrných nájmů lze pořídit za průměrnou mzdu – je sice nižší než za socialismu v 80. letech, avšak nikoli tak, aby mohla vysvětlit takto dramatický pokles počtu narozených. Pamětníci vědí, že i za socialismu, včetně 70. let, v éře, kdy se rodila silná takzvaná generace Husákových dětí, situace s bydlením leckdy utěšená nebyla. O čemž svědčí třeba nutnost tehdejší hektické výstavby městských sídlišť. Situace ostatně nebyla utěšená ani v době po druhé světové válce. Tehdy přišla na svět velice početná poválečná generace, i když byly potraviny na přiděl, omezeně dostupné prostřednictvím potravinových lístků, či si Československo prošlo náročnou hospodářskou etapou, nechvalně korunovanou nutností měnové reformy roku 1953, která lidi připravila o podstatnou část celoživotních úspor,“ uvedl ekonom Lukáš Kovanda.

Naopak, existuje celá řada indicií, že sociální jistoty a rozmanité možnosti, které nabízí současná moderní tržní ekonomika i nové technologie a způsoby komunikace, včetně sociálních sítí, vedoucí k poměrně pohodlnému životnímu stylu, ve spojení s pokročilými metodami antikoncepce, jsou stěžejní příčinou klesající porodnosti. Vždyť nejvíce dětí se v českých zemích rodilo před desítkami a stovkami let, kdy žádný systém sociálního zabezpečení neexistoval či byl v porovnání s dneškem slabý.

Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance Talk: U mikrofonu Vladimír Špidla

„Bylo to tak právě dítě, které představovalo určitou pojistku na stáří, kdy se mělo o své rodiče postarat zajištěním obživy či jinak. Lidé tak byli přirozeně motivováni mít děti, ideálně více dětí. Vznik a rozmach důchodových systémů ve dvacátém století přenesl zaopatřovací roli z rodin a přirozené mezigenerační solidarity v jejich rámci na stát a posléze na stát a jeho dluh, tedy solidarita se pod kuratelou státu rozšířila z rodinné mezigenerační nejprve na celospolečenskou a posléze na celospolečenskou vynuceně mezigenerační. Skrze zmíněný dluh dnes ve stáří zaopatřují cizí děti či cizí ještě nenarození. Čímž vším rodinná mezigenerační solidarita postupně otupěla, protože zapojení státu a posléze i jeho dluhu do důchodového systému výrazně utlumilo motivaci právě k přirozené rodinné mezigenerační solidaritě. V ekonomicky málo rozvinutých zemích dneška, prakticky bez jakéhokoli důchodového systému a sociálního zabezpečení, je porodnost zpravidla citelně vyšší než v ekonomicky a sociálně vysoce rozvinutých, pročež ovšem „zpohodlnělých“ a v daném kontextu mezigeneračně jaksi „otupělých“, zemích typu Česka,“ doplnil Lukáš Kovanda.