Aktuální data Spolkového statistického úřadu (Destatis) odhalují výrazný posun ve financování německých lékařských ordinací. V roce 2023 vzrostl podíl příjmů z privátního zdravotního pojištění na 28 %, zatímco ještě v roce předchozím činil 24,3 %. Současně klesly příjmy z veřejného zdravotního pojištění ze 71,1 % v roce 2022 na pouhých 67 % v roce 2023 – nejnižší hodnotu od začátku sledování v roce 2000. Rostoucí význam privátních pacientů pro finanční stabilitu praxí lékařů může mít dopady na celý zdravotnický systém v Německu.
Mohlo by vás zajímat: Jaroslav Mesršmíd: Dějiny pojišťovnictví jsou dokladem o vyspělosti oboru
Narůstá počet čistě privátních ordinací
Destatis poukazuje na rostoucí počet ordinací, které se zcela odvrátily od veřejného systému. V roce 2023 již 6,5 % všech dotázaných praxí uvedlo, že nezískává žádné příjmy z úhrad od veřejných zdravotních pojišťoven. Ještě v roce 2022 to bylo 5,4 % zařízení a v roce 2021 pouze 3,8 %. K výrazným posunům dochází i v ordinacích, které stále fakturují své výkony veřejným pojišťovnám. Ty v roce 2023 získávaly průměrně jen 70,3 % příjmů z veřejného systému oproti 73,6 % v předchozím roce, zatímco podíl příjmů z privátního pojištění vzrostl na 25 % z předchozích 21,8 %.
Kromě příjmů z pacientů získávají ordinace stále více peněz z „jiné samostatné lékařské činnosti" – například z posudků pro soudy nebo pojišťovny, pracovnělékařských vyšetření či honorářů za přednášky. Tento podíl vzrostl z 3,8 % v roce 2021 na pět % v roce 2023.
Destatis zakládá svá zjištění na Statistice nákladové struktury v lékařské oblasti, pro kterou zhruba 11 tisíc ordinací – přibližně 7 % všech německých praxí – hlásí svá vyúčtovací data. Za růstem příjmů z privátního sektoru stojí ale i zvyšující se počet smluv doplňkového zdravotního pojištění v populaci. Podle Asociace soukromého zdravotního pojištění vzrostl počet smluv mezi lety 2021 a 2023 přibližně o 1,2 milionu.
Klienti s doplňkovým připojištěním častěji využívají extra služby účtované podle poplatkového sazebníku pro lékaře, například dodatečná preventivní nebo diagnostická vyšetření. Významnou roli hrají i individuální zdravotní služby (IGEL), které zákonné pojištění nehradí – výkony nad rámec medicínsky nezbytné péče, preventivní vyšetření mimo oficiální screeningové programy nebo služby zvyšující komfort pacienta. Podle Spolkové lékařské služby za ně pojištěnci platí ročně odhadem přibližně 2,4 miliardy EUR, a částky neustále rostou.
Mohlo by vás zajímat: Britské firmy bez ochrany: Pouze 5 % SME má pojištění proti terorismu
Dramatické rozdíly mezi odbornostmi
Data ukazují, že vazba na peníze od privátních pacientů se výrazně liší podle lékařské specializace. Obzvláště vysoká je u dermatovenerologů, kde příjmy z privátního pojištění dosahují více než poloviny celkových příjmů – konkrétně 52,3 %. Vysokou závislost vykazují také stomatologie, chirurgie, traumatologie a urologie, kde podíl přesahuje 45 %. Naopak relativně nízká je provázanost na soukromé pacienty v pediatrii (15 %), neurologii (13,4 %) a všeobecném lékařství (12,8 %).
Vědecký institut soukromého zdravotního pojištění (WIP) ve své analýze kvantifikuje ekonomický význam privátního sektoru prostřednictvím tzv. navýšení obratu. To odpovídá částce, kterou soukromě připojištění platí navíc ve srovnání s pacienty pojištěnými výhradně ve veřejném systému. Důvodem jsou menší rozpočtová omezení a často vyšší honoráře. V roce 2023 činilo navýšení obratu 14,46 miliardy EUR, přičemž většina připadla na ambulantní lékařskou péči (téměř osm miliard EUR) a stomatologii (více než tři miliardy EUR).
Mohlo by vás zajímat: Barometr rizik Allianz 2026: Kybernetická rizika jsou pro firmy největší hrozbou
Veřejné versus privátní pojištění
Rostoucí závislost německých lékařských praxí na privátně pojištěných pacientech odhaluje slabinu veřejných zdravotních systémů – nemožnost konkurovat atraktivitě privátního sektoru z hlediska lékařských honorářů. Zatímco veřejné pojišťovny čelí neustálému tlaku na omezování výdajů, i když medicínské i doprovodné zdravotní služby se prodražují, privátní pojištění dokáže platit výrazně vyšší sazby, což přirozeně motivuje lékaře k preferenci těchto pacientů. Vzniká tak dvojkolejný systém, kde medicínský pokrok, nepříznivý demografický vývoj i složitá logistika a organizace zdravotnictví hrají v neprospěch veřejného pojištění.
Česká republika stojí v ostré protiváze – soukromé zdravotní připojištění zde prakticky neexistuje a celý systém spočívá na bedrech veřejných pojišťoven. Zatímco tento model zajišťuje formální rovnost přístupu ke zdravotní péči, čelí podobným výzvám jako německý veřejný systém: rostoucím nákladům, nedostatku lékařů a rostoucí poptávce po kvalitní péči. Absence privátního pojištění znamená, že české ordinace nemohou diverzifikovat příjmy a jsou zcela závislé na úhradách od zdravotních pojišťoven, jejichž rezervy se blíží nule. Současně to vytváří podhoubí pro šedou ekonomiku, a ta s sebou přináší nerovnost. Podle mnoha expertů by pomohla redukce počtu veřejných pojišťoven, které si fakticky nekonkurují, a naopak zvýšení příjmů nákladově stále náročnějšího zdravotnictví prostřednictvím zavedení soukromých úhrad ve formě komerčního zdravotního připojištění.
Komentáře
Přidat komentář