Odborný časopis Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Přestože návrh nakonec neprošel legislativním procesem, jeho potenciální dopady na právní i ekonomické prostředí stojí za pozornost, protože systém zdravotního pojištění v České republice pro zajištění udržitelnosti jeho financování novelou projít musí.
Právo volby a hranice solidarity
Navrhovaná změna zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, měla pacientům umožnit doplácet pouze rozdíl mezi standardní a komfortnější variantou zdravotní služby – například mezi klasickou a roboticky asistovanou operací či mezi konvenční a miniinvazivní metodou.
Zůstalo by zachováno právo na plně hrazenou péči odpovídající medicínskému standardu, tedy garance daná čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Návrh by pouze rozšířil svobodu pacienta rozhodovat o sobě, bez ztráty nároku na základní úhradu. Taková možnost by navíc odpovídala dosavadní judikatuře Ústavního soudu, který již dříve připustil koexistenci „základní“ bezplatné a „ekonomicky náročnější“ varianty péče s úhradou.
Mohlo by vás zajímat: Kdo povede Úsek tvorby produktů v ČPP?
Transparentní systém místo šedé zóny
Dnešní systém paradoxně motivuje pacienty, kteří chtějí vyšší komfort, aby platili mimo rámec veřejného pojištění – buď volbou nesmluvního poskytovatele, kde si pacient plně hradí i péči, na kterou by měl z veřejného zdravotního pojištění nárok, nebo zapojením různých zprostředkovatelů péče, kteří jsou schopni blíže nedefinovaným způsobem zajistit podobu zdravotní služby tak, jak si přeje pacient. Výše popsané způsoby sice fakticky umožňují připlatit si za vyšší komfort péče, ale činí tak buď bez podpory veřejného zdravotního pojištění, což je přinejmenším nefér vůči pojištěnci-pacientovi, nebo fungují netransparentně, mimo kontrolu státu a celý systém deformují.
„Volba pacienta“ by tyto platby zlegalizovala a regulovala, přičemž by zachovala povinnost lékaře nabídnout vždy i plně hrazenou variantu a informovat pacienta o ceně. Ministerstvo zdravotnictví by zároveň mohlo vyhláškou určit výkony, u nichž doplatky nepřicházejí v úvahu (např. akutní nebo život zachraňující péče), případně jiné výkony, u kterých stát nechce umožnit právo volby.
Tím by se zabránilo dalšímu rozvoji dvoukolejného systému a zároveň by se posílila důvěra v institucionální férovost zdravotnictví – důvěra, která je pro jeho udržitelnost stejně klíčová jako finanční stabilita.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Klimatická krize neskončila. Ani nemohla…
Ekonomický rozměr a prostor pro komerční pojištění
Z ekonomického hlediska by návrh mohl představovat první krok k racionálnímu zapojení komerčního zdravotního pojištění do systému. V našem systému zdravotnictví prakticky neexistuje vazba mezi veřejným pojištěním a doplňkovým komerčním krytím.
Pokud by byla „Volba pacienta“ schválena, bylo by možné, aby komerční pojišťovny nabízely produkty kryjící právě tyto doplatky – obdobně jako dnes funguje připojištění dlouhodobé péče. Pojišťovny by uzavíraly rámcové smlouvy se zdravotními zařízeními a pokrývaly finanční rozdíl mezi základní a nadstandardní variantou výkonu. V konkrétním případě by se pojištění nemuselo vztahovat na kompletní zdravotní péči, ale na předem definované výkony. To by pak mohlo významně zjednodušit pojistnou matematiku takového produktu.
Takový model by měl několik výhod, např. snížení finanční bariéry pro pacienty, kteří by si volili komfortnější variantu péče, zachování solidarity, protože základní varianta zůstává hrazená z veřejného systému, stabilizace příjmů poskytovatelů a možnost dlouhodobého plánování investic a zlepšení predikovatelnosti výdajů z veřejného pojištění díky rozložení rizik mezi veřejný a soukromý segment.
Z právního hlediska by se mohlo jednat o variantu k pojištění dlouhodobé péče, pojistný produkt, který vznikl relativně nedávno. Vznikl by tím prostor pro komerční vrstvu systému zdravotnictví, která by fungovala v souladu se zákonem, nikoli v jeho šedých zónách, a která by ve výsledku pacienty chránila.
České zdravotnictví se totiž dlouhodobě potýká s přetlakem poptávky po kvalitě, který se vyrovnává platbami mimo definovaný rámec cesty pacienta. Zavedení legální spoluúčasti za účelem zvýšení komfortu by tento tlak absorbovalo do transparentního rámce a zároveň by umožnilo rozvoj regulovaného trhu komerčního připojištění.
Mohlo by vás zajímat: Londýnské varování: Odhalení UFO může otřást světem víc než pandemie
Promarněná příležitost kultivovat systém
Nepřijetí „Volby pacienta“ znamená, že pacienti zůstávají v nepohodlné situaci. Buď přijmou standardní variantu, nebo jsou nuceni hradit si celý výkon sami, bez zapojení prostředků zdravotního pojištění, na které mají nárok, případně se musí pohybovat zcela mimo zavedený systém. Návrh přitom neznamenal privatizaci zdravotnictví, ale kultivaci stávajícího modelu.
Právní jistota, transparentnost a možnost zapojení komerčního pojištění by posílily důvěru pacientů i poskytovatelů. Česká debata o komerčním zdravotnictví by se pak mohla konečně přesunout z ideologické roviny do roviny právní, ekonomické a praktické.
Pokud však k této změně co nejdříve nedojde a „Volba pacienta“ nebude co nejdříve v nějaké formě přijata, budou se nůžky mezi „standardní“ péčí a neregulovanou „komfortnější“ péčí stále více rozevírat a dopad na běžného pacienta v systému bude z dlouhodobého hlediska devastující. Otázka budoucnosti zdravotnictví totiž nestojí tak, že se rozhoduje o tom, zda pacient bude připlácet, nebo ne, stojí pouze tak, zda stát tomuto připlácení stanoví pravidla, nebo ne.
Odborný časopis Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Komentáře
Přidat komentář