Velká Británie: Autonomní vozidla přepisují motorové pojištění

Od volantu k algoritmu: kdo nese odpovědnost?

Přesun odpovědnosti za nehody z řidiče na výrobce technologie není jen právní nuancí – je to strukturální přerozdělení, které mění samotnou logiku motorového pojištění. „Odpovědnost bude převážně na dodavateli technologií, protože autonomní systémy nahrazují lidské rozhodování,“ vysvětluje Simon Smith, ředitel pro vyřizování škod ve společnosti Carpenters Group. „Jak se řízení postupně plně automatizuje, odpovědnost přechází na produkt, software a telemetrii podle přísných bezpečnostních předpisů Spojeného království.“

Přechod není okamžitý. Průběžné testy na britských silnicích opakovaně přinášejí situace, kdy systém autonomního řízení předává kontrolu zpět lidskému operátorovi – tzv. dočasné odpojení systému. Tato šedá zóna sdíleného řízení zatím komplikuje jasné přiřazení odpovědnosti. Jak se ale plná automatizace přibližuje, šedá zóna se zužuje. A spolu s ní se zužuje i prostor pro tradiční přístup pojišťoven: pokud je rozhodování plně zakotveno v autonomním kódu, odpovědnost ho nutně musí následovat.

Mohlo by vás zajímat: Podcast: Geopolitická nejistota mění pravidla hry i pro pojišťovnictví

Britské silnice jako zvláštní výzva

Britské silniční prostředí přidává další vrstvu komplikací, která se v amerických diskusích o autonomním řízení příliš neobjevuje. Vysoká hustota chodců, intenzivní cyklistický provoz a neustále se měnící dopravní situace způsobená silničními pracemi vytvářejí testovací podmínky zásadně odlišné od kontrolovaných nasazení v USA. „Rušné městské silnice v Británii vytvářejí pro autonomní systémy další výzvy a nejistotu, což může některé pojišťovny přimět k větší opatrnosti při přebírání rizik,“ varuje Smith.

Tato opatrnost přitom nesouvisí jen s frekvencí nebo závažností nehod, ale s mnohem hlubším problémem: klasifikací. Autonomní vozidla totiž nezapadají čistě do tradičních kategorií motorového pojištění, ale ani do čisté odpovědnosti za produkt. Jsou někde uprostřed – a pojišťovny teprve hledají cestu, jak si s tímto hybridem poradit. „Přecházíme do komplexnější sady požadavků na pojištění a možná i do vrstevnaté nabídky, kdy dochází k migraci tradičního řízení rizik do datových služeb a telemetrické architektury. Vzniká zcela nový model rizik,“ popisuje Smith.

Konkrétně to znamená, že robotaxi provozované na britských silnicích bude potřebovat jak základní ochranu odpovědnosti za fyzickou přítomnost v provozu, tak zároveň krytí reflektující jeho měnící se technologické a telemetrické požadavky. Na americkém trhu již existují produkty reagující přímo na technické chyby a selhání systému, včetně těch, která vedou ke zranění třetích osob nebo přerušení provozu. Jde o přiznání nové reality: nároky stále častěji nevznikají z chyby řidiče, ale ze softwarové architektury.

Mohlo by vás zajímat: Pojišťovny v roce 2025 odhalily podvody v celkové hodnotě 1,93 mld. Kč

Nová etapa pojišťovnictví: riziko žije v kódu

Tradiční složky motorového pojištění přitom nezmizí. Odpovědnost viníka při nabourání autonomního auta, krytí vozu pro kolizi, požár, krádež, vandalismus – to vše zůstává relevantní. Vysoce hodnotné komponenty zabudované v autonomních vozidlech navíc přinášejí značné riziko odcizení či znehodnocení. A kybernetická odpovědnost se stává nedílnou součástí každého moderního pojišťovacího modelu pro tuto kategorii vozidel.

Výsledkem ale není zánik motorového pojištění – je to jeho hluboká a nevratná transformace. A tato transformace má přesah daleko za hranice jednoho odvětví. Pojišťovnictví jako celek stojí před novou etapou, v níž riziko přestává být výhradně lidskou záležitostí. Po staletí bylo motorové pojištění postaveno na jednom předpokladu: za volantem sedí člověk, který se může mýlit. Tento předpoklad se rozpadá.

Autonomní řízení je jen prvním a nejviditelnějším příkladem širšího trendu: stále více rozhodnutí s reálnými fyzickými i ekonomickými důsledky přijímají algoritmy, ne lidé. Za nimi přicházejí autonomní drony v logistice, AI systémy v medicínské diagnostice, automatizované průmyslové procesy. Pojišťovnictví se v každém z těchto případů bude muset ptát stejnou otázkou, kterou si dnes klade u autonomních vozidel: kde přesně leží odpovědnost, když rozhodnutí učinil stroj, respektive počítačový kód?

Mohlo by vás zajímat: Finanční poradci sjednali v roce 2025 produkty za více než 240 miliard korun

Strukturální odpověď na tuto otázku zatím neexistuje. Pojišťovny ji teprve hledají – prostřednictvím nových produktů, telemetrických dat, vrstevnatých modelů krytí a soudních precedentů, které teprve vznikají. Jak se řízení rizik při underwritingu přesouvá do datových služeb, jsou pojišťovny žádány, aby vytvořily produkty schopné absorbovat jak běžná rizika silničního provozu, jak je známe, tak i softwarová selhání – a to vše v jednom rámci.

Jedno je však jasné: Ty pojišťovny, které vývoj aktivně uchopí jako příležitost k redefinici svého produktového portfolia i role na trhu, mohou z nové éry vyjít posíleny. Otázka už dávno není jen „zda jsou autonomní vozidla bezpečnější". Otázka je, zda je pojišťovací průmysl jako celek strukturálně připraven na svět, kde riziko stále více žije v kódu – a ne za volantem.